Pátek 19. července 2024, svátek má Čeněk
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

ŽIVOT: O specializaci

diskuse (9)

Aby se jakýkoli tvor uživil a nepošel, skoro vždycky se musí specializovat a někdy dokonce znovu a znovu během života. Existuje při tom specializace přirozená a vnucená.

To jsem - ještě jako dítě - jednou něco proved a snad i dostal od táty nařezáno, na to si už nepamatuji. Co si ale vybavuji? Že za mnou pak přišla po dobrém matka. Řekla, že si mám vybrat. Budu prý něco sbírat, o tom se ani nesmlouvalo, a mám si vyvolit mezi nálepkami od sirek a známkami. Kdo si hraje, nezlobí. Došlo na filumenii.

Proč mě známky zaujaly míň? Asi jsem byl jako dítě potenciální pyroman. Takže tahle specializace ještě nebyla nutná k obživě a navíc byla vnucená, ale musím říct, že mě zaujala. Dnes už kvanta různých obrázků na krabičkách nenajdete, ale koncem šedesátých let jich byla mračna, a když jste navíc napsali do továrny v Sušici, přišly archy a kolekce, například i s pravěkými potvorami. Takže jsem se specializoval a člověk si ani nepamatuje, kdy ty sirky sbírat přestal. Konec toho se v čase rozplyne, a to vprostřed spousty jinými směry specializovaných zájmů. Naštěstí potkáte i šance se specializovat dobrovolně a po svém.

Pamatuji moment z krásných Lázní Kynžvart (které mě asi nějak stimulovaly), když jsme tam byli autem na výletě někdy na kraji mé puberty. Zrovna se konal závod do vrchu, motory kvílely, bugatky se leskly a snad jen Eliška Junková chyběla (zůstala v Praze). Bylo to bezprostřední a tenkrát mě stará auta úplně uchvátila. Nikdy předtím, nikdy potom - a nakoukl jsem do světa, který fungoval sám pro sebe. Možná se pletu, ale ještě jsem tomu podivuhodnému světu mohl propadnout úplně. Jak říká klasik: Když se narodíte, můžete být skoro čímkoli, a teprve s věkem počet šancí a možností neustále klesá.

Kdyby tomu byly okolnosti více nakloněny, tak si umím představit, že už bych se nikdy o nic než o staré kraksny pořádně nezajímal. Jenže to je spíš luxusní záliba a den závodu odšuměl. Byl výjimka a zůstal jsem doma s nenaplněnými sny. Rychle jsem zapomněl. Možná trochu přeháním, ale něco podobného se mi stalo v jiné chvíli se starými střelnými zbraněmi. A fascinovaly mě i starodávné terče. I to vyšumělo - a místo hraní se má člověk rozhodovat, čím bude, přičemž další z klasiků řekl: „Nechtěl jsem být nikdy ničím.“ Ale většina lidí se jaksi láme pod oním vlivem kapslíků anebo bugatek anebo větroňů a letišť a zuřivě toužíte být popelářem anebo letcem. Anebo uhlobaronem. Ale vážně. Syn se v rámci vysoké školy specializoval na obor a ještě v jeho rámci na užší pole - a takovýto a podobný vývoj je typický. Tak to prostě funguje a chodí. To drží společnost. Dokonce platí skoro to samé i pro lidi ve svobodném povolání a dejme tomu Truman Capote, což byl geniální spisovatel, říká v knize-rozhovoru panu Grobelovi: „Mým zájmem a specializací jsou masoví vrazi.“

I Don Juan měl - koneckonců - specializaci a Casanova zrovna tak. U nich, pozor, se nejednalo o specializace totožné. A dotáhli to do čítanek, zatímco já dnes ani nejezdím bugatkou do kopce, ani neběhám sprinty, přičemž to druhé vypadá jako motorismu podobný nesmysl, ale vracím se ve vzpomínce do osmé třídy a na hřiště, kde byla i dráha. Měli jsme tělocvik a běhali šedesát metrů: neuvěřitelně mi to šlo a koukali na mě opařeně. Kdosi povídá: „Člověče, ty kdybys měl lepší start.“ A já rovnou, jak jsem byl rozlítaný: „Tak mě to naučte. Ho! Jak mám startovat?“ Což mi ukázali.

