28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

PSI: Vousatý svět a já aneb Naše seniorka

Nejstarším psem ve smečce je patnáctiletá Ebi...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
E. Žampachová 12.2.2020 7:54

Dostala jsem se sem až dnes, škoda. Starý pes ve smečce je spokojený. Naší Ginny je "teprve" 12, ale je to Flet, takže už přetáhla očekávanou délku života nejméně o rok. Áju držela smečka ještě když už jí selhávaly ledviny. Do pěkných 13. Musela si počkat ještě na prapravnoučata, než nás definitivně opustila a tu malou potvoru nám vybrala pár dní před smrtí. Ano, smečka zajistí i starému psovi společnost a větší chuť do života. Rodiná smečka (příbuzné) je nejlepší, někdy dělá problém když jsou psi jiných plemen. Jiné skupiny plemen mívají někdy problém se domluvit. Podle mě jde o "dialekt" chování a signálů. Naše holky jsou jedna rodina.

Tak ať Ebi ještě nějaký čas hrdinně klopýtá sežrat narušitele. (připomíná mi tím našeho Nicka, který se musel nejdřív dobře rozkročit, aby mohl seřvat kolemjdoucího a neupadl při tom). Starý pes je jak pohodlné vyšlápnuté boty, člověk zná každý pohled a grimasu a má je rád.

P. Vrchotová 12.2.2020 10:38

Zdravím Fletíky :-) Vůbec nevadí, že dnes. Včera stejně diskuse moc nefungovaly :-)

U větších plemen se opravdu věk zkracuje, ale kolikrát i u těch našich středních nemoc nedovolí vyšší věk, bohužel. Prostě je to stejně jako u lidí, někdo dá stovku a někdo padesát. Záleží hodně na okolnostech a samozřejmě na genech.

Miluju starší psy, mají své rituály, nálady a je pro mě zajímavé je pozorovat. Ebi už neslyší, vidí minimum a přesto se díky ostatním pohybuje plnohodnotně. I když má svoje stařecké bolístky, stále převažuje ta chuť do života, což je hlavní.

E. Zvolánková 14.2.2020 10:20

Petro, mám tak nějak pocit, že je to u těch knírů skoro pravidlo, že ke stáru se objevuje šedý či zelený zákal a hluchota. A také (aspoň moje zkušenost s prvním knírem a knírkou strejdy) nezhoubné lipomy v podkoží. Náš nebožtík Ferda jich měl v těch více jak 15 letech na sobě asi 5 a Eda ve svých 5 letech už jeden má taky - ve volné kůži mezi břichem a zadní nohou.... Vete mi říká, že to nemá smysl vyndávat, pokud to psovi nevadí a neroste to... já jen souhlasím. Ale přijde mi, že to je u těch knírů dost typická záležitost. Také se s tím setkáváš u svých?

Z. Matylda 11.2.2020 21:30

Dneska nepřispěju, mně tolik žádný pes nezestárnul. Škoda.

L. Jakovljevičová 11.2.2020 18:26

Naše Kamča (tříletá) se chová ke své starušce a vychovatelce Betce vzorně. Uhýbá jí z cesty, dokonce jí podebere zadeček a pomůže jí tak do schodů. Soužití mladého a starého psa je tak někdy až dojemné. Trochu jsem se toho bála, když jsme si Kamišku pořizovali, ale jsou obě v pohodě a jsem za to moc ráda.

P. Vrchotová 11.2.2020 17:31

Zdravím všechny zvířetníky a děkuji za kladné reakce :-) Chtěla jsem reagovat každému zvlášť, ale dnes raději napíšu hromadnou reakci, než diskuse přestane opět fungovat :-)

Jsem ráda, že i ostatní máte kladné zkušenosti s novým přírustkem ke starému pejskovi. Ono to není marné i vzhledem k dvojnožcům, líp se pak snáší odchod psího stařečka, i když to vždy hodně bolí.

A teď doufám, že se mi příspěvek odešle :-)

Z. Jenny 11.2.2020 17:38

Milá Petro, moc krásně si to napsala a já mám velkou radost, že Vqše pejska je v pohodě a přeji Vám všem ještě dlouhou radost. Pes v tomto požehnaném věku jest již člověkem. :-)

A. Rgova 11.2.2020 23:04

Je trochu jinej život s psím seniorem než se psem v plný síle. Když člověk dostane tu šanci a jeho psí kámoš stárne pomalu a dlouho, dopracuje se chce-li k zajímavýmu vztahu. Ozkoušela jsem tu snahu prodloužit spolubytí se skoro slepým, hluchým pejskem co ho schránka pobolívala. A můžu říct, že jsem přesvědčená, že i tak se bavil a chtěl ještě být. Na sílu štěněte za parťáka taky věřím. Děkuji zamožnost přečíst si tenhle článek. Máte krásná psiska.

T. Zana 11.2.2020 16:59

Zdá se, že fungujeme.

Z. Lika 11.2.2020 17:04

Mluví se o hekání - zatím mi u okénka visí dvakrát možnost nechat si posílat upozornění na odpověď, a za další zmizely smajly. Uvidíme, možná běžná údržba. Je to přinejmenším na celých lidovkách, jsme na stejném servírováku.

Z. Lika 11.2.2020 16:55

Evidentně něco kutí v diskusích, snad to přežijem.

Z. Lika 11.2.2020 16:54

Díky za bezva článek o jedné psici v letech - je to čupr baba a bezvadně jsi o ní napsala, Petro :-)

Z. Lika 11.2.2020 16:52

Už to jde

Z. Jenny 11.2.2020 17:37

Jj, díky!

