ZPRÁVA Z TISKU. Deník Mladá fronta Dnes (MfD) přinesl reportáž o propíchaných pneumatikách u sanitek. Stojí bezmocně v ulici Nad Kajetánkou v Břevnově v Praze 6. Policie událost vyšetřuje jako přestupek.

V první chvíli člověka napadne, že když se to stalo sanitkám, není to přestupek, ale zločin proti lidskosti. „Podle místních řidiči nechávají sanitky přímo před domy a tím znemožňují parkování rezidentům (místním obyvatelům – pozn. red.).“ Z dalšího vyprávění vyplývá, že sanitky provozuje soukromá společnost a že slouží jako soukromá dopravní služba pro seniory či zdravotně postižené. Takže nejde o zločin proti lidskosti, ale proti byznysu. „Firma se hájí tím, že má právo v ulici parkovat,“ píše MfD.

Dále cituje zdůvodnění firemního stanoviska. Místa na parkování spadají do modré zóny. To jsou takové, které městská část pro daný účel vyhradila a parkování na nich pronajímá za poplatky. Sanitková firma má ke stání Na Kajetánce v modré zóně oprávnění.

Praha 6 si za parkování v modré zóně od podnikatelů vybírá daň 36 000 Kč ročně za 1. vozidlo, 30 000 Kč za druhé vozidlo a 24 000 Kč za každé další.

Jeden můj kamarád, který bydlí v Praze 5, tedy nedaleko a také v části dosti exponované, na zprávu tamní městské části, že vymezením modrých zón vytvořila 2500 nových parkovacích stání, poskytl vysvětlení: „Známe se mezi sousedy, víme, kdo kdy odjíždí a přijíždí a tak se tu vždycky nějak poskládáme, je nás tu asi dvacet. Od modré zóny už to nejde, přišli jsme nejméně o pět státní.“

Jiné městské části připouštějí, že prodají více parkovacích míst v modrých zónách, než kolik jich opravdu je. Nákupem parkovacího místa (poplatkem) jeho provozovatel neručí za to, že nějaké budete mít k dispozici. Tímto režimem se modré zóny podobají spíše dani než úhradě za službu.

Podobně se dohadujeme se sousedy na našem pražském sídlišti Jižní Město. Modrých zón tu ještě není tak moc, ale už tu parkují přespolní a také nově vzniklé firmy a státní instituce, které si vytkly rezervovaná parkoviště, mají podzemní garáže a stejně zabírají nemodrá místa nám, místním. Kromě dalších, kteří zaparkují, odkráčí na metro a jedou dál po svých. Od sedmi ráno do čtyř odpoledne jakmile své parkovací místo opustíte, jako rezident už zpátky nedorazíte. Obhájci parkovacích zón si od jejich zavedení slibují pořádek a řád, ale vyznačují se tím, že žádné auto nevlastní. Odpůrci celkem zkušeně, s poukazem na praxi z protilehlých Roztyl, konstatují, že jediný, komu modré zóny prospěly, je obecní pokladnice. Žádné nové parkovací místo nevznikne, jen státní instituce zabírají další a další místa jako svá parkoviště rezervovaná.

Když byli Piráti v pražském vedení, prosazovali plošné zpoplatnění parkování ve městě pod ideologickou poučkou, že se bude platit za uskladnění soukromého majetku na obecním pozemku. A že auto ve městě je luxus. Jak pro koho. Rezidenti v Praze 6 platí 1200 Kč ročně, třicetinu toho, co soukromá firma. Parkovací místa to nevyřešilo ani pro rezidenty, ani pro sanitkovou firmu a výsledkem je atentát na ty sanitky (oficiálně „přestupek“, cituje MfD pražskou policii).

Maně se vtírá poučka významné skupiny adiktologů: restrikcí se nic nevyřeší. Parafrázuji: měla by se řešit ta parkovací místa. Restrikcemi aut neubude, jen stoupne kriminalita.

Poskytl server Svět hospodářství