Pacta servanda sunt. Smuvy se mají dodržovat. Tato slova nedávno zesnulého ombudsmana Otakara Motejla mi zní v uších, když mě média bombardují katastrofickými scénáři o tom co se stane, když odejdou lékaři, kteří chtějí vyšší výdělek.

Občané ČR musí být podle zákona zdravotně pojištěni a platí za to 13 % svých příjmů. Pojistné nejde státu, ale zdravotním pojišťovnám. Ty jim za to mají zajistit zdravotní péči. Občan má tedy s pojistitelem smlouvu, že mu zařídí lékařskou péči, bude-li ji potřebovat. Pojišťovny mají smlouvy se zdravotnickými zařízeními, které mají jejich pojištěncům poskytovat zdravotní péči. Zdravotnickými zařízeními jsou především nemocnice a jednotliví samostatně pracující lékaři.

Pojišťovny vědí už od září minulého roku, že se mnoho lékařů chystá odejít za lepším výdělkem do zahraničí. Ředitelé nemocnic i primáři vědí, kdo z jejich podřízených podává výpověď. Každý pojištěnec je registrován u některého praktického lékaře. Ten ví, do které nemocnice nebo ke kterému specialistovi odešle pacienta, který bude vyžadovat vyšetření nebo péči, kterou mu nemůže poskytnout on. Tento praktický lékař ještě pořád má čas, aby se v místě svého působení připravil na situaci, kdy by se omezil provoz nemocnice nebo odešel specialista, který se dosud o jeho pacienty staral.

Vše je otázkou dodržení smluvních závazků. Ředitelé nemocnic a primáři jsou placeni nejen za svou lékařskou erudici, ale také za své organizační schopnosti. Mají teď přiležitost těchto schopností využít.

Z Uherského Hradiště hodlá odejít jiný počet lékařů různých specializací než z pražského obvodu číslo 6 nebo z Jilemnice. Místní pobočky pojišťoven by to měly řešit s místními zdravotnickými zařízeními, se kterými mají smlouvy.

Nevím, proč to má řešit ministr zdravotnictví plošně pro celou republiku jen proto, že Česká lékařská komora a Lékařský odborový klub ho nutí vyjednávat na celostátní úrovni.

V právním státě se dodržují smlouvy. Nestačilo by je dodržovat i u nás?

Převzato z Vinar.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora