... druhý se za bukem zvesela směje

Je to pár let, co média informovala o tehdejším řediteli plzeňské záchranné služby Kouteckém, který si přivlastnil dary, jež tato organizace získala jako dar od jedné soukromé firmy. Za tento skutek, který tehdy policie kvalifikovala jako zpronevěru, si pan ředitel odnesl od plzeňského soudu trest. Neuplynulo ani pár let a další kauza byla na světě. Tentokrát to byli zaměstnanci, kteří žalovali záchranku za to, že jim nebyly vyplaceny odměny, které jim tehdejší vedení přislíbilo. Přestože se tito zaměstnanci snažili všemožně s vedením záchranné služby dohodnout, nebyly jejich prosby vyslyšeny. Vše nakonec skončilo celou řadou žalob u soudu.

Celý spor a trable, které záchranku do té doby provázely, byly rázem ukončeny poté, co do vedení nastoupil nový ředitel Sviták. Jako první si ředitel dal za svůj cíl ukončit soudní tahanice a navrátit zaměstnancům vše, co jim patří. Zkrátka a dobře, za bezmála čtrnáct dnů ukončil spor, který se táhl již několik let. A aby toho nebylo málo, dokonce později nakoupil nová vozidla, doplnil a zkvalitnil záchranářskou techniku, na kterou už několik let nikdo předtím ani nesáhl. Kdo by si však pomyslel, že nadšení, které Sviták vyvinul, pomine, ten by se jistě krutě mýlil. Celé dva a půl roku pilně pracoval na tom, jak záchrance vdechnout novou tvář a nemocným zajistit jen to nejlepší. Dokonce se podařilo, že záchranka získala na oblibě a pověsti a předčila i krajské nemocnice.

Jak je tomu již v Česku zvykem, kdo se lopotí, brzo zkrátka asi narazí. Smutné a tristní, leč pravdivé. Kdo ví, snad jeho neutuchající píle a velké cíle byly tím, že jakási "šedá eminence" mu seslala pomocníka. Nastoupil nový náměstek pro ekonomii, který shodou okolností na záchrance již působil před ředitelovým příchodem, a nastaly zajímavé okamžiky. Co jindy šlo jak na "drátkách", dnes jen s obtížemi. Na vše musí být papír a vše ostatní, co dosud fungovalo, je přirozeně pozměněno tak, aby to bylo ještě mnohem složitější. Proč to zkrátka dělat jednoduše. Zavedený funkční systém, kdy vedení spolupracovalo se zaměstnanci a ti radostně s ním, kvalitně se komunikovalo s odbory tak, aby podobné spory nevznikaly, je rázem nahrazeno něčím, co lze jen stěží pochopit. Vše se tak nějak od přírody "zúředničilo". Ze stabilní organizace, která vznikla po dvou a půl letech těžké dřiny, rázem vznikl jen další prostý aparát, v němž se aplikují silná slova, jakými jsou úspora a šetření. Jak ironické, že právě záchranáři mají a, jak vidno, musí v této zemi šetřit. To, že záchranka zasahuje u kriticky nemocných pacientů, zůstává bohužel bez jakéhokoliv povšimnutí.

A co ředitel Sviták? Ten už může jen tu a tam tiše vzpomenout, jak to tehdy bylo krásné, kdy se vše dařilo a šlo od ruky. A ti ostatní, třeba ti škodolibí? Tak ti se tomu přece mohou zvesela za bukem škodolibě pousmát.