29.3.2024 | Svátek má Taťána


Diskuse k článku

PSI: Jaký je střední knírač?

Kdo knírače jednou opravdu dobře pozná, pravděpodobně si je navždy zamiluje. Říká se, že první pes zůstane člověku nadosmrti v srdci, a pro mne to tedy rozhodně platí.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
E. Zvolánková 24.10.2019 8:45

Jsem vážně moc ráda, že se tu sešla kníračí parta. Jak jim člověk přijde na chuť, tak je prostě bude milovat už furt. Já si na svého vlastního dlouho netroufala, protože ten náš první, se kterým jsem vyrostla, byl opravdu osobnost na entou a říkala jsem si, že nejdřív musím zvládnout sama vychovat nějakého méně "komplikovaného", takže jsem šla nejprve do choďáka, k němuž pak přibyl týraný kříženec NO s HW z útulku. Ten mě taky dost vyškolil. Takže když mě opustili 2 roky po sobě choďáček Aki i "voříšek" Griffinek, řekla jsem si, že snad už kníra zvládnu. Musím přiznat, že puberta teda byla doslova očistec;-D, ale teď je Eda takový ňuňánek vyzmazlený ;-D (je opravdu extrémní mazel). Ne, že bych jako měla 100%ně poslušné fousisko za všech okolností. (Do míst s velkým výskytem zvěře chodíme se šňůrou. Prostě Eda je lovec, od srnek a zajochů fakt přivolání nemám a nevím, zda někdy mít budu.;-D) Můj sen byl vždycky velký pepřák. Ale jak už tu někdo zmínil, taky mám zásadu mít doma jen to, co ještě unesu. 20 kg střeďáka je naprosto v pohodě (pokud to teda nemáte nést kilometr). 40 kg velkého už bych nedala ani omylem...

Kámoška má teď hned 2 velké pepřáky - sourozence - psa a fenku. Ona chtěla jen fenku, ale jejímu muži se líbil pes, a protože u nich doma velí on, tak si přivezli domů oba "prcky". Teď jim bude skoro 5 měsíců a začíná to u nich být mazec. Pejsek prý je obří "ňouma", čubinka menší, ale o to ostřejší drsňačka a zlobilka. Tak se za kámošku modlím, ať to přežije bez ztráty duševního zdraví.;-D Já bych dvě fousatá štěnda najednou teda nezvládla a vůbec bych to ani nechtěla zkoušet

Z. Asteris 23.10.2019 21:56

Díky za krásné povídání o kníračích. Fakt je, že je to jedno z mála plemen, které poznám. Asi proto, že jich je (bylo) dost mezi zvířetníky. Tedy při popisu povahy mi poněkud připomínají strakáče :-), alespoň některé, že. Hlavně popis agility - Arinka jednou na takových víceméně sranda závodech získala cenu za nejzábavnější výkon. To byla ostuda! A určitě jsou knírači úžasní psi, ale strakáč je prostě strakáč ;-D .

Z. Dalmi 23.10.2019 21:48

Děkuji moc za blahopřání. Zrovna přemýšlím, jak dlouho se tady setkáváme. Díky V

Knírače měl Rony jako úhlavního nepřítele. Co ti dva si dokázali dělat za naschvály! Normálně to byly pečlivě promyšlené akce ;-D

A. Zemanová 23.10.2019 18:52

DALMI MÁ NAROZENINY! Milá Puntíkatá, přeju Ti všechno nejlepší, hlavně kopec zdraví pro Tebe a Tvé Vblízké.

Omlouvám se autorce za O.T. Na článek o kníračích se těším, protože naše Anka byla skorokníračka. Nebo, jak říkala laskavě Pitrýsek, byla to starokníračka. :-)

Z. Jajka 23.10.2019 19:00

Přidávám se ke gratulantům a děkuji za bezvadný článek i diskusi. I když jsem kočičí ;-), moc ráda si o pejscích počtu.

Z. Lika 23.10.2019 19:46

Dalmi, všechno nejlepší V

T. Zana 23.10.2019 20:05

Milá Dalmi, hodně zdraví a pořádnou dávku štěstí V !

Z. Yga 23.10.2019 20:15

Všechno nejlepší, milá Dalmi.V

R. Enatae 23.10.2019 21:10

Všechno nej, milá Dalmi!

Z. Asteris 23.10.2019 21:58

Taky přeju vše nejlepší!

Z. Miki 23.10.2019 16:51

Jejda, to je krásný článek o mém nejoblíbenějším plemeni.

Prvního střeďáka, Zorra jsem měla od p. Procházky. A díky němu jim propadla celá naše rodina už na doživotí. A fakt, můžu podepsat krví - každe slovo v článku je pravda ;-D

Teď mám druhou velkou a řekla bych, že oproti střeďákům jsou (aspoň ty moje) klidnější a poddajnější. Obzvlášť moje zlatíčko, Yumminka, ta byla někdy ochotna cvičit i jen tak, aby mi udělala radostV. Grace potřebuje ke cvičení "lepší" důvody ;-D:-P

Z. Maw 23.10.2019 15:44

jee, mas skvelej clanek:) moje kamaradka ma uz druhou stredni a ma i malou bikou a tak kniraxe znam a u hodne veci musim rict - jo, mas je vazne v oku, ty co znma proste odpovidaji.

je super, ze ti fousisko tak prirost a ze sis spravne vybrala partaka a super fotky:)

T. Zana 23.10.2019 15:17

Príma, už docela dlouho tu nebyl psí článek - pěkně jsem si početla a fotky jsou taky parádní.

Díky a těším se na pokračování!

K. Jiřina 23.10.2019 12:34

Jeden malý příklad přístupu kníračů k výcviku.S mou první střeďačkou jsem chodila na služební výcvik,chtěla jsem ji uchovnit a tehdy byla nutná zkouška z výkonu.V rámci výcviku byl taky skok do dálky. Cvičilo se u takové jámy,příkopu,ten byl asi dlouhý a široký asi jed a půl metru.Hloubka něco pod půl metru.Většina psů příkop opravdu přeskakovala,někdo skočil do příkopu.Ne tak Dina,tá se na mě podívala s výrazem co blbnu,vždyť se to nemusí skákat,jde to oběhnout a to taky udělala.A ta moje současná,když měla bežet agilití závod a jí se nechtělo,předvedla výstup,že prý nikdy překážky neviděla,neví co po ní chci a překážku obešla zprava i z leva,podlezla ji a nakonec se o tyčku opřela s výrazem,to jsem holka šikovná.Přitom běhat uměla dobře,měla už i výkonost A2,ale musela chtít běžet.

E. Zvolánková 23.10.2019 12:43

To jste mě pobavila. Jako kdybych viděla Edu. Jeho agility opravdu, ale opravdu nebaví. Proč by měl skákat nějaké překážky jen proto, že zrovna "panička" chce. Když jde ale o to přelézt či přeskočit něco, co on sám chce (potřebuje se někam dostat), tak to jsou panečku skoky. Náš první knírač Ferda pravidelně přelézal 2 metrová vrata tam i zpět. Eda to nedělá, neb u něho už jsem věděla, jak ho naučit, aby to dělat nechtěl (resp. neměl tu potřebu). Když chci jen tak pro legraci, aby něco přeskočil, vždycky to nejdřív zkusí oběhnout. Jakmile ale pochopí, že odměna, která za ten přeskok bude, stojí za to, tak skočí v pohodě. V tom agility to ale musí být o tom, že psa ta činnost baví - sama o sobě je pro něj odměnou...jinak se to, podle mě dělat nedá.

