Lída Rakušanová 03.02.2010

Dalších pět krajů se ocitne možná až před soudem. A to proto, že, jak se domnívá ministerstvo vnitra, proplácí lidem regulační poplatky v rozporu se zákonem. Jejich zástupci to většinou odmítají. A na hlavním předvolebním hitu ČSSD hodlají lpět dál.

Jejich poslanci si ho chtějí nechat teď dokonce posvětit až u Ústavního soudu, kde už jednou neuspěli. Tenkrát argumentovali, že podle ústavy je v ČR lékařská péče přece bezplatná. Na to jim tenkrát ústavní soudci - ovšem jen těsnou většinou - odpověděli, že poplatky neznamenají platby za péči, ale pouze ji regulují. Teď tedy chtějí poslanci u Ústavního soudu dokázat, že poplatky ve skutečnosti nic neregulují. Návštěv u lékařů prý neubylo natolik, aby to mohlo být průkazné.

Celkem se takhle vnitro handrkuje toho času už s devíti kraji. Ale faktem je, že na všechny sociálnědemokratické hejtmany dojít nemusí. Tak například Milada Emmerová v západních Čechách s touto stranickou úlitbou voličům dlouho váhala a nakonec vymyslela poněkud krkolomný, leč zřejmě s literou zákona jakž takž konformní model: pacienti své platby sice dostanou zpět, ale musejí je nejdřív zaplatit a podat si žádost, o níž rozhoduje jednou za čas krajská rada. Zatímco se ovšem sociální demokraté s ministerstvem přou o výklad paragrafů, panuje v ordinacích lékařů tvrdá realita. Jak odhalil tento týden Pražský deník, kasírují lékaři od Nového roku i za drobnosti, které byly dřív samozřejmé. Prostě je prohlásili za nadstandard. Platí se teď například i za to, že se smíte objednat k doktorovi na určitý den a hodinu. To se děje především u odborných lékařů, kterých je v Praze nedostatek. A tak se z toho evidentně někteří rozhodli těžit. A jaké jsou taxy? Podle zjištění Pražského deníku stála například pacientka na gynekologii před zjištěním, že doktorka od ní chce 200 korun za rok, aby si u ní mohla udělat konkrétní termín a dostávala výsledek vyšetření SMSkou. Za 1500 korun by byla dostala i lékařčino soukromé číslo - což je ovšem, jak k tomu podotýká Svaz pacientů - na rozdíl od oněch dvou stovek za objednávání - skutečný nadstandard. Pacientce se do platby těch dvou stovek vůbec nechtělo, protože gynekoložku potřebuje jednou ročně na preventivní prohlídku. Ovšem nakonec se podvolila, protože svou lékařku nechtěla měnit.

Jak se vzápětí ukázalo, dobře udělala: další gynekolog, ke kterému šla redaktorka Pražského deníku,vydávající se za pacientku, sice žádný poplatek za objednání nechtěl, ale sdělil jí, že nové pacientky přijímá jenom, když zaplatí ročně minimálně šest set korun. Pak už jim prý regulační poplatky při jednotlivých návštěvách odpustí. Jak je vidět, dějí se za zavřenými dveřmi ordinací věci, nad kterými člověk může jen kroutit hlavou. A zřejmě nejen v Praze, protože lékařů, zvláště odborných, je nedostatek v celé republice.

Veřejná hádka o regulační poplatky vypadá na tomto pozadí naprosto absurdně. Je to opatření, které má v detailech celou řadu závažných chyb: Je - a zpočátku bylo ještě víc - nedomyšlené a asociální vůči lidem s nízkým příjmem. Ale je to v zásadě krok správným směrem. Jen po něm musí následovat celá řada dalších. A především musejí mít politici odvahu konečně definovat, co je v lékařské péči standard a co je nadstandard. Aby lidé věděli, na co mají ze svého pojištění právo, na co si mohou připlatit a co za to dostanou. Jinak si nikdy nebudou jisti, co si na ně doktor vymyslí příště.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6