V poslední době mě, laika, z hlediska ekonomického (jakkoli opravdu nejsem ekonom) fascinuje zdravotnictví jako celek. Zdá se mi, že jde o oblast byznysu, o jehož úžasné ekonomické výhodnosti se nikomu nezdálo. Napsal jsem o tom následující řádky, když jsem si uvědomil, že nejsem ani lékař, abych se zasvěceně vyslovoval k problémům, které mohu vidět jinou optikou. Řešení bylo nasnadě. Požádal jsem svého známého lékaře, aby jednotlivé části mého článku komentoval. Což se stalo. Texty uváděné kurzívou jsou jeho. Ostatní text tvoří můj původní článek. Lecos je trochu jinak, ale lecos je ještě horší, než jsem si myslel.

Problém je v tom, že zdravotnictví je skutečně skvělý byznys, ale jen pro někoho: nejsou to zdravotníci, ale manažeři (kauza Homolka – ředitel i jeho náměstek sice s titulem MUDr., ale místo léčení sněžili), ministerští náměstci (bakalář Šnajdr jako nejprofláknutější z nich), hejtmani a jejich lidé (v severních Čechách Krajská zdravotní). Standardních deset procent z předražených zakázek končí v jejich kapsách – pěkný byznys. Ale naopak vůbec ne trh. Jako příklad uvedu naši malou nemocnici: tím, jak se díky zániku okolních nemocnic či redukci péče v nich (vždy po privatizaci, kterou laici považují za všelék!!) rozšířil náš spád a logicky přibylo pacientů, nezačali jsme více vydělávat, jak by se dalo očekávat v tržním prostředí, ale začali jsme být sankcionováni, protože jsme překročili stanovený paušál. Logika v tom není, protože pokud výkonů někde ubude, jinde jich při konstantní nemocnosti přibude. Ale pojišťovny takhle neuvažují a ministerstvo jim to toleruje.

Posuďte sami. V některých nemocnicích na konci roku nepřijímají pacienty k operacím, protože si na tyto operace ony nemocnice údajně vyčerpaly prostředky, a musejí tak pacienty přeobjednávat na další rok. Abychom tuto situaci popsali poněkud laicky: Já se dostavím do nemocnice, v níž by mi mohli provést potřebnou operaci. Nemocnice má operační sál, potřebný personál včetně odborníků a jediným důvodem, proč mě pošlou domů, je to, že jim tu operaci pojišťovna v tomto roce již neproplatí.

Ano, tak to na chirurgických pracovištích či jiných, které provádějí různé implantace či třeba biologickou léčbu, skutečně je. To jsou ony slavné paušály, přes které nejede vlak. Proč by ale nemocnice hradila ze své kapsy desetitisícový výkon či statisícovou léčbu pacientovi, jehož pojišťovna – kterou si dobrovolně vybral a které platí pojištění – zákrok zaplatit odmítá? Nemluvím o život zachraňujících výkonech, na ty se paušály nevztahují.

Dobře. A řekněte mi, co tedy v té nemocnici dělají lidé (včetně odborníků), kteří by mě v určité době operovali, kdyby ty prostředky nemocnice měla? Nic?

No určitě nesedí na lékařském pokoji a nehrají mariáš čekajíce na příchod Nového roku. Abych to zjednodušil: pokud ortopedie vyčerpá paušál na kyčelní náhrady, operuje kolena. Pokud i na kolenní náhrady, operuje ramena. Nebo dělají atroskopické výkony atd.

A z čeho a proč jsou tedy placeni?

Bohužel jsou placeni pojišťovnami v mezích výkonového paušálu, místo aby se plně využila jejich odbornost a kapacita.

Pouze hypoteticky: kdyby mě ve své pracovní době operovali jen tak z lásky, o co by se v té dané době zvýšily náklady oné nemocnice? Asi o moc ne.

Ale ano. Jak jsem psal výše: proč by do pacienta nemocnice ze svého investovala materiál a práci za desítky tisíc, když je pojištěný, ale u pojišťovny, která nechce platit?

Takže nejsou platby pojišťoven nemocnicím za jakési úkony v podstatě jen dobře vymyšleným tunelem?

Proč tunelem? Je to jen to nejpitomější regulační opatření, na které doplácí pacienti.

