Zdroj: Pexels

„Všude na internetu je Amerika,“ praví jeden princip virtuálního světa, platící od 90. let až dodnes…

Není divu – internet v Americe vznikl, jeho nejtypičtějším komunikačním jazykem je dodnes angličtina (ona už dominovala i světu před-internetovému, ale vznik internetu tu dominanci jedině posílil) a většina velkých IT firem se koncentruje v Americe, takže zalezete-li na nějaké anglicky mluvící fórum, bude tam skoro určitě převaha Američanů. Pak od nich budete dostávat otázky jako jste-li demokrat nebo republikán, jak vám chutnal slavnostní krocan, jestli jste spokojeni se svým zdravotním pojištěním nebo kolik kvérů jakého kalibru doma máte.

Nicméně tato demografie se v posledních letech dost rychle mění a je celkem pravděpodobné, že už teď je nejčastějším obyvatelem internetu Ind, nikoliv Američan, a během dalších cirka deseti – dvaceti let to bude vidět i v anglicky mluvících komunitách.

Vysvětlení této změny je jednoduché: na rozdíl od Číny, která drží svoji internetovou populaci za velkým firewallem, je Indie, nejpočetnější země světa, zapojena do celosvětové sítě zhruba stejným způsobem jako většina ostatních států. Tam, kde Číňané mají svůj WeChat, Baidu a YouKu, používají Indové ten samý Google, PayPal a YouTube jako Češi, Thajci nebo Peruánci, takže je tam potkáte daleko častěji než Číňany.

Nárůst počtu uživatelů internetu v Indii, zdroj

Je vidět, že jenom za posledních pět let vzrostl počet Indů přistupujících na internet zhruba tak „o půlku celé Evropy“, což se samozřejmě projevuje i na jejich viditelnosti online. Zásadním prvkem byly levné smartphony, které si dnes v Asii může dovolit skoro každý.

Většina těch lidí nicméně (zatím) neumí anglicky, takže komunikují hlavně mezi sebou. Znalost angličtiny je i v bývalé britské kolonii Indii poměrně minoritní (kolem 10 procent populace), ale je to výrazně odstupňováno podle socioekonomické úrovně jednotlivců. Ve vrstvě s vyššími příjmy je to 41 procent.

Toto se bude pomalu měnit úměrně tomu, jak Indie bohatne a jak se rozvíjí vzdělání nejmladší generace. Ač to jde ztuha, pokroky proti minulému století jsou přece jenom značné. Čtvrtina Indů stále ještě neumí číst a psát ani ve svém rodném jazyce, ale vesměs jde o starší osoby. V mladé generaci 15-24 let už jsou to „jen“ tři procenta a něco, protože do školy se podařilo dostat víceméně všechnu mládež.

Emigranti z Indie mezitím vzali útokem kalifornské Křemíkové údolí, kde je jich zhruba 6 procent a jsou velmi silně reprezentováni v manažerské vrstvě – šéfové Microsoftu, Googlu (Alphabet), Adobe, VMWare a IBM jsou momentálně Indové. Jelikož indická společnost si dost potrpí na různé rodinné vztahy, vzniká tím průběžná migrace dalších mladších rodinných příslušníků z Indie do Ameriky, nejdřív na vysoké školy, pak do soukromého sektoru. A vlastně nejen soukromého. K tomuto článku mě dovedla poznámka v předešlém textu o Googlu, že na všech možných stranách antimonopolního procesu proti této firmě jsou Indové. A jedinou konkurentkou Donalda J. Trumpa v posledních republikánských primárkách byla Nikky Haley, což je Indka narozená už v Americe, která se nicméně původně jmenovala Nimrata Randhawa.

Jsem upřímně zvědav na efekty této změny. Můžou být takové i onaké.

Vidět reklamy na svátek Diwali by mi nijak nevadilo, beztak už zde máme různých Halloweenů a podobných importů dost. Na druhou stranu, indický vliv v Křemíkovém údolí se projevil i dříve neslýchaným problémem, což je kastovní diskriminace, která vyvolala pěknou roztržku v onom zmiňovaném Googlu. Kombinace hi-tech světa plného svištících gigabajtů a přetaktovaného křemíku s prastarými předsudky pocházejícími z doby, kdy na místě Říma byla jen bažina, je nepochybně poněkud bizarní.

Nicméně být na místě různých Avastů, AVG a podobných IT firem, které zde sídlí (rád bych napsal „českých“, ale skoro všechny už patří někomu jinému), rozhodně bych s tímto vývojem počítal. Je možné, že někdy roku 2035 se žádný mezinárodně úspěšný software nebude moci obejít bez verze lokalizované do hindštiny, bengálštiny a marathštiny.

Což bude tedy upřímně docela oříšek, protože anglicky u nás umí kdekdo, kdežto na tyto kulturní okruhy se u nás specializuje jenom pár jednotlivců. Toto je mimochodem jedna věc, kterou by slavné ministerstvo školství mohlo malilinko ovlivnit, protože je předvídatelná a dá se na ni připravit. Ale dost pochybuji, že to tam někoho napadlo.

Hudební epilog

Zapomenuté příběhy 7
Čtenář dostává do ruky už sedmý svazek Zapomenutých příběhů. Kdo četl aspoň některý z předchozích, má o této knize představu. Navštíví spolu s autorem různá místa v prostoru a čase, místa, kdy se v určitou dobu odehrávalo cosi, co už dnes není v centru pozornosti, avšak ve své době to budilo zájem a emoce. Někdy jde o drobnosti, dokonce až kuriozity, často ale to jsou historické události. Navštěvujeme místa na různých místech zeměkoule a nahlížíme do dějů v rozličných obdobích historie. Ať se příběh udál kdekoli a kdekoli, vždycky narazíme na souvislosti.

Bližší info a objednávky zde.

Všechny knihy autora ve zvýhodněném balíčku můžete koupit ZDE.