Zkusme se zamyslet nad otázkou, proč se Česká lékařská komora vydala jiným směrem než ostatní profesní komory a proč to zdravotnictví ani zdravotníkům neposlouží.

Ve středověku se začaly objevovat cechy. Sdružení řemeslníků, která hájila zájmy svých členů, dohlížela na ceny a kvalitu výrobků a úroveň zkoušek učedníků i tovaryšů. S podobným záměrem vznikaly profesní organizace i po roce 1989. K dnešnímu dni jsou jich desítky, různě významných a úspěšných. Ty nejúspěšnější se dokážou o své členy starat skutečně velmi dobře a tvrdě obhajují jejich zájmy, využívajíce monopolního postavení, které zdědily nebo nově vytvořily. Jinak o nich není slyšet. S jednou výjimkou, a tou je Lékařská komora.

Ta totiž spíše než zájmy svých členů - a k těmto zájmům mimo větší odměny za práci počítejme i kvalitu poskytování služeb - řeší věci, které komoře nepřísluší. Organizaci zdravotnictví, fungování pojišťoven, rušení nemocnic, navrhování zákonů, ceny léků atakdále. Všechny tyto věci mají na starost a zodpovědnost jiné organizace - vláda, parlament, zdravotní pojišťovny, ministerstvo financí, ministerstvo zdravotnictví. A jestliže tyto instituce nejsou v řešení problémů úspěšné, tím méně se to podaří profesní organizaci. Komora při tom navíc nepůsobí věrohodně a je podezírána z vedlejších úmyslů a mafiánství bílých plášťů, byť se spíše jedná o nepochopení a amatérismus.

Ano, amatérismus. Jak jinak označit lehkost, s jakou se lékařská profese nechala v dobré víře vtáhnout do budování zdravotnictví, od začátku postaveného na nereálných ekonomických základech? Výjimkou je začátek devadesátých let, kdy lékaři doufali v evoluci, která podle jejich znalostí biologických systémů musela nastat. Nenastala. Tedy přesněji řečeno nastala, ale jenom v postupech, jak vymoci z pojišťoven co největší peníze a naopak jak oškubat zdravotnická zařízení, a trvala několik let. Každý jednotlivý fígl, organizační i účetní, na jedné i druhé straně , vyvolával vlnu nadšení ze zdánlivého posunu vpřed. Nakonec obě strany přivedly svoje metody k dokonalosti a další vývoj ustal i zde. Lékaři se s tím nehodlají smířit, stále se vrací na začátek a upozorňují instituce i pacienty, varují, požadují a nakonec i vyhrožují. Ale uspět nemohou, protože nikoho nelze přesvědčit, že zrovna profesní organizaci leží na srdci blaho celku, byť u lékařů to tak je.

Je to logické. Lékařská komora má přeci hájit zájmy svých členů. Nebo jste slyšeli, jak odboráři v automobilce stávkují, požadujíce levné a dostupné automobily, nebo jak komora architektů bojuje za bydlení pro každého? Demokratická společnost je postavena na dělbě moci i odpovědnosti. A moc nad zdravotnictvím komora nemá a odpovědnost za ně také nenese.

A proto platí pro letošní březnovou akci lékařské komory slavné Černomyrdinovo : Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.