Pokud se vám zdá tento příklad málo přesvědčivý, podívejme se do praxe jiné. Do praxe uváděné jako kriminální. Jakýsi téměř šedesátiletý Pavel Krupička z Dobrušky podle agenturních zpráv údajně v letech 2011-2016 zneužíval nemocnice jako hotely. Nechal se dovážet záchrannou službou do nemocnic v různých městech, posléze vždy jen na dva tři dny hospitalizovat. Nejprve mu uvěřili, protože popisoval přijatelné symptomy, posléze přišli na to, že je podvodník, a poslali ho domů. Procestoval prý tak celou republiku. Pojišťovna prý tím, že tyto jeho „zdravotnické excesy“ proplácela, přišla údajně o 5,65 milionů korun!

Takových pánů Krupičků zná každý lékař několik. Sám jsem psal na VZP kvůli jedné pacientce, která se obden nechala vozit záchrankou. Pojišťovnu to nezajímá, raději výjezd zaplatí, než aby po zneuživateli vymáhala peníze – ono to snad ani právně není možné. Je nesmírně obtížné prokázat, že dotyčný vykuk je zneuživatel, i když je to každému jasné, a ve chvíli, kdy se to prokáže, už byly provedeny úkony, které něco stály. Při poslední službě přivezla záchranná služba pána, který si chtěl jen popovídat, protože mu bylo smutno. Každý den večer a v noci přicházejí mladí lidé, kteří neměli čas zajít k praktikovi, tak jdou na pohotovost: tu s bolením zad trvajícím dva týdny, tu krku, tu po bodnutí vosou. Polovina z nich přijede sanitkou. Dříve záchranka mohla pacienta nechat doma, dnes v rámci zkvalitnění péče jezdí k lehčím případům posádky bez lékaře, a protože o ponechání pacienta doma smí rozhodnout pouze lékař, přivezou každého do nejbližší nemocnice. Jednorázoví zneuživatelé mně osobně vadí víc než pan Krupička, protože to jsou „normální“ lidé.

Mezi námi – ten, kdo to v té Zaměstnanecké pojišťovně Škoda spočítal, by měl okamžitě nastoupit na místo ministra Babiše. Tak výrazný ekonomický talent by neměl ležet ladem v nějaké drobné a neznámé pojišťovně. Ovšem skutečnost bude daleko prozaičtější. Nemocnice lžou a pojišťovny jim to baští.

Nemocnice se snaží přežít. Nevím, co je míněno lhaním, ale falšování údajů pojišťovny nepromíjejí a několikamilionové pokuty jsou běžnou sankcí, pokud se nějaká nesrovnalost při kontrole provalí. A kontroly jsou docela časté.

A naopak. A všichni se mají dobře a společně s ministrem zdravotnictví a s odborářem Koubkem vykřikují, že je zdravotnictví poddimenzováno. Asi je. Avšak nikoli penězi, ale zodpovědnými strážci pokladen a odpovědnými hospodáři.

Nikoliv, zdravotnictví je poddimenzováno personálně. Kvalitou a dostupností patří mezi nejlepší v západní Evropě, například jsme předstihli Británii. Problém je v úbytku personálu, který vede k excesivnímu porušování zákoníku práce a přepracovanosti hraničící s vyčerpáním. Pokud v jakékoli profesi chybějí lidé, je potřeba ji učinit finančně zajímavější. A jestliže absolvent dostane o dvě stě kilometrů na západ pětkrát vyšší nástupní plat, máme problém. To je matematika, to není vydírání. Je zajímavé, že pokud se v zahraničí prosadí třeba český vědec či umělec, pějí se na něj ódy, ale pokud se totéž podaří lékaři, je to vychcánek a nevděčník, který vystudoval za dělnické peníze. Co je ale daleko závažnější, je katastrofální nedostatek sester: uzavírají se lékaři dostatečně obsazená pracoviště, protože chybějí sestry. Kde jsou ty Slovenky a Ukrajinky?? Nejsou. Je potřeba zaplatit české sestry.

Budiž. Ale stejně se mi těch 5, 65 milionů korun, které nevykázala nemocnice, ale pojišťovna, zdá poněkud nadsazených. Leč, nikdo si to nedovolí zpochybnit. On se o to nikdo ani nesnaží.