Skutečně jsem hned udělal ještě lepší čas a to jsou vteřiny života, kdy se nerozhodlo o další specializaci, protože po prázdninách přišlo gymnázium, do devítky už jsem nechodil, domácí hřišťátko opustil a výcvik na té nové škole mi již nikdo vnutit nedokázal. Škoda, nějaké rekordy jsem díky této specializaci pokořit mohl.

A pak potkáváme ty mistry všech dob, kteří se buší v prsa ne následkem přísné specializace, ale díky všestrannosti. Oni vám nezvládají zase úplně všechno, ale hrnou se do mnoha oborů. Příkladem je František Ringo Čech. Ale většina lidí se takto nenarodí. Ani nemáme podobné ambice. Anebo chvíli, ale pak člověka popadne jediná věc - a už nevykličkujete.

Smůla je, když blbě odhadnete, v čem jste schopni být jednička. Ta šťastnější esa to trefí a vypracují se v oboru a uspějí a někdy si řeknou: „A dál?“ Je však omyl si říkat, že vám přidá úspěch ve speciálním oboru i certifikát, na jehož podkladě musíte nutně dosáhnout obdobného úspěchu na úplně odlišném hřišti. Jenže to si nepřipustíte a sebevědomě se hrnete na nová pole a sebevědomí sice trochu pomůže, ale… Říkáte si: „Nebylo mí líp v oboru pěstování kuřat?“ Starého psa často novým kouskům nenaučíš a občas je samozřejmě budoucí specializace zřetelná od narození. Jste-li třeba Jiří Schelinger. „Je to v něm jako v koze,“ říká se, anebo máte chvíli pocit, že by to mohlo jít.

Četl jsem jako dítě knihu Detektivní kancelář Péti Koláčka a najednou otevřel pusu a nemohl uvěřit, že hrdina tak slavně a výkonně pátrá. Proč by to vlastně nešlo? Chvíli jsem úplně vážně plánoval, a to si dodnes pamatuji, že se po Koláčkově vzoru taky označím za detektiva a budu pomáhat asi jako ten Timur. I bez party. A skutečně jsem své možnosti začal nadšeně promýšlet, protože mi kriminalistika po přečtení té knihy už nepřipadala těžká. Koláček se jednoduše schoval do skříně a přistihl někoho při činu, načež otevřel dvířka a houkl: „Dohráli jste!“ A protože to byla kniha sovětská, tuším, že povolal milicionáře. Ale detektivem jsem se taky nestal a moc nápadů na budoucnost ve škole nepochytal. A vzory?

Aspoň pár jich bylo. Doktor Samšiňák, specialista na roztoče a fascinující chlapík. Poznal jsem ho ve Šrámkově Sobotce, kam jsem jezdil s rodiči. Byl specialista v oboru, ale jakbysmet král večerních zábav tamního Šolcova statku, kde přes léto žil. Žádný suchý patron. Specializaci uměl i prodat lidem a trochu mi připomínal Paganela z Dětí kapitána Granta a trochu bratrance Benedikta z Patnáctiletého kapitána.

Měl to se specializací jednodušší třeba Karel III.? Ani bych neřekl. Ale jsou určitě i šťastlivci, kteří nakonec zůstanou u toho, co je začalo bavit v určité fázi dětství. Maminku, když jsem byl ještě malý, hodně zaujal Ludvík Souček - a taky ufologie. Proto založila sobě i mně speciální sešit, který dodnes mám, a lepili jsme tam a zapisovali záhady. Ale nezůstal jsem u toho. Ne že by nadšení vyprchalo, jen se přes ně převalily jinak speciální zájmy. Ti skuteční borci si ale specializace hledí; asi jako pan doktor Maidl.

To mi bylo již hodně let a se zájmem jsem pracoval na jakémsi jen krátkém článku o Christianu Heinrichu Spiessovi. Něco jsem už věděl a jiné ne, i ptal se jsem se na víc toho pravého, když mi byl doporučen. Ne že bych jeho odpovědi nedostal, to ano, ale teprve jsem pochopil zvláštní věc. Jak jsem byl až příliš horlivý, dostal ze mě snad až strach, a došlo mi, co to znamená si hlídat pole působnosti. Proti tomuto specialistovi jsem představoval jen ucho (a ještě méně), a přece se toto ucho vměstnávalo do spiessologie, a to úplně bezelstně a navzdory tomu, že nebyla mou specializací. Šel jsem k věci se skutečným zájmem o tu věc i Spiesse a pravý odborník mi nedal pravítkem přes pazoury, když se mu hrabaly na písku, ale aspoň mi varovně naznačil, jaká je tohle bádání okolo Christiana Heinricha vlastně dlouholetá piplačka a že snad na celý život.

