K doktorovi chodím velmi poctivě, v průměru asi tak jednou za deset let. A protože jsem ani jednou během posledních tří dekád nevynechal, můžu docela slušně srovnávat.

Naposledy jsem byl u svého praktika v pátek ráno 17. ledna 2025. Uvádím to takhle přesně, protože ten den si budu pamatovat nejméně do další návštěvy, tedy zhruba dalších deset let. Tak hluboký dojem na mě tahle návštěva zanechala.

Ale nejprve kratinká vzpomínka na poslední kontakt s lékařem v minulé dekádě. Když jsem překročil práh ordinace, moji doktorku zastupovala jiná. Pozdravil jsem. Dáma v bílém plášti neodpověděla. Tak jsem pozdravil ještě jednou, představil jsem se a zeptal se, jak se jmenuje ona. Je to přece můj ošetřující lékař. Zase bez reakce. Když jsem to celé zopakoval a stále na mě nereagovala, otočil jsem se a šel pryč. Uf!

Tentokrát jsem si řekl, že se nenechám odradit. Minulý rok mi bylo šedesát a sluší se zkontrolovat fyzický stav. Naštěstí krátce před sedmou přišla do práce moje vlastní praktická doktorka a mně se ulevilo. Kdybych ji pozdravil, určitě by mi odpověděla. Nakonec k tomu stejně nedošlo, vůbec jsem ji neviděl. Škoda. Napadlo mě, že když má člověk kulatiny a svého praktika otravuje jednou za deset let, možná by s ním mohl krátce promluvit a zeptat se ho, jak se mu daří. Stačilo by deset vět. A třeba jedno selfie na závěr, jako kdysi. No nic, asi neměla náladu. Místo toho mi sestra natočila EKG, odebrala krev a zkontrolovala kapacitu plic. Během toho řekla dvě věty. První: Tohle je vaše. Myslela kartu mé pojišťovny. Druhou: Tohle si vyhrňte. Myslela můj rolák. Její ruce byly studené a lehký úsměv na její tváři se objevil teprve ve chvíli mého odchodu, když jsem jí poděkoval za péči a popřál hezký víkend.

V čekárně před ordinací jsem se zkusil dát rychle dohromady, než se vydám na cestu do práce. Prohlédl jsem si nástěnku. Visela tam čtyři měsíce stará pozvánka na hokej a desítky reklamních letáků. Všechny byly na jedno brdo – snažily se lidi k smrti vystrašit a pak jim prodat nějaký zázračný produkt. Ježíši Kriste!

Pokud chcete začít podnikat a hledáte díru na trhu, jděte do zdravotnických služeb. Důvod je prostý. Všichni v téhle zemi jsou někdy nemocní a skoro nikdo se o ty nemocné neumí pořádně postarat. Teď nemyslím akutní stavy, tam je to fajn, fast medicine nám jde stejně dobře jako fast food. Mnohem horší je to s léčbou chronických nemocí, tedy s řešením fyzických a duševních potíží vyplývajících ze sebevražedného životního stylu, který většina lidí vede.

Takže pokud do toho šlápnete a nabídnete lidem funkční péči v pěkném prostředí, jsem si jistý, že vás moc rádi odmění svými penězi. Bude to prostě win-win, výhra pro obě strany. Vy pojedete funkční byznys a vaši klienti nebudou mít po vstupu do zdravotnických služeb dilema, jestli se mají smát nebo brečet.