Z. Lika 11.2.2020 16:27

DiskLNaniNPnejdou

Z. Yga 11.2.2020 16:24

Maruško, jsem na tom stejně - přihlášená jsem, ale nemůžu číst komentáře.

M. Skálová 11.2.2020 16:07

jsem prý přihlášená a co z toho když si nemůžu nic přečíst, to jsou tady nejací skřítkové?

M. Skálová 11.2.2020 16:05

vůbec mě to nechce propustit na diskuzi

Z. Jenny 11.2.2020 15:49

Nic mi neposílejte, vše vidím na webu a to mi stačí. Nechápu co tím sledujete.

Z. Jenny 11.2.2020 17:36

To patřilo těm mistrům na NP.

T. Zana 11.2.2020 15:31

Tak nevím - nejde mi rozkliknout diskuze...

J. Hlavsová 11.2.2020 14:14

Šmarjá mě to zas nechce nechat číst diskuzi, nabízí mi jen tvorbu příspěvku, tk se takto vtírám.

Z. Lika 11.2.2020 13:38

Pokus

T. Zana 11.2.2020 11:23

Petro, krásné povídání - vaše seniorka je kouzelná a opravdu na fotkách na svůj věk nevypadá. Tak ať ještě dlouho ty tabulky překonává!

M. Ledvinová 11.2.2020 10:37

Petro, mám stejné zkušenosti, máme velkou kníračku Krejzi, bylo jí v říjnu 14 let, je téměř stejně bláznivá jako když k nám před 11 lety přišla, i když často klopýtá, špatně vidí a neslyší (kromě zašustění pytlíku s dobrůtkami nebo když něco přežvýknu já), ale drží se! Před rokem k nám neplánovaně přišla mrňa tibetská španělka (to je vyprávění na dlouho), a ta Krejzinku udržuje v aktivitě (a to i v negativním slova smyslu, jejich sžívání bylo dost dramatické), prostě prodlouží jí život. Tak držíme palce!

Z. Lika 11.2.2020 17:06

Bylo by fajn, kdybychom si o mrně tibetské španělské mohli přečíst, budu ráda, když mi to pošlete na zviretnik.lika@gmail.com , až budete mít chuť a chvilku :-)

Z. Mawe 11.2.2020 9:51

snad ebinku ta tabulka neurazi, a vsem ukaze, ze je treba pridat jeste par radku navic:)

je dobre, kdyz si jeste vsichji uzivate spolecneho zivota

D. Ruščáková 11.2.2020 9:43

Milá Petro, děkuju za veselý a nesentimentální článek na téma, které je sentimentální až kam! V Ebinka má štěstí - na geny i na rodinu:)) Pokud jde o nesnášenlivost k česání, naše huňatá Berry by s ní ochotně pozdvihla transparent "Hladit, drbat, ale nečesat!" :D

Velmi podobný prdlouš je naše Ari - přestože ovčáci jsou také obecně aktivní a pracovití, ona je prostě tryskomyš. Starší Berry drží svojí vlastní aktivitou v kondici a tím i na velmi přijatelné váze. Vidím to, když jde Berry náhodou ven bez Ari... popoběhne jen občas, mnohem víc vnímá to, že ji bolí celý pes (spondylóza). Když jdou spolu, i za tou srnkou si zlehka vyběhne:)) Ono je psům většinou s parťákem svého druhu lépe - jen pro lidi je to náročnější.

Takže díky moc a ať si Ebinka ještě užívá života a vy s ní :)

M. Skálová 11.2.2020 11:51

Našeho Luxe češeme po částech, jinak nás chce sežrat, to Berrynka asi nedělá, to je dáma. Ty naše potvory jsou pořád ucouraní a slepení a příšerně línají- pořád.

Z. Yga 11.2.2020 8:29

Krásné kníraté povídání o starém pejskovi, který je stále vitální. V

Naše Toya odešla v 16 letech a jednom měsíci. Koncem ledna to byly už 4 roky. Téměř do konce svých dnů byla krásná (nikdo ji ty roky nehádal - pepřový knírači mají výhodu, že šedivění mají v popisu práce a navíc Toyenka byla vždycky pucek), a to měla po dvou mozkových příhodách. Opravdu odcházet začala tak poslední měsíc. Poslední větší vycházka byla na Štědrý den a pak už to šlo hodně rychle z kopce - nejprve přestala jíst granule, pak maso či piškoty. Nakonec jsem byla ráda, když za celý den snědla jeden rohlík s máslem a šunkou(nic jiného jsem do ní už nedostala), taky ji ty její dřevěné nožičky špatně držely při vyprazdňování, takže nakonec vždy skončila v tom, co udělala a tudíž jsem ji furt sprchovala zadek (což ona považovala za velmi ponižující) a nakonec byla fakt jen kostřička. Věřím, že jsem ji nenechala dlouho trápit, byla jedinečná...

Ovšem co se týká přijmutí dalšího psa do rodiny, tak tady musím říct, že nejvíc jsem ji zklamala (když pominu to, že jsem dotáhla kocoura Zikmunda, to jsem ji taky na náladě nepřidala), když si Terka dovezla Brooke a já to dovolila!!! Nikdy spolu neutvořily smečku, i když se Brůča všemožně snažila, žily si tak nějak vedle sebe. Toya totiž celý život byla přesvědčená, že je člověk, nikdy si se psy nehrála - pokaždé se k nim hnala, aby zase zažila rozčarování, že je to opět jenom pes... Na druhou stranu musím říct, že díky Brooke velmi dobře překonala ty mozkové příhody - neboď jenom díky ní měla tak skvělou fyzičku a kondici, že si na ni nějaká mrtvička nedošla! V