7.12.2021 | Svátek má Ambrož, Benjamin


ZDRAVOTNICTVÍ: Proč děkují a odcházejí?

25.1.2011

Personální devastace nemocnic běží už léta

Máme jedno z nejlepších zdravotnictví v Evropě. Možná se to tak nezdá při pohledu na chodby a okna, případně na talíř s obědem v nemocnici. Ale když budete mít na výběr, zda v nemocnici chcete především dobrou zdravotní péči nebo dobré jídlo, jistě si vyberete snadno. Navíc se stav stále zlepšuje. Běží základní péče i špičky - transplantace, péče o novorozence, léčba rakoviny... Zatím.

Tento dobrý stav ale brzy skončí, bude-li pokračovat současný chaos v řízení zdravotnictví.

Chaos ve financování zdravotnictví je už léta. Platby pojišťoven jsou nastaveny podle hesla „urvi, co můžeš“. Farmaceutické firmy tlačí na trh léky, jiné tlačí své přístroje. Zdravotní pojišťovny nemají standard péče, který by měly proplácet, a protože se každý bojí stížností, proplatí téměř všechno. Obrovské prostředky se vynakládají na často zbytečnou léčbu nemocí nejmodernějšími léky. Rakovina se draze léčí i tam, kde je kvalita života po jeho velmi nákladném prodloužení malá a samo prodloužení je krátké. Státní regulační zásahy vůči firmám s léky by byly velmi účinné – protože jen stát svou silou může přimět firmy k tomu, aby své léky zlevnily.. Bohužel i zde je vše nedotažené a chaotické. Nemalé množství léků má nastavené ceny podle výpočtů platných v době, kdy euro bylo za 28 Kč – a nyní je minimálně o 10 % níže

Chaos je ve vzdělávání lékařů. Vyhlášky se neustále mění, vesměs k horšímu. Před 20 lety se lékař na medicíně prakticky léčit nenaučil, vše na něj čekalo po nástupu na zvolený obor. Byl zařazen do systému vzdělávání a za 2 a půl roku šel k první atestaci, a pak už mohl samostatně pracovat. Nyní se na škole budoucí lékař opět prakticky léčit nenaučí. Po nástupu na zvolený obor na něj ale čeká ne 2 a půl, ale 5 let do atestace. Většinu té doby je nevolníkem v nemocnici, protože bez atestace jeho dosavadní studia a praxe jsou k ničemu. Vedení nemocnic to vítá: někdo přece musí za nízký plat léčit, psát papíry, pomáhat při operacích a sloužit služby...

Chaos je v systému zdravotních pojišťoven. Je asi 10 zdravotních pojišťoven, každá má svoji administrativu pro výběr zdravotní daně (takzvaného pojistného) a další administrativu pro uzavírání smluv a pro proplácení práce lékařům a nemocnicím. Každé zdravotnické zařízení chce mít smlouvu se všemi pojišťovnami a reálně to téměř vždy tak i je. Byrokracie bují jak u pojišťoven, tak recipročně ve zdravotnických zařízeních. Přitom systém několika zdravotnických pojišťoven je de facto anulován tím, že peníze vybrané od lidí se přerozdělují. Je na to zákon: pojišťovny s vyššími příjmy předávají část vybraných peněz těm pojišťovnám, které mají u sebe registrované hlavně důchodce a děti, za něž posílá zcela nedostatečné pojistné stát.

Chaos je v odborném řízení zdravotní péče. Kdysi - před 20 lety - byl primář oddělení okresní nemocnice zároveň okresním odborníkem, který řídil jak své lékaře na oddělení, tak obvodní lékaře v terénu. Obdobně o stupeň výše - okresní odborníci odborně podléhali primáři krajské nemocnice. Dnes je neřídí nikdo. Dokud není soud pro velké pochybení, kdo je upozorňuje na chyby?

Chaos právní jsou pracovní podmínky lékařů ohledně práce přesčas. Řidič autobusu má zákonem zakázáno, aby pracoval 36 hodin v kuse. Služby lékařů (nikoliv sester) v nemocnici jsou soustavným porušováním bezpečnosti práce i předpisů: lékař přichází do práce např. ve středu ráno, pracuje do 16 hodin, pak ale nejde domů – přebírá službu, a v té pracuje do čtvrtka do rána. A ve čtvrtek pokračuje hned další pracovní směnou do 16 hodin. Výsledkem je okolo 120 hodin přesčasů měsíčně. V Evropské unii je to zakázáno. V Německu vznikla nyní velká poptávka po lékařích pro německé nemocnice právě proto, aby se tam noční služby zajistily. Je-li zakázáno něco v EU, je to samozřejmě zakázáno i v Česku. Proto se v Česku vynalezl kočkopes zvaný Dohody o pracovní činnosti lékařů a fakticky lékař - pod zástěrkou druhého pracovního poměru - dále pracuje přesčasy tak, jak výše psáno.

Služby souvisejí i s nízkými základními platy. Aby vůbec lékaři v nemocnici na služby přesčas přistoupili, musejí mít nízké základní platy. Ze základního platu lékař rodinu neuživí, musí vzít služby. Výsledkem je, že de facto až za 1,7 úvazku – tedy téměř druhý celý pracovní poměr - si posléze vydělají tolik, aby uživili rodinu.

