Covid-19 s námi nebude věčně. I když jsou na světě místa, kde nadělal velkou paseku, velmi pravděpodobně už brzy zklidní hormon. Možná se za nějaký čas znovu objeví v nějaké zmutované podobě, ale s největší pravděpodobností nás určitě nebude strašit a decimovat po zbytek století.

Skutečnou pandemií 21. století, která dělá paseku po celém světě a neustále, je pandemie obezity. Tvrdí to WHO a vidíme to všude kolem sebe. V naší zemi to máme rádi horké, takže kombinujeme pandemii obezity s epidemií alkoholismu.

Neumíme jíst, neumíme pít, zapomněli jsme se hýbat a pomalu nám to přestává myslet. Tohle jsou ty pravé důvody, proč nás čekají velké problémy. Zdravotní, ekonomické a nakonec i politické. Protože pokud se nic nezmění, přijdeme nejprve o zdraví, pak o práci a nakonec o svobodu. Protože co chtějí slabí lidé? Vládu silné ruky. Slovensky nedokáže se řekne nevládze. Tady je vztah zdraví a (sebe)vlády zřejmý. Ztratíme-li fyzickou a mentální soběstačnost, ztratíme postupně všechno ostatní. Nebudeme-li si schopni vládnout, budeme ovládáni. Tak jednoduché to je.

Pokud nejsem schopná postarat se o svoji váhu, jak bych mohla řídit zemi? řekla si jednou britská premiérka Margaret Thatcher. Nedokážeš se postarat o svoje vlastní tělo? Pak se zřejmě nedokážeš pořádně postarat o nic dalšího - o svoji rodinu, o svůj dům, o svoje peníze, o svůj vnitřní klid.

Pokud Západ nezmění svůj životní styl, bude vystřídán civilizací jinou, vitálnější, přirozenější, zdravější. Nemyslím, že by vyspělé evropské státy násilím uchvátila horda barbarů jako ve staré římské říši. Spíš si myslím, že vymřeme sami a bez cizího přičinění na ty barbarské a zcela necivilizované nemoci, které jsme si přivodili a kterým říkáme, zcela nepochopitelně, civilizační.

Permanentní stres, přejídání průmyslovými potravinami a fyzická lenost způsobují chronické nemoci, které jsme se naučili pomocí moderních léčiv velmi chytře vypínat (protože chceme marodit i umírat bezbolestně). Ale nejsme schopni se jich zbavit, protože to bychom museli být ochotni myslet a to je problém. Kromě lenosti fyzické totiž trpíme také leností duševní.

Jako jednotlivci máme na změnu relativně málo času, protože jakmile se nám všechno obalí tukem, cesta zpátky se může navždycky uzavřít. Pokud chceme vrátit skutečný obsah tomu populárnímu konceptu, kterému říkáme kvalita života, budeme se muset změnit.

Bez racionálnějšího přístupu ke zdraví je kvalita života jen bohapustou teorií, prázdným sloganem. Jako když na budově mého gymnázia visel v minulém století nápis Komunismus náš cíl. Nikdo pro ten komunismus nehnul prstem, takže bylo jen otázkou času, kdy skončí na smetišti.

Bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil dostal před několika lety zadání připravit společně s ministrem zdravotnictví seznam postupných kroků, které by vedly k nižší spotřebě alkoholu.Těžký úkol v zemi, kde pít přes míru neznamená vybočovat z průměru a riskovat dobré jméno. Opíjejí se matky i otcové, děti i politici. Opíjejí se několikanásobní absolventi protialkoholní léčby. Opíjí se prezident republiky. A celá naše země začíná připomínat Rimbaudův opilý koráb.

Jindru osobně znám a vůbec nepochybuji o tom, že udělal to nejlepší, čeho byl schopen on a jeho lidi. Nějaký konkrétní pozitivní výsledek asi nikdo nezaznamenal.

Ale s jednou věcí mám problém. Ještě jsem neviděl, že by státní regulace změnila dlouhodobé návyky lidí. Regulovat se totiž musí zespoda. Jinými slovy – každý musí začít sám u sebe.

Znáte tu slavnou knížku Stephena Coveyho z roku 1989? Nepojednává o sametové revoluci, ale o principech osobního řízení, účinné komunikaci a efektivní obnově sil. To jsou ty kroky, které způsobí změnu. Protože skutečná změna začíná uvnitř a rozhoduje o ní každý sám. Stát s tím nemá co dělat.

Došel heroin! varovali během pandemie koronaviru aktivisté na sociálních sítích. To je problém jakýchkoli drog, které vám někdo vyrobí a dopraví, že vám jednoho dne dojdou. Třeba proto, že je v nějaké krizové době nebude možno distribuovat. Pokud si chcete zajistit nevyčerpatelný zdroj návykového potěšení, začněte se hýbat. Protože jak potvrzuje řada seriózních vědeckých studií, na rozumně a s radostí prováděný pohyb reaguje naše tělo v podstatě podobně jako na drogy.