Stále nové zprávy ukazují, jak úspěšně pokračuje vyšetřování případ zmanipulovaných veřejných zakázek nemocnice v Praze na Homolce. Je to viditelný doklad, že policie přece jen dokáže korupční případy rozkrýt, přitom samozřejmě existuje celá řada dalších úspěšných policejních vyšetřování, které jen nevzbudily tak velký zájem jako zásah v elitní nemocnici.

Policistům sluší pogratulovat, o tom není sporu. Za pozornost však stojí i obecnější otázky, které vyšetřování dvou konkrétních korupčních nákupů na Homolce vyvolává. Jedním z nich je úplatek při nákupu gama nože, na který se v médiích upozorňovalo už před pěti lety. Nemocnice Na Homolce si tehdy najala překupnickou firmu, která inkasovala vysokou marži, z níž údajně uplatila dva nemocniční manažery.

Policie tedy potvrdila podezření, které je staré několik let. Podstatný je fakt, že podobných podezření byla celá řada. Třeba o tom, že předražený zdravotnický materiál nakupuje přes překupnickou firmu také nemocnice IKEM a drahé přístroje stejným způsobem pořídila celá řada dalších velkých nemocnic. S tím souvisí i případ bonusů, které dodnes vyplácejí dodavatelé materiálu nemocnicím. Fakticky tak zdravotníci vlastně tunelují zdravotní pojištění.

Případ Homolky je tedy důležitý zvláště z toho důvodu, že se úplatky při předražených nákupech aspoň v jednom případě potvrdily. A protože draze a přes překupníky nakupovaly prakticky všechny nemocnice, tak je otázka, jestli nešlo o praxi rozšířenou na celé zdravotnictví. Člověku při takové úvaze až zatrne. Instituce, které zachraňují životy, průběžně využívají korupční linky, aby okradly ty, které zachraňují. Útěchou by bylo zjištění, že jde jen o selhání některých jednotlivců.

Rozseknout tento problém se může podařit v nejbližších týdnech, až skončí společná kontrola Evropské komise a ministerstva financí. Auditoři mají prozkoumat velké nákupy přístrojů do onkologických, traumatologických a kardiologických center fakultních nemocnic po roce 2008. Také v tomto případě existuje jasné podezření, které dokonce říká, že systém předražování organizovalo samotné ministerstvo zdravotnictví.

Popsalo metodu, jak mají nemocnice přes několik překupnických firem pořídit přístroje v řádu několika miliard, a nemocnice pak podle příkazu nakupovaly mimořádně draze. Jestli se podezření potvrdí, pak vlastně půjde o dobrou zprávu. Znamenala by, že zdravotnické předražování a korupce skutečně stálo či stojí na menším počtu lidí, kteří se jenom dostali k silné rozhodovací pravomoci a mohli donutit ostatní zdravotníky, aby se přizpůsobili korupčnímu systému, který zavedli.

Manažeři nemocnic jenom poslechli, protože nechtěli přijít o místo. Někteří mohli v ohledu předražování vyvinout vlastní aktivitu, ale většina prostě jen chtěla udržet své postavení. Zdravotníci nejsou odvážní, jejich pověst však bude před obviněním ze všeobecné korupce do značné míry očištěna.