Uskutečnil jsem průzkum českého zdravotnictví "bojem"

Neexistuje asi trvale závažnější politické téma nad zdravotnictví. Zejména česká neobolševická levice v politizaci českého zdravotnictví vidí jednu z možností uplatnit svůj bezbřehý populismus. Tím zásadním tvrzením je téměř vždy teze o tom, že "zdraví nesmí být byznys" a povinnosti státu jsou více méně neohraničené. Kromě politického nazírání na zdravotnictví však zcela jistě existuje něco, co bych nazval "faktické, reálné zdravotnictví", které nějak funguje a má nějaké vlastnosti. To nepoznáte do té doby, než se stanete pacientem, klientem.

Měl jsem v životě vlastně velké štěstí. Prakticky do svých šedesáti let jsem byl pouze párkrát na kratších nemocničních pobytech s lehkými záležitostmi. Poté, co se během několika měsíců výrazně zhoršila moje pohyblivost, jsem prošel vyšetřením s diagnózou cox artrózy obou kyčelních kloubů s návrhem na náhradu. Bez váhání jsem se rozhodl operaci podstoupit. Vybral jsem si nemocnici s velmi vysokým standardem těchto výkonů. Nikdo z nás pacientů nepochybuje, že výběr toho, kdo vám bude tak zásadní zásah do fungování organismu dělat, je naprosto klíčový. Jde právě i o tolik zmiňovanou vzájemnou důvěru. O tom, jak se potom nemocnice o své pacienty stará, se sice můžete také zajímat, ale to zdaleka nehraje pro vaše rozhodování takovou roli jako to, kdo vám bude operaci dělat. A tam, kde se provádějí operativní zásahy na světové úrovni, obvykle věnují i dostatek pozornosti svým pacientům i při následné pooperační péči.

Jakmile mi byl stanoven termín operace, dostal jsem podklady pro všechny nezbytné předoperační testy. Mimo jiné to v daném případě znamenalo podstoupit dva odběry krve (autotransfuze). Po nástupu do nemocnice jsem byl ze strany lékařského personálu neustále vybízen k tomu, abych "se ptal". Jsem však takový typ člověka, který svou operaci bral jako něco osudového, a detaily mně skutečně nezajímaly. Kromě toho jsem si zvolil takovou anastezii, že jsem byl celou dobu při plném vědomí. Z hlediska osobního považuji dokonce za mnohem horší některé extrakce zubů, které jsem v minulosti absolvoval.

V nemocnici jsem strávil přesně týden. Setkal jsem se v naprosté většině s ochotným chováním lékařů, sester i pomocného personálu. Protože se mi naštěstí vyhnuly pooperační komplikace, mohl můj ošetřující lékař schválit mé propuštění do následné ústavní rehabilitační péče.

Jedna "perlička z pobytu" by přeci jenom byla. Při převozu na pooperační rentgen mě vyzvedl jeden náš romský spoluobčan. O nemocnici neřekl nic dobrého, navíc by "celou vládu zavřel", Kalouska zvláště, Rath by již neměl vyjít z vězení, dálniční známky by měly stát alespoň 2700 Kč, cigarety 300 Kč, za takto získané peníze by měly být sociální dávky vypláceny bez omezení.

Zdá se mi, že mohu na základě svých osobních zkušeností prohlásit, že české zdravotnictví funguje. Jistě si zaslouží minimálně dobrou známku. Co potřebuje, je také evidentní: řešit aktuální problémy vždy s důrazem na odborné řešení. Skoro bych si přál, aby vliv politiků na jeho fungování byl zásadním způsobem omezen. A už vůbec si naše zdravotnictví nezaslouží, aby ho řídili rudí odboráři z LOKu. Na začátku jsem se zmínil o tom, zda by zdraví mělo být byznysem. To už je naštěstí v praxi vyřešeno. Byznys to je a ten, kdo říká něco jiného, bohapustě lže. Pouze v případě, že zdraví je velkým byznysem, je totiž možné, aby byl pacient považován za klienta, který si zaslouží péči a obecnou starost.