Ministr zdravotnictví Leoš Heger je připraven jednat o zárukách ve formě vládního usnesení, že se opravdu uskuteční reformy, které omezí plýtvání a korupci v resortu, a vytvoří se tak zdroje na financování požadovaného znásobení lékařských platů.

Budiž.

Jednat je vždy třeba.

Je-li však o čem.

Ministr zdravotnictví řídí několik fakultních nemocnic a specializovaných ústavů. A v nich podalo výpovědi jen pár doktorů a je zjevné, že část z nich je nakonec stejně stáhne. A že by se ve fakultkách plýtvalo či „loupilo“ méně než v krajských a okresních nemocnicích, lze nejspíš dost seriózně pochybovat. Takže o tom, že by Lékařskému odborovému klubu a těm, kdo ho následují, šlo o reformy, je samozřejmě nesmysl. Zvláště když jejich protest jde proti první vládě za posledních patnáct let, která je připravena a také schopna tyto reformy prosadit.

Na druhou stranu to, jak jsou kde lékaři z Lékařského odborového klubu úspěšní v náboru příznivců, je poměrně dobrým vodítkem, kudy by se reformy měly ubírat, aby se podobná situace neopakovala.

Například v Moravskoslezském kraji jsou zasažena masivními výpověďmi zdravotnická zařízení kraje, zatímco místní síť nemocnic zdravotnického řetězce Agel, patřící ocelářskému miliardáři Tomáši Chrenkovi, o nějakých protestech netuší prakticky vůbec nic. Přestože tamní lékaři také slouží přesčasy a jejich platy jsou srovnatelné či spíše nižší.

V případě, že krajské nemocnice budou ochromeny, převezmou Chrenkovy ústavy zdravotní péči o podstatnou část pacientů. Zdravotní pojišťovny jim samozřejmě budou muset navýšit paušální platby a je velmi pravděpodobné, že tak Agel získá větší podíl na moravskoslezském zdravotním trhu už natrvalo.

A to jen díky odborářům šéfa LOKu Engela. Ne že by světové zkušenosti jednoznačně ukazovaly, že privátní nemocnice fungují vždy a všude lépe než státní. Je to hodně diskutovaný problém a v téhle diskusi je ke konečnému závěru ještě hodně daleko. Nicméně to, co se dnes děje v českém zdravotnictví, naznačuje, že by se vláda, ale ani hejtmani privatizace větší části sítě prostě neměli obávat.

Je vidět, že soukromník se o pacienta dokáže postarat i ve složité situaci.

A navíc za stejné peníze.

MfD, 19.1.2011

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro