Neviditelný pes

ARCHITEKTURA: Berlín 2 a pozvánka na PV

17.7.2018

Minule jsme navštívili Einsteinovu věž v Postupimi (viz zde), k čemuž došlo v rámci zájezdu po moderní architektuře s JL touristem letos v červnu. Nyní už cíl naší cesty – Berlín. To byla bez nadsázky mekka moderní architektury osmdesátých a devadesátých let minulého století. Nebylo téměř světového architekta, aby v německé – nyní už opět – metropoli nezískal nějakou zakázku. Město nešetřilo, a tak není divu, že se tato rovněž spolková země značně zadlužila. Výsledky jsou ale zajímavé, i když platí, že nové čtvrti je třeba stavět s rozmyslem a vyžaduje to zpravidla více času. My na přelomu 80. a 90. let jezdili do Berlína nejprve obdivovat velkoryse pojatou sociální výstavbu v rámci projektu IBA 2 a potom novou zástavbu. Na počátku 90. let tu byl neuvěřitelný les obřích jeřábů a gigantické staveniště si bylo možno prohlédnout z provizorní dřevěné věže, jež stála na Postupimském náměstí.

Francouzská ambasáda

Památník holocaustu

Tady ale samozřejmě převládala snaha co nejdříve zacelit cézuru mezi dříve rozděleným městem s paneláky na jedné straně a kultivovanou výstavbou na té druhé. Jedním ze symbolů meziválečného Berlína bylo Postupimské náměstí nedaleko Brandenburské brány a také Pařížské náměstí přímo u ní – tedy samozřejmě na východní straně. Jak vypadalo to první dříve, ukazují historické snímky a také třeba skvělý televizní seriál Babylon Berlin, který vřele doporučuji, nabízí ho HBO. Z toho nezbylo nic – až na jeden detail, jímž je replika historického semaforu. Na zástavbě z devadesátých let se podíleli domácí architekt Hans Kollhoff, autor mrakodrapu s cihelnou fasádou ve stylu hamburského předválečného expresionismu, dále Ital Renzo Piano, autor Sonycentra, a americký architekt německého původu Helmut Jahn, který navrhl soubor budov pro Daimler-Benz. Mezi nimi vzniklo nové kruhové náměstí, částečně kryté plachtami zastřešení, na němž se velmi příjemně sedí v jedné z četných restaurací a kaváren. O kousek dál najdeme budovy projektované další hvězdou, Richardem Rogersem (Piana s Rogersem kdysi proslavilo pařížské Centre Pompidou). Tady vznikla síť příjemných ulic a uliček a jsou zde také četné plastiky – jak jinak než světově proslulých umělců. Jednou z nich je i ta, kterou navrhl americký umělec Keith Haring, představitel pozdního pop artu.

Na Pařížském náměstí, jehož jednu stranu uzavírá Brandenburská brána, zase najdeme elegantní francouzskou ambasádu v podání Christiana de Portzamparka, dalšího nositele Pritzkerovy ceny. Naproti je zase nepříliš nápadná banka od Franka Owena Gehryho s překvapivým interiérem, v němž je zavěšena jakási obří dřevěná mušle. Mezi bankou a replikou známého hotelu Adlon, v němž kdysi mj. jednal prezident Hácha s Hitlerem, je prosklené průčelí umělecké akademie od Günthera Benische (spolu s Freiem Ottem autor skvělého mnichovského olympijského areálu z roku 1972). I tady není problém vejít a prohlédnout si zajímavý interiér. Projdeme-li skrz, ocitneme se v areálu známého velkoryse řešeného památníku holocaustu od Američana Petra Eisenmana, jejž tvoří stovky šedých kvádrů různé výšky, rozmístěných v pravidelném rastru. Je to prosté, ale velmi působivé.

PamPiano a Kollhoff

Na další stavby centra Berlína se podíváme zase příště. Na závěr pozvánka na třetí letošní Psí vycházku. Povede, jak jsem slíbil, přes Libeňský most spojující pražské Holešovice s Libní. Koná se tuto sobotu 21. července od 10 hodin, sraz na stanici tramvaje Maniny na holešovické straně.

Foto autor

ZdenekLukes.eu

zl@zdeneklukes.eu
Archiv rubriky Architektura až do r. 1998



zpět na článek