Vzal jsem dnes ratolesti do Vojenské technické muzeum Lešany VHÚ. Což bylo super a vřele doporučuji. Což už super nebylo je fakt, že do muzea musíte přes most, který je uzavřený, přičemž nikdo se na odbočkách na cedulích nenamáhal přelepit názvy obcí, kam se kvůli tomu nedostanete.

Takže cestou tam, nás čekala zajížďka „jen“ asi 12km. Jenže cestou zpátky si navigace v našem vozidle uvědomila, že je problém a vybrala „lepší“ most. Před mostem stála 15 minutová kolona a když jsme se konečně dostali až k němu, ukázalo se, že most je také rozkopaný, průjezdný jen jedním směrem a před ním je značka, že je pro vozy do šíře 2m, přičemž náš vehikl má 2.18 a na dálnici se s ním nevedju do pruhů, kde je značka 2.20.

Pohledem na železné sloupky a velice opatrně a pomalu ploužící se o 36cm užší Octavie, jsem dospěl k názoru, že nechci způsobit dopravní kolaps, až se tam zaseknu a budu muset couvat a vyrazil jsem cestou o které jsem si myslel, že je delší, za to přes normální most. Můžete se mi smát. Teď už bych to taky radši risknul. Ale říkal jsem si, že si klidně „pár“ kilometrů zajedu, že nespěcháme. Kdybych jen věděl, že jich bude padesát ??

Navigace v autě totiž odmítla jakoukoliv jinou trasu. Navigace v Mapy.cz se zasekla, protože neměla dost silný signál a Google taky trval na „pontonu“ v Kamenném Přívoze. Řekl jsem si jebat na to, pojedu pořád na severozápad, ono se to chytne. Načež jsme po půl hodině zase dojeli do Kamenného Přívozu, ale z opačné strany.

To mě poněkud znervóznilo a začal jsem zadávat do map průběžné checkpointy, abych je donutil vypočítat mi kurva trasu do Štěchovic jinudy, než přes ten zkurvený most pro cyklisty. Ale překvapivě, všechny trvaly na tom, že v Přívozu je to nejlepší.

Nakonec jsem se rozhodl, že řeku překonáme přes Slapskou hráz a když se to po zajížďce asi 22km podařilo, měl jsem pocit, že jsem zvítězil. Pouze do chvíle, než jsem zjistil, že v Davli je uzavřená jediná cesta na Zbraslav. V tu chvíli jsem měl puštěné dvě navigace na jednou a každá ukazovala že mám jet na opačnou stranu ??

No co vám budu povídat. Z 40 minutové cesty po hlavní, se nakonec stala 90km výprava všemi prdelemi světa trvající dvě hodiny. Pozitivní zpráva je, že Vilém se za celou tu dobu neposral. A nikdo ani nanakydal na sedadla kečup z párku v rohlíku od benzínové pumpy, kde jsme projížděli dvakrát.

Chtěl bych pogratulovat géniovi, který nechal v jednu chvíli rozkopat dva mosty vedle sebe a jedinou přístupovou cestu k tomu třetímu. Je to skoro stejně inteligentní, jako Hřibovy rekonsrukce silnic v Praze.

Nicméně dětem jsem tematicky pustil ve Štěchovicích Babičku Mary od panwericha, protože se v ní zpívá o štěchovické laguně. Píseň se chytla a děti si ji při následné anabázi vyžádaly ještě 3x a projeli jsme i další Werichovy hity, včetně budovatelských písní.

A musím se přiznat, že když jsem poslouchal epické sbory v komunistickém hymnusu z Císařova pekaře:

Když ten dá to a ta zas tohle,
tak všichni dohromady budeme mít dost.
Továrny na kůže, peníze na boty,
a do vlasů růže a nový kalhoty.
A olej na stroje - a stroje na práci
a práci bez boje - po práci legraci.
A slunce dost a dost, pro staré pro děti,
a děti pro radost a radost pro děti.
A budem společně svět a mír milovat,
a budem společně pro ten svět pracovat,
když všichni všechněm všechno dáme,
tak budem všichni všechno mít dohromady.

...tak nějak jsem začínal chápat, co na tom ty lidi v těch padesátejch letech viděli. Po ekonomický krizi a světové válce, kde s námi všichni vyjebali, po koncentrákách a svrženejch atomovkách, vlastně naprosto chápu ten budovatelskej etos, optimismus, touhu zařídit to na světě nějak jinak a to, že tomu lidi věřili.

Konec konců, ono dneska, když jsme zase na kraji celosvětovýho průseru a slyším verše „A slunce dost a dost, pro staré pro děti, a děti pro radost a radost pro děti A budem společně svět a mír milovat...“ byl jsem při tom velmi na měkko a jímaly mně zcela jiné pocity, než když mě vypasení bolševici tlačili stejnou rétoriku v normalizačních osmdesátkách.

Po této propagandě pak do toho skočil song Hej pane králi, což je opět čirá levičácká propaganda, ovšem při slovech „Myslete si, že jsme jen lůza, že se nás nemusíte bát. Jednou však popadne vás hrůza, až pod okny vám budem řvát.“ Jsem se musel, trochu smát (se to rýmuje) ??

Kdo by si to jen pomyslel, že se dožiju toho, že se tahle rétorika jednou vrátí a ještě k tomu, že já budu podle „přisluhovačů“ ta novodobá lůza ??

V pozadí je epesní Merkava 1. Zrovna když jsme u ní stáli, mě dcera začala vysvětlovat, že by udělala tank tak, aby v tý věži, do který se trefujou, nikdo nebyl a aby neseděli vepředu. Tak jsem jí řekl, že když se otočí, má za sebou přesně ten tank, o kterým mluví, ale že by byla dobrá konstruktérka a Izraelci ji určitě vezmou ??