Zdravotnické systémy „3. tisíciletí“ by měly být pružné, variabilní, s diferencovaným financováním různých segmentů. Pro pochopení laické veřejnosti je navíc užitečné připomínat, že neexistuje univerzální „zdravotní péče“. Jde alespoň o 4 prolnuté záležitosti: zdravotní péči profesionální, laickou, péči zdravotně sociální a péči o zdraví. Účelné vymezování, financování a podporování vyžadují všechny formy.

Za první dimenzi „zdravotní péče“ lze považovat posilování vlastního zdraví, aktivní zájem o zdravý životní styl, zdravé životní prostředí, o intervenci rizikových faktorů hlavních civilizačních chorob, o všeobecnou prevenci, o zvyšování potenciálu zdraví (zdatnosti, odolnosti, adaptability).

Pozornost se obvykle soustředí na „mejnstrýmovou“ populaci. Zvláště důležité jsou však aktivity zaměřené na sociálně rizikové a vyloučené skupiny obyvatel s výrazně podprůměrnými parametry zdravotního stavu včetně úmrtnosti.

Jde o společný zájem státu (účinnost vzdělávacích programů), regionů, obcí, zdravotních pojišťoven (osvětové bonusy), jednotlivých občanů.

Druhou dimenzí jsou služby na komunitní úrovni. Demografický vývoj přinesl zásadní potřebu doplnit tradiční primární lékařskou péči především praktického lékaře o tzv. dlouhodobou péči, o integrované služby zdravotnické (lékařské i nelékařské) a sociální pro osoby se závažným chronickým zdravotním postižením (s disabilitou), z nichž většinu tvoří senioři.

Život v domácím prostředí vyžaduje dostupnost např. domácí ošetřovatelské péče (home care), pečovatelské služby, osobní asistence, fyzioterapie, ergoterapie s účelnou úpravou domácího prostředí, respitních a jiných služeb pro pečující rodiny, v případě umírajících lidí pak paliativní péče, tzv. „mobilních hospiců“. Nezbytné je vytváření podmínek ze strany obcí.

Alternativou domácího ošetřování v rámci dlouhodobé péče jsou ošetřovatelské ústavy (dnes např. tzv. LDN). Financování těchto služeb, ambulantních i ústavních, a jejich pomůcek se ani v Česku neobejde bez povinného a komerčního připojištění tzv. „ošetřovatelského“. Jiným modelem jsou chudinské chorobince .....

Třetí dimenzí jsou specializované zdravotnické služby ambulantní i nemocniční hrazené solidárně z povinného zdravotního pojištění. Jejich rozsah by měl být stanoven na základě medicínských i ekonomických aspektů a z nich odvozených priorit. Objem garantované péče se v jednotlivých zemích liší a vyvíjí se. Nové, původně velmi nákladné a proto exkluzivní metody podřízené zvláštnímu režimu financování se postupně zlevňují a stávají součástí garantované péče.

Čtvrtou dimenzi tvoří přímo hrazené výkony a postupy – doplňky a alternativy předchozího segmentu solidárně hrazené péče (služeb). Občan si transparentně kupuje individualizovanou modifikaci, větší objem, dražší materiál či jinak nákladnější a přizpůsobený postup.

Pátou dimenzí jsou experimentální či velmi nákladné výkony (formy péče) a také mimořádné události - katastrofy, epidemie. Jsou financované z vyčleněných fondů a řešené často mezinárodní spoluprací, např. zvládání katastrof, využívání nadnárodních center.

Podíl přímých plateb od občana a garantovaného objemu péče (i zdroje jejího financování) se v jednotlivých dimenzích liší. Unifikovaný přístup či výlučný zájem o profesionální zdravotní péči očištěnou od sociálna, podpory zdraví či podpory laického pečování vede k deformacím systému.