Naše nemocnice musela na novou situaci ihned zareagovat a nový systém zavést k 1. lednu 2008 do praxe. První otázkou bylo, zda ponechat výběr přímo na zdravotnických pracovištích, jednotlivých ambulancích a lůžkových stanicích, nebo zřídit specializovaná místa. Tady byla volba jasná: zatěžovat lékaře a další zdravotnický personál manipulací s hotovostí by bylo neefektivní, rizikové a zatěžující. Na druhé straně z hlediska pacientů by bylo pro ně vzhledem k rozsáhlosti areálu nemocnice velmi nepříjemné, kdyby kvůli placení museli vyhledávat jedno centrální pracoviště. Současné pokladny byly v té době již plně vytíženy a nemohly by absorbovat několikanásobný nárůst počtu pokladních operací. Proto jsme zvolili řešení spočívající v prodeji poukázek prostřednictvím centrálních výběrčích míst.
Zásadní otázkou bylo rozhodnuti, zda nakoupit automaty, nebo najmout "výběrčí". Automaty jsme nezvolili ze dvou důvodů: prvním byla počáteční nejistota kolem celého systému - zda a jak dlouho bude vlastně fungovat. Druhým důvodem byla snaha vyjít vstříc pacientům. Zejména v počátcích bylo velmi mnoho dotazů, sporných situací, vrácených poplatků a podobně. A konečně za třetí, automaty by snadno obsloužily jednoduchý úkon prodeje poukázky před vlastním vyšetřením, na všechno ostatní (následné platby, vrácení poplatku a podobně) by byl zapotřebí velmi sofistikovaný systém. Řada pacientů by však stejně vyžadovala kontakt a vysvětlení od "živé osoby". Proto jsme pořídili pouze jeden automat nejjednoduššího typu především pro prodej poukázek v mimopracovní době, umístěný u nového pracoviště urgentní medicíny.
Přestože ministerstvo zdravotnictví vydalo metodický návod, museli jsme řešit řadu detailů, týkajících se konkrétního postupu jak zdravotníků, tak i administrativy a zpracování dat v nemocničním informačním a ekonomickém systému. Výběr poplatků přinesl větší zatížení u řady profesí ve fakultní nemocnici, zejména na ekonomickém oddělení. Zde musí mimo jiné například evidovat dlužníky, kterých je zhruba pět set, a v případě potřeby podnikat následně právní kroky. Musím však zdůraznit, že FN HK se nechystá podávat žaloby ani exekuce na třicetikorunové dlužníky. Víme však o nich a budeme tyto údaje dále využívat. Za první čtyři měsíce od zavedení poplatků jsme ve fakultní nemocnici vybrali od pacientů 11,6 mil. Kč, k tomu ještě připočtěme 1,1 mil. Kč v nemocniční lékárně, kde je vsak poplatek kompenzován nižší tržbou za samotné léky. Náklady na výběr poplatků činily 800 tisíc korun.
Vybrané peníze od pacientů by měly směřovat ke zlepšení úrovně péče, mělo by se to odrazit například i na zvýšené kvalitě stravy a podobně. Výnosy z regulačních poplatků budou však tvořit jen o něco více než půl procenta celkového obratu FN HK. Nejsou pro nás tedy tak významným finančním zdrojem, aby ovlivnily celkový rozpočet nemocnice. S výnosy z poplatků je prostě počítáno na straně příjmové a ta se musí rovnat, a jsme hrdí na to, že se skutečně dlouhodobě rovná straně výdajové.
V našich podmínkách, kdy nám stále přibývá ambulantních pacientů, musíme navíc konstatovat, že označení "regulační" poplatky není v běžných ambulancích úplně na místě a oproti minulému roku jsme nezaznamenali žádný úbytek pacientů. Narozdíl od praktických lékařů do našich ordinací zpravidla nepřicházejí lidé s banálními problémy. Přicházejí k nám převážně ti, co skutečně přijít mají.
Trochu jinak je tomu u pohotovosti, kde se zdá, že vyšší devadesátikorunový poplatek skutečně některé lidi s banalitami odradil. Nemáme ale plnohodnotné srovnání s minulým rokem, neboť fakultní nemocnice převzala lékařskou službu první pomoci až v druhé polovině roku 2007. Naproti tomu však v lůžkové části došlo k výrazným pohybům, na kterých mohou mít regulační poplatky velký vliv. Jde zejména o zkrácení ošetřovací doby v průměru o 0,5 dne, což je v našich podmínkách mimořádně velký skok a pro řadu pacientů je to docela příjemné.
Někteří lidé s regulačními poplatky nesouhlasí, vždyť kdo by rád vydával peníze na cokoliv. Musíme si však uvědomit, že jsou výrazem spoluúčasti a také určité solidárnosti, která je ve zdravotnických systémech vždycky potřeba. V každé společnosti, obzvláště u nás, kde se velmi zdůrazňuje evropská tradice a kultura, by měli být vždy zdraví lidé solidární s těmi nemocnými. Výsledkem nyní je, že se nějaké peníze skutečně vyberou navíc a ty se pak předistribuují těm nejpotřebnějším. Pokud tedy zaplatíme 30 korun za každou návštěvu u lékaře, lze to pokládat nejen za demotivující složku, abychom si tuto návštěvu rozmysleli, když to skutečně akutně nepotřebujeme, ale navíc i za jakýsi výraz spolupodílení se na příspěvku na ty z nás, kteří jsou svojí nemocí a dlouhodobými potřebami opravdu postiženi nejvíce.
V Hradci Králové 17. července 2008
ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové