Polskem, Evropou, českým pokrokovým tiskem a možná celým civilizovaným světem otřásá zděšení z toho, že polští lékaři se rozhodli při léčení pacientů dát přednost tomu ctít boží příkazy místo toho, aby plnili příkazy lidí, které jsou s těmi božskými v rozporu. Skandál! Prý není možné, aby tak jednali, vždyť přece musí dodržovat Hippokratovu přísahu. Všichni se otřásají hrůzou nad tím, jak tmářští lékaři budou nechávat umírat své pacienty, protože to Bůh chce! Já osobně nevím o žádném takovém přikázání, které by křesťanovi umožňovalo nechat kohokoliv umřít, pokud ho umí zachránit, ani o přikázání které by nařizovalo kohokoliv zabít. Znám jen přikázání Desatera Nezabiješ! A pak třeba evangelijní slova Kristova, např. "podobenství o milosrdném Samaritánovi". Myslíte si, že je špatné se tímto řídit?
Nejsem lékař a onu pověstnou Hippokratovu přísahu jsem tedy neskládal. Jen jsem si tak matně pamatoval, že tam je povinnost jednat ve prospěch nemocného, muže, ženy, svobodného i otroka, a ještě jsem si pamatoval perličku, že lékař nesmí operovat, ale přenechat to způsobilejším (chirurgům – sic!). A tak jsem se chtěl podívat, jak moc je ten starověký řecký text v rozporu s křesťanskou etikou. Je to snadné – text přísahy si snadno stáhnete na internetu, např. tady, originál text ve staré řečtině je na Wikipedii pod heslem Όρκος του Ιπποκράτη.
Já český překlad pro pohodlí přetiskuji (tučně psané části jsou zvýrazněny mnou):
Přísahám při Apollonovi, bohu lékařství, při Aeskulapovi, Hygiei a Panacei i při všech bozích a bohyních a dovolávám se jejich svědectví, že podle svých sil a svědomí budu tuto přísahu a tyto závazky řádně zachovávat. Svého učitele v tomto umění budu ctít stejně jako své rodiče a vděčně mu poskytnu všechno nutné, ukáže-li se toho potřeba; také jeho potomky budu pokládat za bratry a budou-li se chtít naučit tomuto umění, vzdělám je v něm bez nároku na odměnu a jakékoliv závazky. Rovněž umožním jak svým synům a dětem svého učitele, tak žákům, kteří se slavnostně zavázali lékařskou přísahou, aby se podíleli na výuce a přednáškách i celé vědě, jinému však nikomu. Způsob svého života zasvětím podle svých sil a svědomí prospěchu nemocných a budu je chránit před každou úhonou a bezprávím. Ani prosbami se nedám pohnout k podání smrtícího léku, ani sám k tomu nedám nikdy podnět. Stejně tak neposkytnu žádné ženě prostředek k vyhnání plodu; zachovám vždy svůj život i své umění čisté a prosté každé viny. Neprovedu řez u žádného nemocného, který trpí kameny, ale odevzdám ho mužům v tomto oboru zkušeným. Ať přijdu do kteréhokoliv domu, vejdu tam jen ve snaze pomoci nemocným vyhýbaje se všemu podezření z bezpráví nebo z jakéhokoliv ublížení. Stejně tak budu vzdálen touhy po smyslových požitcích se ženami a muži, jak se svobodnými tak s otroky. Uvidím-li nebo uslyším-li při své lékařské praxi nebo v soukromém životě lidí něco, co by mělo být utajeno, pomlčím o tom a zachovám to jako tajemství. Budu-li tuto přísahu zachovávat a řádně plnit, nechť je mi dopřáno žít navždy šťastně, požívat úcty u všech lidí a těšit se z plodů svého umění. Jestliže ji však poruším a poskvrním, staniž se mi pravý opak.
Když se na ten text takhle dívám, je mi jasné, že je v rozporu s křesťanským přesvědčením asi jen v jedné jediné věci: věřící křesťan by neměl přísahat ve jménu pohanských bohů, a to bez ohledu na to, že v jejich existenci nevěří. Pokud by tedy text neobsahoval část úvodní věty, kterou jsem v textu zvýraznil, myslím, že křesťanovo svědomí může být čisté, v opačném případě porušuje přikázání o úctě, která patří jedinému Bohu, nikoliv jiným bohům.
Pokud se podíváme na současné zdravotnictví, kde ve většině zemí je povinnost lékařů k vyvolání potratu (prosím, neříkejte přerušení těhotenství – přerušení je něco, co umožňuje po čase pokračovat, toto je ukončení, neboli potrat, abortus artecifialis, záměrné ukončení). Některé, ty pokrokovější země světa a EU, které jsou nejvíc vepředu, umožňují požádat nemocnici o umělé přerušení života (pardon, o euthanasii) a nemocnice nařídí některému z lékařů, aby pacienta zabil. V těch nejpokrokovějších "pacient" ani nemusí být nemocný, stačí, je-li znuděný životem a nemocnici včas uhradí účet. A vrcholem je to, že rodiče nezletilého dítěte mohou za své dítě rozhodnout a doktor mu něco píchne, tak jak to dělají v USA s vícenásobnými vrahy. Snad mají ten koktejl aspoň kvalitnější, ten poslední prý tomu odsouzenci moc nechutnal, a tak by to dítě bylo asi chudák.
A právě tady je ta hrůza! Tohle všechno ti krutí křesťané nechtějí dělat a radši se budou řídit Božími přikázáními, která jsou zastaralá a krutá, vždyť přece jsou již ze starověku.
Jeden z článků, který na toto téma naše zpravodajské servery přinesly, nesl v nadpisu emotivní otázku: MÁ BŮH PŘEDNOST PŘED PACIENTY? Správná odpověď zní: ŽIVOT MÁ PŘEDNOST PŘED SMRTÍ! A Bůh je život!
Na závěr jen jediné: Nevím, jestli v Polsku podepisují lékaři Hippokratův slib (na Karlově universitě se prý nikdy neskládal*)) a nevím, kolik pacientů na světě úmyslně a v rozporu s Hippokratem zabijí křesťanští lékaři. Je ale jisté, že méně, než ti, pro které je právo lékaře na vyhnání plodu či na zabití pacienta morálně oprávněné.
Pozn.: Citován MUDr. JUDr. Lubomír Vondráček, http://www.clkuo.cz/dokumenty, 24. III. 2001
Pozn. pro diskutéry: Nejsem na NP pro diskusi registrován, a proto ani na souhlasné, ani na polemické a ani na urážlivé a irelevantní příspěvky nemohu reagovat. Děkuji.
Jablonec n. N., 11. VI. 2014
Autor je starokatolický kněz