28.3.2024 | Svátek má Soňa


ZDRAVOTNICTVÍ: O pandemii s křížkem po funuse

25.2.2010

Být po bitvě generálem je úsloví, jehož význam není třeba nikomu vysvětlovat. Promrhanou příležitost vyjádřit se k něčemu včas lze popsat i oblíbeným rčením o příchodu s křížkem po funuse, neboť ex post udělená moudrost je asi tolik platná, jako mrtvému zimník. Všichni známe rozumbrady, kteří ve chvíli, kdy je každá rada drahá, taktně mlčí a rozhodně se na trh se svou kůží nehrnou. Jakmile se však situace vyjasní, dotyční vystrčí tykadla ze závětří, oklepou se, ladně naskočí na tu správnou vlnu, plkají a poučují a hlavně se vezou...

Nyní opustím slovník tety Kateřiny a přejdu k jádru věci, totiž k problému, kterému jsem před časem již dva články věnoval ⃰ a nyní cítím potřebu tuto kapitolu uzavřít. Na podzim nakoupil náš stát narychlo vyvinuté vakcíny proti pandemické variantě viru H1N1 (slovo pandemický je prosím název této varianty viru, nikoli adjektivum, kterým bych zdůrazňoval vlastnost viru). To, že se vakcíny dostaly do distribuce bez splnění všech formálních, víceméně byrokatických požadavků garantujících bezpečnost léčiv, je daň za onu rychlost. Jinak bychom na vakcínu pochopitelně čekali dodnes. Výrobce dal ruce pryč od možných nežádoucích účinků a řekl bych, že to v dané situaci bylo pochopitelné. Farmaceutické firmy dělají v první řadě byznys a výzkum je pro ně jen cestou k výdělku, humanismus je vedlejším produktem jejich snažení, dobře využitelným pro účely reklamy. Proč by tedy měly dobrovolně přistoupit na riziko eventuálního placení odškodného, když mají možnost se tomu vyhnout? Že je to neetické? To záleží na úhlu pohledu. Dnes víme, že to byla od výrobců zbytečná opatrnost a možná hlavní moment, proč se lidé očkování zalekli. Žádné nepředpokládané nežádoucí účinky nebyly u vakcín, o které jde, pozorovány a pokud se v budoucnu snad objeví, najít souvislost s očkováním nebude snadné. Spíše to bude nemožné.

Panuje všeobecné přesvědčení, že celá pandemie prasečí chřipky byla jen bublina, uměle vyvolaná zainteresovanými výrobci vakcín a protivirových léků. Myslím, že by bylo dětinské vyčítat výrobci čehokoli, že se snaží svůj produkt prodat a snaží se udělat maximum pro zvýšení poptávky. Rozhodnutí je nakonec vždy na straně toho, kdo výrobek kupuje. A ten se zase řídí doporučením autorit. Tím se dostáváme k jádru problému. Nákup vakcín učinil stát ve shodě s ostatními zeměmi EU, neboť se WHO shodla na tom, že virus prasečí či mexické chřipky splňuje kritéria pandemie, byť kritéria nedávno změkčená. Společnost ale neměla čas na to, aby státní poptávku po vakcínách vzala za svou, neboť veřejnosti nikdo racionálně a bez emocí nevysvětlil, co může od viru H1N1 čekat. Z jedné strany byli lidé vystaveni gradující mediální kampani, reportážím z ochromeného Mexico City, kde se na vylidněných ulicích pohybovaly osamělé postavy v rouškách, což muselo u každého evokovat záběry z filmu Smrtící virus, z druhé strany naopak zaznívala hysterická reakce většiny lékařů na to, že je jim vnucována nebezpečná a nevyzkoušená vakcína.

Média, stejně jako výrobci léčiv, se snaží zvýšit odbyt a katastrofické zprávy jsou nejosvědčenějším prostředkem, jak toho dosáhnout. Co je pro mě jako lékaře ale nepochopitelné, je selhání zdravotníků. Byla nezbytná taková démonizace vakcín? Bylo nutné téměř psát petice proti očkování? Za prvé, nikdo nikoho nenutil. Za druhé, každý lékař by měl vědět, že dnešní očkovací látky, byť se třeba z důvodů rizika z prodlení musí obejít před uvedením do praxe některé byrokratické kroky, jsou mnohem bezpečnější než ty, kterými jsme byli očkováni před třiceti lety povinně. Za třetí, proč nikdo z virologů či infektologů nepožádal o možnost oslovit veřejnost a vysvětlit podstatu, totiž to, jak virus chřipky mutuje, proč se oprávněně obáváme pandemie, ale i to, že pandemie v tomto případě není mor ani AIDS, ale jen trochu zákeřnější a rychleji se šířící, nicméně obyčejná chřipka?

