Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Štěstí je být pozitivně naladěn co nejvíce času, který nám byl dán

Ano.

Je třeba ctít heslo "Inteligenta nenasereš"

Co je štěstí, muška jenom zlatá-

člověk se má umět radovat z maličkostí.

To je názor starořeckých dekadentních filozofů. Realita podle nich není podstatná, podstatný je pouze náš pohled na vnější svět. Ten, kdo skutečně štěstí zažil, však ví, že to není pravda.

Je to zřejmě obecná úvaha, ani jsem to celé nečetl, ale k nadpisu se vyjadřuji: "Ano, rozum skutečně brání tomu být šťastným mezi hlupáky!".

Pro upřesnění - rozum (ani morálka) nemá NIC společného se vzděláním (ani s vírou).

Naopak, chytrost či mazanost ke štěstí vede. Ke štěstí je nutné být obklopen lidmi hloupějšími, než je člověk sám. Příliš chytří lidé udělají člověku ze života peklo.

Vážím si nebožtíka otce, že mne nementoroval větami typu: chtělo by to více pokory....Prostě mne nechal žít si svůj život a já ho taky nepoučoval: tati, nechlemtej ty lahváče a nekuř furt. Prostě neplést se lidem do života. Nic složitého pane Hlubučku

Jenom jestli váš otec nebyl extrémně pravicový proruský dezolát, když se vám nesnažil vštípit správné schéma pro život ve spokojené zelené muslimské LGBTQ+ společnosti! Jak si to představujete, že byste se neměl těm duševně neuvědomělým chudákům plést do života, a tak jim ho ZLEPŠOVAT!

Štěstí podle vědeckých průzkumů skutečně vychází z velké části z majetku. Ale ne přímo z majetku jako takového, ale z moci a společenského postavení, které tento majetek obvykle poskytuje. Majetek dává moc a právo rozhodovat nejen o svém vlastním životě, ale i o životě jiných lidí. A právě tato možnost rozhodovat a nebýt podřízen jiným lidem je základním prvkem lidského štěstí.

Z podstaty věci je rozdělení moci ve společnosti hra s nulovým součtem. Ke štěstí jednoho člověka je potřeba nešťastný jedinec, který má vůči němu podřízené postavení. Už vůbec neplatí, že člověk postupuje v hierarchii výš, až narazí na pozici, na kterou už schopnostmi nestačí. Vykonávat moc je velmi jednoduché a dokáže to i malé dítě, pokud mu k tomu dospělí dají dost prostoru. Naopak platí, že čím moc jednotlivce stoupá, tím stoupá rychleji. Jenom díky smrtelnosti je moc aspoň rozumně rozdělena ve společnosti, jinak by skončila většina lidí v otroctví k zajištění dokonalého životního štěstí malého počtu otrokářů.

No ja ke stesti nikoho podrizeneho nebo nestastneho nepotrebuju.

Jinak mate pravdu, jsou lidi, kteri za kazdou cenu musi byt porad nad nekym, jinak by to neprezili. Par takovych jsem ke sve skode poznal. A musim rict, ze nicim zvlastnim rozhodne nevynikali. Bezny prumer, ci spis podprumer. Jen chorobna touha po uznani.