Neviditelný pes

ZDRAVOTNICTVÍ: Předchází pýcha pád?

4.2.2011

Zpráva u tisku: Šéf motolské nemocnice Miloslav Ludvík se obrátí na policii, aby prověřila, jak z nemocničního počítače unikl záznam jeho vystoupení na přelomu loňského listopadu a prosince před 220 předními zaměstnanci ve Špindlerově Mlýně. Oficiální sestřih, který nemocnice spolu s plným záznamem poskytla novinářům, uvádí, že jedinou osobou, která měla k souboru přístup, byla odvolaná mluvčí Eva Jurinová.

Potřetí si pouštím na YouTube video, kde s dětinskou prostořekostí prozrazuje ředitel Fakultní nemocnice Motol Miloslav Ludvík (jinak též zastupitel za ČSSD na pražském magistrátu a předseda městského výboru pro územní plán) na výjezdním zasedání vedení FNM své manažerské fígle a taje řízení největší české nemocnice. Kdybych stejné představení shlédl v pořadu Na stojáka kanálu HBO, upřímně bych se nasmál dotyčnému baviči, jak s nadsázkou, ale přiléhavě předvádí aroganci a samolibost, která je důvodem toho, proč má v českém prostředí slovo manažer pejorativní nádech.

Jistě, objeví se řada pochybovačů, kteří se odrazí od toho, že se jedná o sestříhaný, zmanipulovaný a z kontextu vytržený záznam interní schůze ředitele s nižším managementem, že pan ředitel vlastně nic světoborného neřekl, jen byl upřímný atd., že je nemravné někoho bonzovat. Únik videa bude přirovnán k nahrávkám, jež pořídil pan Michálek, z vůle Hradu jehovista, v kauze Drobil, o níž bylo vyřčeno mnohokrát vše.

Ale přeci jen, přátelé, pokud se člověk v pozici Miloslava Ludvíka chlubí tím, že byl jiným supermanažerem, exšéfem ČSA, zařazen po bok Martina Romana do dvojice mužů, kteří jsou na tom v českém byznysu nejlépe, ale že na rozdíl od šéfa ČEZu, který nosí prachy v igelitkách, vládne on ještě účinnějším nástroj moci, totiž špitálem jemu svěřeným, je to síla. Pan Ludvík tedy považuje řízení nemocnice za byznys a sebe za byznysmena.

Velmi sympatické je i chvástání se kamarádíčkováním s těmi nahoře, kteří mu přihrávají miliardy na investice, o nichž prý nikdo nepochybuje, že jsou zbytečné. Za to pak dotyční VIP nemusí čekat v čekárnách a stávají se kulichy. Tímto způsobem tedy exponent sociální demokracie, strany, která zuby nehty brání zavedení komerčního připojištění ve zdravotnictví (všichni jsme si přece rovni), upřednostňuje zájmové osoby. A ony osoby, patrně politici, mají-li možnost zajistit přísun peněz do zařízení páně Ludvíkova, raději obětují miliony z veřejných prostředků za své přednostní ošetření, než aby někde jinde zaplatili o několik řádů niží částku ze svého.

Pokud se ředitel mamutího zařízení typu FNM veřejně přizná k tomu, že ví o pořádání výběrových řízení jen tak naoko ve svém podniku (viz Ludvíkovo poučení o firmách A-E), je zcela lhostejné, zda video ukradla zhrzená paní Jurinová nebo kdokoli jiný, jelikož jeho autenticita je nezpochybnitelná. Jak známo, v motolské nemocnici lehává příležitostně i pan prezident, bude tedy velmi zajímavé sledovat, do jaké sekty zařadí jeho vykladač Hájek paní Jurinovou.

Pan Ludvík na zasedání promlouvá do duše přednostům svých klinik a nabádá je jakešovskou češtinou k zajištění co nejvyšší obložnosti na jejich odděleních: „… my tam vyrábíme obrovskou kapacitu novou a vono jaksi pokud ta kapacita nebude naplněna, tak budeme mít problémy…“

Ano, v kontextu avízovaného rušení pětiny nemocničních lůžek je docela užitečnou informací vědět, kde ta zbytečná lůžka hledat.

Zajímavé jsou i citace Leoše Hegera, které se objevují v rozšířené verzi videa: „…Motol je investiční hanebností století“ (2001), „on ten Leoš, kdykoli se potkáme, říká, to je strašný, to jsou nejvyhozenější peníze do Motola“ (nedatováno), „…pan Ludvík dal Motol dohromady z desperátního stavu…“ (2010). Zdá se, k sobě po letech exředitel hradecké nemocnice s ředitelem Motola našli cestu.

Před dopsáním tohoto pamfletu si přehrávám ještě oficiální verzi záznamu z téhož zasedání, kterou na svých stránkách dnes zveřejnila FN Motol, aby dokázala, že všechno je jinak. Těším se, že odhalím zločinné úmysly stříhačů a překrucovačů, kteří chtěli šikovného ředitele zdiskreditovat, a pouštím se do porovnávání obou variant. Jsem upřímně zklamán. Falzifikátoři vystříhli jen nudnou vatu, komunální historky z motolských kuloárů, pár vtípků, které jsou následovány povinným smíchem Ludvíkových podřízených. Kupodivu klíčová místa se shodují v obou verzích. Pouze pasáž o korupci je v oficiální verzi trochu delší a vyznívá o něco méně děsivě – totiž tak, že na rozdíl od minulosti ji už ředitel nebude přehlížet, protože (to je novinka) je potřeba šetřit.

Nemohu si pomoci, ale podoba s jiným uniklým interním záznamem jistého zasedání se nedá přehlédnout, chybí mi tu už jen brojlery a Zagorka, ta hodná holka. Protagonistu historického videa z Červeného Hrádku jeho řečnění znemožnilo tak, že odchod z funkce pro něj musel být vysvobozením. Jak asi dopadne motolský rétor, který si pustil pusu na špacír?



zpět na článek