Média sdělují, že sjezd ČLK přijal (131 delegátů pro, 94 proti, 16 se zdrželo) toto usnesení:

"ČLK žádá změnu na postu ministra zdravotnictví z důvodu prosazování revolučních nikoli reformních změn v českém zdravotnictví silou bez diskuse s ČLK. Tyto praktiky patří do totalitní minulosti naší země."

Sjezd pak pověřil Kubka, aby ustavil pracovní skupinu pro koncepci českého zdravotnictví.

“O reformě by se mělo debatovat na odborné půdě stavovské organizace, která je nezávislá na politických vlivech.“

Čtu pozorně a nerozumím. Stavovská organisace je nezávislá na politických vlivech? Míní se tou organisací ČLK? Je zdravotnictví coby významné politikum předmětem zájmu ČLK? Je výzva ke změně na postu ministra zdravotnictví věcí politickou? Sděluje se textem, že ty revoluční změny chce prosazovat ČLK, a proto chce vyměnit ministra, nebo že ministr prosazuje ty revoluční změny, a proto má být vyměněn? Které praktiky patří do minulosti a která totalitní minulost naší země je míněna usnesením?

Myslím si, že ČLK nemůže být apolitická. Chápu politiku jako předmět zájmů občanů o jejich věci a tak i o republiku. A mezi těmi zájmy je i zdravotní péče a její časová, prostorová a ekonomická dostupnost a kvalita. Slovo politika pochází z řeckého politikon - vrozený smysl pro obec a národ, kterým je nadána lidská přirozenost. Jen těžko si lze představit ČLK jako nezajímající se o zdravotnictví.

Jiná věc je vztah k politickým stranám. Je snad přirozené, a tak i pochopitelné, že lidé nazírají na svět a věci v něm různě. Tzv. levicová a pravicová pojetí jsou ve vzájemném rozporu, a tak i souboj přívrženců jedné i druhé strany provází politické dění. ČLK by se ale takového souboje účastnit neměla a jakkoli v lékařském stavu mohou převažovat levicová či pravicová přesvědčení a jimi ovlivněná mínění, neměla by tato přesvědčení a s nimi i ČLK být prostorem a nástrojem souboje politických stran a činnost Komory by neměla by být jakoukoli formou samotné afiliace k politickým stranám ovlivňována, natož motivována.

Oprostit se od stranických ovlivnění, to mám za zásadní pro správnou činnost ČLK. A tak mám i výzvu k personálním změnám ve vládě za nepatřičnou, protože je z ní poznat jak stranický přístup, tak apriorní osobní averse. A mám ji i za nekompetentní, neboť není úkolem ČLK sestavovat vládu, ale je právem ČLK prosazovat zájmy lékařského stavu a zájmy o dobře fungující systém zdravotní péče a jejího financování. A jestliže ČLK teprve nyní zadává ustavení skupiny pro koncepci českého zdravotnictví, pak tím sama sebe usvědčuje, že dosud se její aktivita opírala o intuice. Krom toho je koncepce věc jedna a systém zdravotní péče a jejího financování věc druhá, z té první teprve plynoucí.

Výsledek voleb do samospráv a části Senátu je označovaný jedněmi jako armageddon a druhými zas interpretovaný jakoby šlo o výsledek parlamentních voleb. Zdá se, že hodně ovlivnil i jednání delegátů sjezdu ČLK, což bych měl za špatné. ČLK by měla jednat se státem o věcech systému zdravotní péče a jejího financování bez ohledu na to, jak jsou zrovna obsazeny státní moce a bez ohledu na to, jakými politickými stranami jsou sestaveny representace samospráv. Jednat ve vědění a skrze argumenty, bez apriorních osobních aversí.

Předmětem zájmu by měl být jen a jen samotný systém a postavení jednotlivých jeho účastníků v něm. Od toho je ČLK organisací profesní - být politickou stranou by pro ni bylo sebezničující stejně jako když se jako politická strana bude chovat a jevit jako celek nebo když se tak bude chovat a jevit i jen kterýkoli její orgán. Je třeba si uvědomit existenci institutu povinného členství a tak i to, že příslušní lékařskému stavu nemají možnost distancovat se od projevů stranických přístupů své Komory vystoupením z ní. O to více pak je patřičné, aby každý znal své meze a dbal jich, ať již v malých nebo velkých věcech. Přeji to jak Komoře a lékařskému stavu, tak i občanům.