Rád bych uvedl na pravou míru informace o nehodě ve Ždírci nad Doubravou, která se stala 10. 11. 2008 pár minut před třináctou hodinou. Obecně jsme se dozvěděli, že se v mírné rychlosti srazily osobní a nákladní vlak. Pravda je ovšem taková, že vlakem byla pouze osobní souprava, která se chystala vjet do železniční stanice Ždírec nad Doubravou. Lokomotiva s nákladními vozy byl posunující díl, tedy nikoli vlak.

Může se to zdát drobným rozdílem, ale z hlediska předpisů je to podstatné. Vlak je na rozdíl od posunu určen k přesunu mezi stanicemi, jezdí podle návěstidel pro vlak a dodržuje předepsanou rychlost, což znamená, že může jezdit vyšší rychlostí než takovou, na kterou strojvedoucí vidí a stačí zastavit. Tedy například před každou červenou musí být včas upozorněn. Na to, co je vlak, existuje v předpisech poměrně přesná definice, kterou si už nepamatuju. Posunující díl má charakteristiky přesně opačné. Pohybuje se pouze v obvodu stanice (to má své výjimky), používá návěsti pro posun a rychlost je přizpůsobena všem podmínkám, aby mohl včas zastavit před každou překážkou. Obecně platí, že když se to pohybuje a není to vlak, tak je to posun. Můžou to být ještě ujeté vagóny, ale to je úplně jiná kategorie.

Ještě dva odstavce o předpisech. Obecně platí, že posun musí být řízen vedoucím posunu a prováděn osobami znalými. Vedoucím posunu byl v tomto případě zřejmě vlakvedoucí, ostatní osoby znalé jsou posunovači a strojvedoucí. Ti všichni jsou zodpovědni za to, že nebudou porušeny žádné předpisy. Posun povoluje výpravčí. Předpisů je celá řada a jeden z nejdůležitějších byl v tomto případě ten, že žádný posunující díl se nesmí dostat za tzv. „označník“. To je bílý sloupek s modrou čepičkou umístěný 50 metrů za vjezdovým návěstidlem směrem do stanice. Jinými slovy, když vlakem projíždíte stanicí, tak minete vjezdové návěstidlo, po 50 metrech označník, pak je chvíli klid a výhybky. Pak je staniční kolej, výhybky, chvíli nic, označník, vjezdové návěstidlo z opačné strany a trať. Pokud kterýkoli z účastníků posunu zjistí, že dojel k označníku, musí zastavit posun.

Pokud vedoucí posunu zjistí, že musí posunovat za označník, musí si vyžádat povolení od výpravčího. Výpravčí ho musí sjednat s výpravčím sousední stanice, oba dohodu napíší do tzv. telegrafního zápisníku a pak teprve může výpravčí vedoucímu vydat písemný rozkaz k posunu za označník. Tento rozkaz se vypisuje trojmo a originál podepsaný vedoucím posunu si schová výpravčí, jednu kopii si nechá vedoucí posunu a druhou předá strojvedoucímu. Základní podmínkou téhle dohody je, že mezi stanicemi nesmí být vlak a výpravčí sousední stanice ho nesmí nabízet a tím méně vypravit, dokud není posun za označník zrušen. A i to se zapisuje.

Pokud vás to ještě neotrávilo, tak se, aniž bych četl podrobné zprávy o nehodě, pokusím popsat, co se asi stalo ve Ždírci.

Ždírec na Doubravou je poměrně velká stanice na nepříliš frekventované jednokolejné trati. Pokud jí projíždíte, nemůžete si nevšimnout ohromných skladů dřeva, které se tu zjevně sváží z lesů a zde nakládá na vagóny. Mimo jiné je tu i ten depoziční sklad, kde se snaží podnik Lesy ČR uchovávat dřevo do budoucna, aby ho mohl výhodně prodat, až přestanou vichřice a jeho cena stoupne. Takže se tu i hodně posunuje s dlouhými soupravami, pro které je často potřeba onen nepopulární posun za označník. A protože vyřizování takového posunu je zdlouhavé a otravné, tak si to zjevně zaměstnanci zjednodušili a sjednávali to ústně. Pak už to ani nesjednávali a prostě jen prováděli, aniž by se ptali.

Takže jedna z možností je, že posun byl proveden bez vědomí výpravčího, nebo s jeho tichým souhlasem, což je z právního hlediska totéž. Pak v tom jsou po uši oba, strojvedoucí a vedoucí posunu.

Druhá možnost je, že výpravčí se svým kolegou ve vedlejší stanici posun nesjednal a vydal rozkaz (tedy ten papírový). Posun se protáhl a on přijal vlak (nemohl přiznat, že se posunuje, a doufal, že včas před příjezdem vlaku skončí). Pak má smůlu on.

Další možnost je, že výpravčí sousední stanice poslal na trať vlak bez vědomí našeho výpravčího. Pak to padá na něj.

V neposlední řadě se mohlo stát to, že oba výpravčí posun sjednali a pak na něj zapomněli a dohodli jízdu vlaku.

Ve zprávách v televizi mě pobavila drobná noticka, že k nehodě zřejmě nedošlo vinou zabezpečovacího zařízení vyráběného firmou AŽD. To neznamená, že toto zařízení ve Ždírci fungovalo. To znamená, že tímto zařízením Ždírec není vybaven. Tedy možná, že je nějakým zařízením od AŽD vybaven, ale určitě ne tím typem, který účinkoval při nehodě v Moravanech.

Ještě jednou bych všechny rád upozornil, že se jedná o moje čiré spekulace opírající se pouze o zprávy v televizi.