V nemocnicích jsou lékaři mladí a staří. Mladí musí „držet hubu a krok“, aby se propracovali k atestaci. Pak odcházejí na obvod. Staří už jsou „za vodou“ a finance dostávají jako slušný plat od nemocnice, tu a tam něco od pacientů, firem, nebo mají další úvazek ve své soukromé ambulanci. Na rozdíl od velkých skupin soukromých lékařů ale mezi nemocničními lékaři není, kdo by se vytrvale staral o zlepšení podmínek.

Nemocnice dostávají platbu za provedené výkony, která se skládá z platby za práci lékaře, sestry a za materiál a za mnohé léky podané pacientům při hospitalizaci. Vše je v jednom balíku. Paradox hodný zápisu mezi Parkinsonovy zákony je fakt, že lékaři jsou tak oddáni své práci a svým pacientům, že jim dávají i drahé léky, přestože tyto léky jsou součástí stejného balíku, jako jejich mzdy. De facto léčí pacienty „ze svého“. Co vydá nemocnice za léky pacientům, o to se sníží prostředky na platy personálu.

Vytrvalé působení terénních lékařů na pojišťovny jim přineslo ovoce: příjmy po odečtení výdajů u lékaře v terénu jsou přibližně na úrovni primáře v nemocnici, tedy okolo 70 000 Kč. Ale v nemocnici je primář jen jeden. Ostatní lékaři mají plat mnohem menší. Výsledek: nemocnice se vyprazdňují, zbývají primáři a nevolníci – lékaři, pracující tam povinně před atestací. A ještě někteří nadšenci, kterých ubývá.

Posluchači medicíny v Česku to vědí. Příznakem je fakt, že zájemců o studium ubývá, ročníky se feminizují. Muž – manžel - pracující mimo medicínu svou ženu lékařku uživí, ale opačně by to nešlo. Studenti ze Slovenska tvoří na některých fakultách medicíny už celou třetinu studentů– odejdou po promoci na Slovensko nebo půjdou dále do světa? A všichni studenti, kteří nejsou vázáni v Česku, jsou oslovování nabídkami práce v zahraničí – nejen v Německu. Není totiž velký rozdíl pracovat v Chomutově nebo 50 km více na západ za hranicí, přitom už plat po promoci je tam pro absolventa okolo 80 000 Kč. Po atestaci pak lékař tam pracující bude umět dokonale německy .... a myslíte, že se vrátí do Česka?

Dochází tak k postupné plíživé - zatím obětavostí lékařů v nemocnících kompenzované - personální devastaci českého zdravotnictví.

Asi znáte ten pokus: hodíte-li žábu horké vody (samozřejmě ne tak horké, že by ji zabila), vyskočí a uteče. Vložíte-li do žábu do vlažné vody a zvyšujete teplotu pomalu, žába je v pohodě, až se třeba uvaří. Nedokáže reagovat na relativně pomalou změnu teploty svého okolí. Pomalou devastaci nemocnic nevnímáme – až už budě pozdě.

Akce Děkujeme odcházíme je projevem starosti o české zdravotnictví. Ve skutečnosti většina odejít nechce, mají svou práci rádi. Lékaři volají po nápravě systému, který se hroutí. Důvod musí být vážný. Myslíte snad, že lékaři, kteří podali výpověď a nesou kůži na trh, nemají strach o svá místa? To není jako stávka, kde reálně stávkujícím propouštění nehrozí. Zde dalo 3800 lidí velmi rizikovou výpověď – jako jedině možnou cestu k upozornění a tlaku na řešení problémů ve zdravotnictví. Uvědomujete si, jak bezvýchodná situace ve zdravotnictví - nejen v nemocnicích - panuje? Ministři se mění, vlády se mění, a chaos výše uvedený - a i další - zůstává a prohlubuje se. Nemocnice, kde má být špičková péče v rámci zdravotnického sytému, ztrácejí peníze a s nimi i kvalitní lékaře, a postupně i lékaře jakékoliv.

Lékaři, kteří dali výpověď, si nezaslouží označení „vyděrači“. Obětují svůj klid a pohodlnou jistotu typu „nějak to doklepeme“. Když nebudou vyslyšeni, zdravotnictví se rozdělí na dvě části: soukromé a státní. V soukromém si bohatí pacienti budou moci zaplatit léčbu na stejné úrovni, jako máme dosud všichni. A co ti ostatní?

Situace se vyhrocuje. Je to ideální situace pro ministra zdravotnictví, aby prosadil změny. A neměly by to být jen změny typu „připlácejte si“ a „přidáme lékařům“. Peněz ve zdravotnickém systému je dost, ale vydávají se mnohdy špatně. Jaké jsou konkrétní způsoby řešení – tím by se mohla zabývat řada dalších článků. Podpora kvality personálu v nemocnicích nicméně je základem. Neví-li si lékař v terénu rady s diagnózou nebo je-li stav pacienta vážný, pošle ho do nemocnice. Právem očekává, že tam pacienta převezme zkušený tým.

Léky firmy dodají za pár dnů, přístroje za pár týdnů, ale lékaře – zkušené lékaře – lze (snad a možná) nahradit až za 5-10 let.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.