V uplynulých dnech rozvířila pokročilou adventní dobu nejenom na české politické scéně, ale napříč celou společností, vskutku svérázná výzva či proklamace mnoha osobností kulturního i politického života za neplacení poplatků ve zdravotnictví. Žijeme snad v demokratické zemi a takovéto aktivity mají v demokratickém systému své nezastupitelné místo, ale... Ponechme stranou, že se s touto vlnou opět veze mnoho politiků, již si jenom přihřívají svou politickou polívčičku. Ponechme stranou skutečnost, že mnoho známých osobností podepsaných pod peticí nemá o zdravotnictví ani ponětí. Polemizovat můžeme i o připravenosti tohoto diskutabilního kroku na straně ministerstva či samotných zdravotnických zařízení.

Přemýšlejme však společně o tom, proč tento krok vyvolal takovou mnohdy až hysterii v českých luzích a hájích. Poplatky u lékaře, tedy vpád reálných, viditelných peněz (mnohdy spíše symbolického charakteru) do českých nemocnic, definitivně boří dlouholetý mýtus českého občana o bezplatném zdravotnictví. Jedna z posledních iluzorních bašt rozvinutého socialismu pomalu, ale jistě bere za své. Nám všem se rozplývá sen o tom, že peněženka u lékaře je cosi nemravného, dokonce hanebného a nikdy nás to nepotká. Všichni bez rozdílu po mnoho let tušíme, že to jednou přijde. Ale jaksi nechtěli jsme procitnout z onoho krásného snu a falešné iluze.

Zdravotnictví je od roku 1989 výbušné politikum, všechny potenciálně razantní kroky se odsouvaly do budoucnosti ve jménu vznešeného zájmu o pacienta či krátkozrakého volebního úspěchu. Chiméra o bezplatnosti však dobře zapadala do politické mozaiky jak vlevo, tak vpravo. Okolnosti samotné petice jenom potvrzují fakt, jak citlivé je toto téma pro českou společnost. Bohužel, černého Petra drží v ruce současná koaliční vláda. Ta tak možná v banální záležitosti s poplatky u doktora začala naplňovat svůj osud. Ministr zdravotnictví se chová jako slon v porcelánu a ani mistr slova, jeho tiskový mluvčí, nemá šanci to zachránit.

Vládní zdravotnická politika pseudoamerického typu, která začala světovým unikátem přerodu všeho a všech ve zdravotnictví na akciové (obchodní) společnosti, což se, jak jinak, naprosto vymyká standardnímu evropskému modelu. Letošní tolik pohnutý rok pro české zdravotnictví tak více než symbolicky končí oněmi chatrně připravenými nešťastnými poplatky.Ty tady sice měly být již dávno, ale ne v této podobě a hlavně v tak ničemné prezentaci. Měly se servírovat veřejnosti po menších, lépe stravitelných soustech během minulých promarněných let. Je to takřka na hranici politické sebevraždy uplatňovat poplatky v kontextu morových ran pro rozpočty občanů tohoto státu v příštím roce.

Závěrem bych velmi přál panu ministrovi i jiným reformátorům možnost sedět 1. ledna 2008 v nějaké velké nemocniční ambulanci. Vychutnat si onu bezprostřední možnost prvního kontaktu s rozezlenými pacienty. Myslím si však, že tuto drobnou vadu na kráse své reformy ponechá jako obvykle s elegancí sobě vlastní doktorům a sestrám v první linii.