Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

😭 Budoucí děti je mi vás líto. Jednostranná výchova a ještě zaměřená na to, že chlsp je vlastně parazit dobrý jen k tomu něco z něj vycucnout.

Navíc všichni daňoví poplatníci ze svých daní a sociálních odvodů budou těmto "matkám" platit výživné. Vzhledem k tomu, že ( pokud je mi známo) zákon neumožňuje vzdát se budoucí výhody budou tyto "matky" z velké většiny v budoucnu žádat stát o finanční pomoc protože to samy finančně nezvládnou.

Jo. To mi na tom taky nesedí.

Pokud by došlo k početí bez souhlasu muže za současné platnosti práva dítěte znát oba svoje rodiče, zadělává se tím u dítěte na obrovské trauma, že je vlastně nechtěné a má matku, která jeho otce zneužila.

Naprosto vážně si říkám, jestli vzemi, kde děcka řeší, jestli by si neměla vymyslet vlastní zájmeno, je počet nebo aspoň pohlaví rodičů podstatnou otázkou.

Článek podle mého názoru dobře vystihuje jeden hlubší proces, i když bych jej nepopisoval pouze jazykem „práva dítěte“ nebo „práva na dítě“. Podstatnější je, že se mění samotná sociální funkce otce.

V tradiční společnosti nebyl muž pouze biologickým dárcem. Biologicky jím samozřejmě byl vždy, ale tuto základní roli doplňoval jiným přínosem: ochranou, obživou, společenským postavením, majetkem, zajištěním rodiny a často i právním ukotvením ženy a dítěte. Jinak řečeno, muž nebyl v rodině potřebný jen proto, že byl mužem, ale proto, že bez něj žena a dítě obtížně fungovaly v tehdejším sociálním a ekonomickém řádu.

Moderní společnost tuto vazbu zásadně oslabila. Žena dnes může ekonomicky, právně i sociálně existovat bez muže. Stát a trh převzaly velkou část funkcí, které dříve plnil manžel nebo širší rodina. V takové situaci je logické, že se role muže při reprodukci začíná znovu zužovat k biologickému příspěvku. Asistovaná reprodukce bez souhlasu konkrétního muže je pouze právním vyjádřením vývoje, který už ve společnosti dávno probíhá.

To ovšem neznamená, že tento vývoj nemá důsledky. Naopak. Ukazuje mechanismus rozpadu tradiční rodiny velmi přesně: jakmile žena muže nepotřebuje k běžnému životu, mizí i společenská nutnost stabilního párového uspořádání. Rodina se pak nemění proto, že někdo napsal špatný zákon, ale proto, že se rozpadla její původní funkční základna.

Zvláštní pozornost si zaslouží otázka výživného. Pokud má být asistovaná reprodukce umožněna bez souhlasu konkrétního muže, musí být právně naprosto jasné, kdo je a kdo není otcem se všemi právy a povinnostmi. Nelze připustit situaci, kdy muž bude fakticky redukován na dárce biologického materiálu, ale současně by z toho pro něj mohly dodatečně vznikat rodičovské nebo majetkové povinnosti. Buď je muž právně otcem, protože s tím předem souhlasil, nebo jím není.

Proto je celá debata méně o jednom technickém pravidle IVF a více o tom, co z rodiny zůstane v prostředí, kde tradiční mužská role ztratila svou praktickou nezbytnost. Článek má pravdu v tom, že nejde o drobnou změnu. Je to další krok ve vývoji, v němž se rodičovství odděluje od přirozeného páru a biologické otcovství od sociální odpovědnosti.

Už samotný fakt, že děti se rodí - jedno zda uměle, čí přirozeně - v podivných svazcích podivných osob žijících "na hromádce", nebo dokonce pod mostem - činí z těchto dětí "kategorii B".

My jsme se však nepoučili a pracujeme na vzniku dětí "kategorie C", a to jenom abychom naplnili Babišovy oplodňovací kliniky.

Hnus velebnosti.

A co takhle asistovaná sebevražda bez souhlasu ženy, princi

Opravdu to pane

Grundmanne nejde stručněji?

Stručně lze vyjádřit pouze myšlenky, které jsou ostatním zřejmé. Pokud je myšlenka příliš odlišná od názoru většiny lidí, musí být vysvětlena podrobněji.

Kolika jedinců se to za rok týká?

Nemáme jiné, důležitější věci na starost?

To je většinou podle momentální nálady čtenáře. Protože objektivně vždy jsou důležitější věci, než zrovna ta, které se článek týká.

Osobně je mi to jedno, děti nejsou a na trhu prostě nejsou ani mladí mužové se zájmem o potomka, dokonce i zájem o sex je u nich často nevalný.

Tak jestli si nějaká dáma chce pořídit dítě bez svazku, no, nejásám, ale budiž. Jen by měla mít něco nasysleno a ukázat to úřadu, protože zásadně nesouhlasím s tím, aby první věc po porodu byla natažená pracka k národu a pokyn: "Tak, a teď nás živte!"

Tady je podle mne jádro problému jinde. Demografie nikdy nefungovala tak, že by si většina lidí nejprve racionálně sedla ke stolu, spočítala náklady na dítě a potom se svobodně rozhodla, že si jedno nebo dvě pořídí. Takto reprodukce ve velkém měřítku nefunguje.

Děti se historicky rodily především jako přirozený důsledek soužití mužů a žen. Ne nutně proti vůli žen, ale často bez toho, aby rodičovství bylo samostatným, plánovaným projektem. Muž a žena spolu žili, měli sexuální vztah, společnost jejich soužití očekávala, podporovala nebo vynucovala, a z toho se rodily děti. Demografie byla vedlejším produktem stabilního párového a rodinného uspořádání.

Moderní společnost tento mechanismus rozpojila. Sex, partnerství, manželství, rodičovství a ekonomické zajištění už netvoří jeden balík. Každý prvek lze oddělit od ostatních. To může být z hlediska individuální svobody pochopitelné, ale demograficky to má jasný důsledek: když se zhroutí běžné soužití ženy s mužem, zhroutí se i spontánní reprodukce.

Pak samozřejmě vzniká náhradní otázka: má si žena pořídit dítě sama, přes asistovanou reprodukci, a má k tomu mít prokázané prostředky? To je už jen druhotný problém. Podstatné je, že společnost se dostala do stavu, kdy dítě přestává být přirozeným následkem životního uspořádání a stává se zvláštním individuálním projektem. A jakmile je dítě projektem, začne se u něj nevyhnutelně řešit financování, odpovědnost, nárok na podporu i role státu.

Proto nejde jen o to, zda konkrétní žena po porodu natáhne ruku ke státu. Hlubší otázka zní, proč vůbec vznikla situace, v níž se reprodukce oddělila od běžného soužití muže a ženy. Pokud společnost neumí udržet toto soužití jako normální a funkční rámec života, nemůže se potom divit, že porodnost klesá a že stát musí stále více nahrazovat to, co dříve zajišťovala rodina.

Jedná se o početí z materiálu, který dodal dárce spermatu. Na jeho straně, jako "otce" žádný problém s ušlými právy nevidím. Pokud jde o dítě - otázka není, jestli bude mít oba rodiče, ale jestli bude mít jen matku, nebo se nenarodí vůbec - co byste vy volili? :)

Jinak reálně, vztahy se rozpadají a děti zůstávají matkám i při přirozeném početí, naopak svobodné matky s dítětem si nějakého "otce" nachází zpětně.

Dítě před narození a konec konců, i po něm, nevolí.

Komu že to patří reprodukční kliniky v Agrofertistánu?