V létě 1973 jsem zažil první politický průšvih. V Praze proběhl mezinárodní psychotronický kongres, přijeli na něj lidé z Východu i Západu. Pověstnou parapsychologii přemalovali tihle výtečníci na psychotroniku, aby jejich práce vypadala vědečtěji. Účastníci založili Mezinárodní sdružení pro výzkum psychotroniky a jeho prezidentem zvolili dr. Zdeňka Rejdáka, známého československého parapsychologa.

Pro účastníky tohoto jednání, které se konalo ve velkém sále na Vinohradech, vydali dva tlusté manuály s přehledem přednášek. Když jsem jimi listoval, žasl jsem, jaké nesmysly obsahují. Požádal jsem proto dva přátele, lékaře dr. Josefa Dvořáka a dr. Milana Morávka, aby jejich obsah okomentovali. Jejich zdrcující názor na psychotroniku jsem otiskl na své sobotní stránce vědy.

Následující týden si mne zavolal šéfredaktor Otto Čmolík a soptil: "Právě mně telefonovali z ÚV KSČ. Byli si tam na tebe stěžovat dva soudruzi – Zdeněk Rejdák a František Kahuda. Urazil jsi prezidenta nové mezinárodní organizace. A použil jsi k tomu i člověka, který byl vyhozen z armády a ze strany. Jestli to nevysvětlíš, bude to mít pro tebe kádrové důsledky." Jinými slovy: vyhazov.

Věděl jsem, že Milan měl nějaký stranický průšvih, ale nenapadlo mě, že by ho někdo mohl zneužít. Z Ústavu leteckého zdravotnictví, kde pracoval, odešel dávno, teď vedl práce ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Bohnicích. Pepík Dvořák prošel politickým grilováním bez velké úhony a u vojáků zůstal.

Kdo by mně mohl pomoct? Nejdřív jsem zavolal Mirka Smetanu, který řídil tiskové oddělení ministerstva zdravotnictví. Potom jsem si vzpomněl na profesora Tomáše Radila-Weisse, nového ředitele Fyziologického ústavu ČSAV. Znal jsem ho z minulosti, jeho manželka pro mne v minulém desetiletí psala. Radilovi jsem poslal oba svazky výtahů z referátů, aby se na ně podíval.

Smetana požádal profesora Zdeňka Dienstbiera, známého odborníka na nukleární medicínu a nyní předsedu vědecké rady ministerstva, aby jeho orgán psychotroniku posoudil. Dienstbier na to šel chytře – všechny články, které v novinách o tomto kongresu vyšly, nechal posoudit jedním profesorem neurologie z Brna. Od něho dostal posudek, že realitě odpovídá pouze můj článek v Mladé frontě, v němž jsem citoval lékaře Morávka a Dvořáka. Ostatní se zastávají psychotroniky, která nemá materialistický základ.

Potom Mirek zajel do Bohnic. Od ředitele ústavu se dověděl, že Morávek odešel z armády před rokem 1968 a jejich stranická organizace ho pouze vyškrtla. Když jsem přišel na ministerstvo zdravotnictví pro tato písemná sdělení, zavolal Mirek ještě nějakého plukovníka, náčelníka odboru ochrany, a ten mi poklepával na rameno: "Soudruhu Pacnere, to vyřídíme." Vůbec mě nenapadlo, že by práce Rejdáka a Kahudy mohla být nějak spjata s armádou či bezpečností.

Psychotroniku ideologicky zničil několikastránkový rozbor profesora Radila. V analýze, kterou poslal na ÚV KSČ, napsal, že to není žádná věda, nýbrž směr pavědy, která vychází z idealistických pozic.

Přes toto ideologické odsouzení se u nás paranormálními jevy dlouhá léta zabývaly dva týmy financované ze státního rozpočtu – přesněji z peněz Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Kahuda, který jako ministr školství v minulosti zničil osvědčený systém českého vzdělávání, se zabýval podivnými výzkumy lidského mozku. V letech 1978–1986 řídil Psychoenergetickou laboratoř a Rejdák Výzkumné pracoviště pro psychotroniku a juvenologii. Obě pracoviště si trochu konkurovala, ale v mnoha případech spolupracovala. Kahuda se také chlubil objevem částic myšlení – mentionů. A to už byl tak ohromný nesmysl, že se i soudruzi na ÚV KSČ nad těmito pracemi podivovali. Později mi jeden fyzik z Řeže, kterého na rok poslali na stáž na ministerstvo školství, vyprávěl, že se chystali tento penězovod oběma laboratořím ukončit. Avšak najednou dostali na ministerstvo dopis z Moskvy adresovaný premiéru Lubomíru Štrougalovi, v němž se doporučovalo, aby tyto práce pokračovaly. A co bylo psáno azbukou, to se považovalo za rozkaz.

Teprve v devadesátých letech se potvrdilo to, o čem jsme se domýšleli – že totiž mimosmyslové vnímání studovaly tajné služby na obou stranách, zvláště KGB a CIA. U nás o tento výzkum pečovala Státní bezpečnost. Její agent Rejdák prý chtěl myšlenkovým rozkazem ničit americké rakety, které by směřovaly na cíle ve státech sovětského bloku.

Pokračování příště