Z. Minka 23.10.2019 16:02

Jo, tak to znám jak přes kopírák...jsem majitelka už čtvrtého malého knírače, vždy černostříbřiťáka, a přesně se na ně hodí popis i střeďáka Edy - jenom tedy ta poslední knírajda nerada hrabe a žádný z mých kníračů nebyl extra milovník vody, teď naše Terry maximálně prolítne kaluží, ale jenom po kotníčky a musí vidět dno. A to jsme ji extra vzali dvakrát do Chorvatska, a já ji tam jak blbec učila plavat, že jako voda fakt nadnáší a že je to zábava, ale usoudila že to není pro ni a vždy to otočila ke břehu. Majitelé labíků a ostatních vodomilů se mohli umlátit smíchy, když nás pozorovali...S radostným lezením po výškách taky souhlasím, dodneška ji musím i v šesti letech hlídat, aby neprolezla jakýmkoliv zábradlím a nechtěla zblízka pozorovat, co je třeba dvacet metrů pod ní. To samé cvičák a aporty, chodily jsme od 4 měsíců do školky pro štěňata až po klasickou ovladatelnost, i stalo se mi že si ji vzala cvičitelka na povel sama, že to není možné, že nám to ten den tak nejde - třeba proti NO :-) - a konstatovala, že prostě dneska stávkuje, a ani za pamlsek s ní nehneme. Prostě se rozhodla, že ví, že to umí, tak proč nám to dokazovat...a agility jsme taky zkoušely, překážky milovala, ale tak nějak po svém -prostě knírači jsou dost sví, první tři jsem měla ze stejné chovky a byly příbuzní, a oproti Terry ten typ uštěkaní a ostří hlídači, ale typově a kvalitou srsti dokonalí, kontrastní černobílí a opravdu hrubosrstí. Vy třeba u střeďáků s tím takový problém nemáte, a i malí pepřáci mi přijdou ještě docela drsní, ale u černostříbřiťáků šel ten vzhled z pracovních psů do společenských dost razantně, za posledních dvacet let, co se tam přimíchaly americké linie s líbivým vzhledem a bohatým ( a měkkým) osrstěním, je ta práce se srstí podstatně náročnější. Já jsem osobně vystřídala několik chlupodravkyň, než jsem našla tu pravou...

A. Rgova 23.10.2019 17:53

Já věděla, že s Terry ozvete, chtěla jsem Tvou kníračku vzpomenout při výčtech zvířetnických kníračů a že jich je :-), ale nešlo mi přihlášení. Teď už mi pan správce na žádost meilem spravil přístup. Tvou kníračí holčičku si pamatuju dobře i Tvé stesky na typ osrstění. Zrovna tak jsou nezapomenutelný holky od Miky a Alex, i Toyu a korače Ernesta od Ygy. A prej málo zastoupený plemeno.

Z. Yga 23.10.2019 18:25

A ještě Anka blahé paměti od Vave

Z. Minka 23.10.2019 19:08

Je pravda, že tady je kníračkařů hafo:-) a všichni knirači nezapomenutelní...pravda, že kdybych mohla, měla bych velkého černého, ale tohle byl kompromis- doma jasně řekli, jestli chceš psa, tak abys ho unesla, my ti s ním pomáhat nebudeme. Takže se slzou v oku vzpomínám na Yumminku s jejím apartním šátečkem ...

Z. Lika 23.10.2019 19:52

A.Rgova, blahopřeji k přihlášení - jen připomínám, že přihlašovací údaje platí jen pro Psa (nikoli např. pro idnes - i když jsou na jednom serveru, na idnesu by chtěli další údaje).

A. Lex 23.10.2019 12:45

Chi, chi, Jiřino, tohle mne dostalo ..." nakonec se o tyčku opřela s výrazem,to jsem holka šikovná...".

Jsem nesmírně ráda, že se to tady hemží kníračími nadšenci!!! Samozřejmě je tady YGA, Pitrýsek, mám Evi s Waiki, i další kamarádky - chovatelky, ale v tom běžném životě jsem se začala cítit jaksi sama. Všude samý zlaťák, labrouš, poslední dobou přibývají australáci, o těch malinkatých pejscích ani nemluvím. Pořádnej knírač, jakéhokoliv velkostního rázu a barvy - aby člověk pohledal R^ !

K. Jiřina 23.10.2019 12:57

Faktem je,že knírači nejsou příliš trendy plemenem,ale kdo je zná,nedá na ně dopustit.Rita agility běhala ráda na treningu,to byly odměny,ale závody jsou bez odměn a to se nebude namáhat.

Z. Xerxová 23.10.2019 13:02

když se mě Fousisko ptala, jestli by bylo vhodné vydat na Zvířetníku článek o kníračích... že je moc lidí nezná... tak jsem se jí smála, že zrovna lid Zvířetnický měl a má těch kníračů a skorokníračů všech barev a velikostí hodně. A že se jistě tématem trefí :-)

E. Zvolánková 23.10.2019 14:42

Jsem ráda, že jsem se tu seznámila s dalšími podobně "postiženými" lidmi jako já;-D. Dřív byli kníři oblíbenější. Dneska tzv. frčí plemena. Lidé si hodně pořizují psy, o nichž si myslí, že u nich netřeba tolik řešit výchovu, výcvik (protože jsou to přece "přirozeně hodní psi"), takže paradoxně pak potkáte na jednoho "vycepovaného" (míněno dobře vychovaného a socializovaného) kňourka X nevychovaných různých "přirozeně hodných plemen", kteří vás budou chtít na potkání "sežrat". Kdo si dneska pořizuje kníra, už nejspíš ví, do čeho jde, takže výchovu nepodcení....Jenže ono neexistuje nic jako přirozeně hodný či zlý pes...je prostě pes a co z něj nakonec je, za to můžeme jen a jen my...

E. Zvolánková 23.10.2019 14:43

chtěla jsem říci, že frčí jiná plemena...

A. Lex 23.10.2019 12:03

Konečně jsem se dostala pořádně na net. Evo, děkuji za milý článek a povídání o kníračích!

Jsem v majetku kníračů bez přestání již přes 40 let. I když jsem jako dítě a mladá dívka propadla kouzlu dog (nikdy jsem neměla svého vlastního psa, ale starala jsem se a cvičila psy jiných lidí), tak můj první, vlastní pes byl knírař střední p+s. Nikdy jsem nebyla chovatelka, i když jsem měla a mám feny vždy z vynikajících chovů, ale jsem nadšená uživatelka knírače středního p+s. Knírač mne provází již více než větší polovinu mého života, moje druhá kníračka Erisa z Likarty na můj popud v první polovině 80-tých let neměla kupírované uši. Byla první u nás v republice a věřím, že jsem se poprala za to, aby kupírace uší byly zakázány. Ale to je moc dlouhé povídání. Prostě knírači jsou můj osud! V V V

Z. Yga 23.10.2019 12:23

Alex, proč o tom nenapíšeš?!

A. Lex 23.10.2019 13:37

No pokusím se něco sepsat aspoň se podívám hloubějc do svých mladých let ;-) , kdy jsem byla plná bojovného ducha.

E. Zvolánková 23.10.2019 12:50

To povídání o tom, jak došlo k zákazu kupírování uší a ocásků u knírů by mě opravdu moc zajímalo. Napište o tom, prosím :-) Já osobně si už vůbec nedovedu představit kníra bez uší a ocásku. Náš první knír už uši kupírované neměl (r. 1991), ale ocásek už mu chovatel ufiknout nechal dříve, než jsme si pejska vzali. Jak velká škoda to byla vím až při soužití s Edou, protože ten kníří ocas, to je jedna velká emoce. Mí dva pejsci před Edou jím nekomunikovali až tolik jako on. Jeden z důvodu fyzické vady, druhý ho používal hodně, ale protože to byl velmi chlupatý ocas, nedaly se na něm postřehnout ty drobné detaily jako u knířího proutku. Někdy stačí vidět i jen ten ocas a už víte....;-D

Z. Matylda 23.10.2019 11:37

O kníračích vím něco málo od Alex a malé kníračky měla Pitrýsek. Osobně jsme znala jednoho děsně uječeného malého knírače, psa mé spolužačky. Moje kavalírky naštěstí tolik nevřískají, i když taky hlídají.

Na kníračích se mi líbí mj. ta dlouhověkost. To já u kavalírů neznám.