Neviditelný pes

ŽIVOT: Provizoria

diskuse (9)

Před mojí ženou nikdy neříkejte slovo provizorium! Bytostně ho nesnáší a je na něj přímo alergická. Mohu za to pochopitelně já. Jsem totiž mistrem provizoria. Když se něco porouchá, mám dar najít tu správnou gumičku, tu drát, jak udržet předmět pohromadě a funkční. Své často udělá i řádné vypodložení či zaškrcení. Razím zásadu, že předmět je třeba opravit hned a ne až si po týdnu seženu náhradní díl nebo tu správnou lištu. Snažím se ženu ukonejšit tvrzením, že je to přece jen provizorium a později se to přece může opravit definitivně.

Žena ale už dobře ví, že provizoria patří k těm nejtrvalejším a nejodolnějším jevům v naší domácnosti a vykukují z mnoha zákoutí. Tak máme v ložnici léta připevněný budík několika gumičkami a drátkem ke klíčku skříně. Časem gumička zpuchří a musí se vyměnit, ale na budík je z postele báječně vidět. Přečnívající nožky televizoru lze přece podložit kolečky z dětské stavebnice. Nevěřili byste, co je v domácnosti šikovných dílů, kostiček, krabiček, dlah a roztodivných tvarů, které se výborně hodí k opravě či vyztužení čehokoliv. Drát, guma či izolepa jsou ideální. Jde jen o to ve správnou chvíli se rozhlédnout nebo si na takový díl vzpomenout. A když opravdu není, tak se přiřízne dlaha, kolík nebo destička.

Podkapávající kohout na WC jsem podložil miskou s keramzitem, na jehož velkém povrchu se voda stačí odpařit, dříve, než by miska přetekla. Když naše vanová baterie odmítla udržet přepnutí na sprchu, podkládali jsme ji při sprchování dřívkem z nanuku Magnum, které jsme si kvůli tomu pořídili. O letošních Vánocích jsem po více jak půl roce, ženu příjemně překvapil a koupil novou baterii. Ale to dřívko jsme pochopitelně nevyhodili.

S tímto pochopitelně souvisí i můj (zlo)zvyk, že se nerad zbavuji dílů a předmětů, které by potenciálně mohly ještě sloužit mimo pole svého původního určení. Tak různé prázdné krabičky, krytky a víčka vyhazuje zpravidla má žena. K mé velké nelibosti.

Z dosavadního byste mohli nabýt dojmu, že jsem manuálně zručný a opravy mi činí potěšení. Opak je však pravdou. Nic není vzdálenější tomuto tvrzení. Nelibuju si v dlouhém a perfektním dílenském zpracování a vrtačka, pilka či šmirglpapír nejsou mými blízkými kamarády. Poruchu chápu jako nepříjemnou mimořádnou událost, které je třeba co nejdříve učinit přítrž. A to co nejrychleji a nejsnadněji. K tomu je provizorium přece přímo ideální.

Z cyklu „Vše, co jsem v životě potřeboval vědět, mi pověděla má žena.“ hlubucek.net

zpět na článek