Místo toho se zmatený laik ocitl mezi mlýnskými kameny žurnalistické senzacechtivosti a neprofesionality na jedné straně a oportunismu lékařů na druhé straně, aniž by mu kdo jasně řekl, že většinu viróz, jimiž tuto zimu stonáme, způsobuje ve skutečnosti onen obávaný virus H1N1, mající ovšem nečekaně malou virulenci a vyvolávající většinou jen banální chřipkové onemocnění. Ale, s jedním rozdílem proti typické sezonní chřipce, pro postižené dost zásadním. Novum je to, že zmutovaný virus vyvolává u části mladých a jinak zdravých lidí občas velmi těžký průběh se zápalem plic, selháváním orgánů a s nutností pobytu na odděleních intenzivní péče. Sám jsem několik takových lidí ošetřoval. Ovšem - nakonec přežili a do mortalitní statistiky se tudíž nedostali. Vysvětlení je takové, že starší lidé se s podobným chřipkovým virem už v minulosti setkali a jsou imunizováni, kdežto mladší nikoli. Což je důkaz pro pandemickou povahu mutace současného viru, byť se nakonec nechoval tak, jak hrozilo, že se chovat bude.

Lidé bez nedostatku věrohodných informací se nakonec zachovali dle selského rozumu opatrně a do očkování se nehrnuli. Když už začalo být jasné i vrátnému v nemocnici, že nejde o pandemii, tak jak ji každý chápe, promluvil ke světu člověk nejpovolanější, dr. Wolfgang Wodarg, šéf zdravotnické sekce Rady Evropy. Tento dobrý muž odhalil senzaci, že je totiž prasečí chřipka podvod, za nímž stojí ziskuchtivá farmaceutická lobby. Zdá se, že dotyčný expert byl patrně v posledním půlroce před svým prohlášením na dovolené, jinak by jistě nedopustil, aby Evropa podlehla zvrhlé mystifikaci a nasypala do chřtánu výrobcům vakcín tolik peněz. Jistě, lobbing je lobbing, ale že by farmaceutické firmy měly až tak dlouhé prsty, aby vyrobily pandemickou mutaci a vypustily ji do světa na prasečí farmě v Mexiku?

Jenže co s nespotřebovanými očkovacími látkami, kterým hrozí ve skladech potupná expirace? A tak se urodila v zelených hlavách spásná myšlenka. Terazky máme vakcíny, tak je našim chlapcům napícháme, nějaké námitky, vojín Kefalín? Ozval se však nikoli sprostý pétépák, ale sám vrchní velitel. A nebyl by to on, aby debilní štábní nápad pouze po právu označil za nevhodný, to by bylo na muže Klausova formátu málo. Rozhodl se, že to vezme z gruntu, a tak sepsul, stejně jako před ním Wodarg, celý poprask kolem prasečí chřipky, pohaněl výrobce vakcín, WHO, hlavního hygienika, málem i chudáky vepře... Jenže i on zahájil tento boj poněkud po sezóně. Možná je to tím, že na podzim jej vyčerpávala Lisabonská smlouva a na prasečí chřipku si udělal čas až za pět minut dvanáct, aby ještě stihl otcovsky ochránit naše vojsko.

Tím se oklikou vracím k prvnímu odstavci, neboť prezident se, překvapivě po vzoru výše zmíněného levicového a velmi evropského politika, populisticky pasoval na hlásnou troubu většinového názoru. Což je u Klause překvapivé, většinou získává body opačným postojem, tedy bojem s větrnými mlýny, respektive s větrnými elektrárnami, abychom Cervantesova hrdinu zasadili do první dekády jednadvacátého století.

Jako zlatý hřeb celou frašku korunoval tragéd hlavní hygienik Vít, který se, s úmyslem kontrovat Klausově bagatelizaci prasečí chřipky, rozstonal onou chorobou v přímém přenosu, čímž vyšlo najevo, že se sám nedal očkovat. Inu, dle tety Kateřiny, vodu káže, víno pije…

Jaké z toho všeho plyne poučení? Žádné. V dalších letech bude letošní prasečí virus degradován na obyčejný sezónní, vakcíny proti prasečí chřipce se více či méně upraví a na podzim při očkování si ani nevzpomeneme, jak jsme se jich báli. No a protože se opravdová pandemie nakonec nekonala, budeme nedočkavě čekat na další zmutovaný virus. Ten už jistě bude sekáč, co se nezakecá…

ZDRAVOTNICTVÍ: Očkovat?
FEJETON: Prasečí chřipka – tajná zbraň Iluminátů