Protože dosavadní péče je tzv. "zadarmo", není zde v mysli pacienta vyvinut hodnotový systém. V USA je dle psychiatrických časopisů dokladována neučinnost neplacené psychoterapie. Jeden příklad z historie:

Před II. světovou válkou nastoupil do Zlína dr. Fajkus, přišel z kliniky a stal se prvním zlínským kardiologem. Pocházel z bohaté rodiny a byl bohatě finačně zajištěn. Rozhodl se, že bude léčit skoro zdarma, jen od těch bohatých bude vybírat. Jednou v restauraci vyslechl nasledující rozhovor: "Ten nový doktor je prý z kliniky, je velmi zkušený, ale nic za ošetření nebere. To já jdu raději k dr. Bohačkovi, ten bere 150 Kč, ale máte jistotu že vás vyšetří důkladně.“ Fajkuse to rozhořčilo a od té doby bral 500 Kč od každého. Za pár let, ve stejné restauraci, slyšel rozhovor: "Ten dr. Fajkus se strašně zlepšil, já teď k němu chodím. Je to velmi drahé, ale je vidět, že má zkušenosti z pražské kliniky.“

Je to podobné starému vtipu. Dotaz na radio Jerevan: „Jaké má býti české zdravotnictví?“ Odpověď: "Nejlepší, pro všechny a zadarmo."

Ale pokud je pro všechny a zadarmo, tak nemůže být nejlepší, pokud je pro všechny a nejlepší, tak nemůže být zadarmo... a pokud je nejlepší a zadarmo, tak nemůže být pro všechny.

Myslím si, že byl velmi poučný film "U pokladny stál", je tam dobře popsán tehdejší systém, o kterém píši níž. Závěrečná scéna, kdy sekční rada, po zákroku od Buriana-Rozrucha, říká: „A je to na pojišťovnu?“ Rozruch-Burian odpovídá: „Jste nezaměstnaný? Máte chudinské potvrzení? Nemáte. Tak dostanu 250 Kč.“ Zdejší zdravotně- sociální systém před rokem 1948 vycházející z Albert- Nedvědova systému, byl tehdy nejvyspělejší v střední Evropě. Tento systém úspěšně převzaly okolní země, např. Rakousko. Byla to jistá obdoba pokladenského systému. Jednou za čtvrt roku člověk dostal od lékaře fakturu a zaplatil ji, potom šel s fakturou na pojišťovnu, která mu celý účet nebo jeho část proplatila. Byla to znamenitá kontrola vykázaných výkonů od lékaře či zdravotního zařízení. Dále to sloužilo jako sociální síť - velikost vraceného doplatku se řídila příjmem. Zaměstnavatel dával na čtvrt roku poukázku na léčbu, v Rakousku to u některých firem platí i pro celou rodinu - další možný regulační systém.

Bohužel, zákon z roku 1951 to všechno smetl a dodnes straší v hlavách pacientů a najmě politiků. Jenže na tento systém nepřistoupí pacienti, lékaři a politici, o ministerstvu ani nemluvě - a zcela souhlasím, že by mělo být zdravotní pojištění (daň) doplněno "bonus malus systém". Kouříš? Budeš platit víc. Ve Švýcarsku je to zavedeno a docela mě překvapila ostrost, se kterou se to kontroluje. Kdo nekouří, platí méně. Bylo by vhodné, kdyby se sloučilo zdravotní a sociální pojištění, jak to bylo zde a je i v jiných zemích.

Jako zajímavý doklad předkládám účet za svůj porod, tedy za pobyt mé maminky v nemocnici, platil se jen pobyt. Všimněte si, že dovoz sanitním vozem byl pouze do nemocnice a chuděra maminka ležela ve III. třídě, přestože byla manželka lékaře z Baťovy nemocnice.