A toho se bojím, a právě toho. Že nás specializace pohřbí, a než se vyhrabeme, bude nám sedmdesát. V tom ohledu je ideál novinařina a ta investigativní zvlášť. Anebo si to tak rádi představujeme. Lze být týden za týden tím a tím a znovu i dalším. Čímkoli. Sice nikoli na plný úvazek, ale aspoň trochu se do kádě s tím lihem ponoříte; takže jste šéf slepičárny i pokladní v marketu (jestliže tedy hned neodpadnete), anebo jste průzkumník podzemní Královské štoly a kolektorů pod Prahou. I Richard Halliburton si vždycky vytkl speciální úkol, tak například dojít do Timbuktu, a když jej zvládl, cestu a své dojmy popsal.

Dokonce tu nehrozila ani korupce. Navíc získával úplně speciální zážitky. O ty mu koneckonců šlo a za specialistu bych Halliburtona věru neoznačil. „A je specializace,“ ptám se, „dobrá leda pro mravence?“

Určitě ne, a to navzdory tomu, že něco podobného naznačoval již velký autor science fiction Robert Heinlein. Ten ovšem, pozor, přidal rovnou seznam všeho, co speciálního musíme přesto a každopádně umět (a cituji z překladu Martina Jandy):

„Lidská bytost by měla být schopná vyměnit plenu, naplánovat invazi, porazit prase, velet lodi, vyprojektovat stavbu, napsat sonet, vyrovnat účty, postavit zeď, napravit kost, zpříjemnit umírání, udržovat pořádek, plnit rozkazy, udílet rozkazy, spolupracovat, jednat samostatně, řešit rovnice, analyzovat nové problémy, vykydat hnůj, naprogramovat počítač, uvařit chutné jídlo, zdatně bojovat a statečně zemřít. Specializace je pro hmyz.“

Aston Ondřej Neff
19. 7. 2024

Von der Leyen je ztělesnění všeho, co je příčinou dramatického úpadku… všeho, na co sáhla. Zničila...

Michael Pánek
19. 7. 2024

Zástupci opozice navrhli, aby slovenský parlament přijal usnesení odsuzující raketový útok na...

Lubomír Stejskal
19. 7. 2024

Ono je to totiž s dnešním Tureckem, potažmo s Erdoganem, podstatně složitější. Jistěže každý...

Martin Mařák
19. 7. 2024

Ani bych se nedivil, kdyby prezident Macron nakonec pověřil sestavením vlády nějakého relativně...

Vratislav Hlubuček
19. 7. 2024

Se znepokojením pozoruji rozvírání Overtonova okna v Ukrajinském konfliktu. Podpora napadené...

Aston Ondřej Neff
16. 7. 2024

Je až pozoruhodné, jak malou pozornost vyvolalo v našich médiích oznámení Roberta Fica z minulého...

Aston Ondřej Neff
18. 7. 2024

Premiér Fiala oznámil že Korejci tam dostaví dva bloky a vláda s nimi vyjedná opci na dva další...

Marian Kechlibar
16. 7. 2024

Ve špionážní klasice Fredericka Forsytha Šakal se nachází scéna, která musela až do včerejška na...

Aston Ondřej Neff
17. 7. 2024

Nedávná změna vzezření Psa se chystala delší dobu. Do zákulisí nevidím, jen mohu usuzovat, že s...

Aston Ondřej Neff
19. 7. 2024

Von der Leyen je ztělesnění všeho, co je příčinou dramatického úpadku… všeho, na co sáhla. Zničila...

Lidovky.cz, ČTK
19. 7. 2024

Petr Rada bude moci být na lavičce Dukly Praha v sobotním utkání úvodního kola prvoligové sezony...

ČTK, Lidovky.cz
19. 7. 2024

Na luxusním bulváru Champs-Élysées v Paříži byl ve čtvrtek při útoku nožem zraněn policista....

Stanislav Kučera
19. 7. 2024

Jde o ohromující čísla. 16 milionů fandů na místě, čtyři miliardy diváků u televize. Slavnostnímu...

Jindřich Göth
19. 7. 2024

V 94 letech zemřel americký komediální herec Bob Newhart. Českým divákům byl známý především jako...

Lidovky.cz, ČTK
19. 7. 2024

Jeden člověk přišel o život a čtyři další utrpěli zranění v noci na dnešek při silné explozi v...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz