Každý, kdo v posledních letech sháněl ambulantního specialistu, narazil na neprostupnou zeď s názvem „máme plno, nebereme“.

Dne 9.9.2026 při poslechu rozhlasové stanice Český rozhlas plus jsem při ranní cestě do práce měl téměř nehodu. Úřednice ministerstva zdravotnictví šokovala veřejnost zjištěním, že počet ambulantních lékařů v terénní praxi klesá a že je to pro nemocné problém. Opravdu převratné zjištění.

Jako příklad uvedla odbornost diabetologie, kde v posledních 10 letech zmizelo ze sítě 60 (slovy šedesát) ambulancí příslušné odbornosti, přičemž incidence onemocnění v naší zemi stoupá. I méně vzdělanému jedinci v matematice musí zákonitě docvaknout, že čas, strávený čekáním na vyšetření se musí nutně prodlužovat. Dotyčná rovněž uvedla, že cca 30% příslušných specialistů je již důchodového věku, či jsou mu velice blízko. Což – opět i pro slabší počtáře – znamená, že tento průser bude mít narůstající tendenci. Opatření, kdy praktičtí lékaři mohou ošetřovat diabetiky bez nutnosti jejich odborného posouzení, sice může přinést jistou úlevu, ale při vší úctě k lékařům první linie jejich erudice prostě na toto onemocnění s mnoha dalšími komplikacemi prostě nestačí. (z mé praxe bych mohl uvést docela dost zanedbaných případů). Což není z mé strany hanění praktiků, ale konstatování faktu.

To, že se budou počty ambulantních specialistů zákonitě snižovat, uvedl již před více jak 10 lety prof. Dušek ze Statistického ústavu. Stačilo promítnout jeden slide, kde byl znázorněn graficky strom počtu a věku lékařů v průběhu času. Všem v sále – i nestatistikům – bylo jasné, že tento průser nejde zastavit. Vláda v té době na toto nebrala zřetel, stejně jako další po ní, což trvá dodneška.

Ona úřednice uvedla opatření – a to navýšení částky za tak zvané residenční místo (rozuměj – lékař v ambulanci má k ruce mladšího kolegu, kterého zaučuje a bere za to odměnu). Je to stejné opatření, jakoby u potápějícího se Titaniku někdo lepil díru po ledovci isolepou.

Podstatu problému nastínil v téže relaci dr Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulaních specialistů, který uvedl nechuť mladých lékařů z nemocnic se místo léčení probírat řadou dalších činností, nutnosti se zabývat zdravotními pojišťovnami a jejich „regulacemi“, návštěvami hygienické služby, platy sester, účetního, opatřeními SÚKL a dalšími a dalšími radostmi, jež terénní praxe obnáší. Nelze se pak divit mladému kolegovi, jenž po zjištění daných faktů raději volí klidnější a téměř stejně placenou práci v nemocnici, kde mu odpadá jednání „se složkami“.

Řešení je samozřejmě na stole, nicméně nikdo na ně nesáhne. Tím opatřením je samozřejmě navýšení ceny za tuto činnost, která by přebila onu výše popsanou nechuť. Naopak, v minulých letech byla cena bodu ministerstvem snižována. Jedinou opravdu viditelnou stopou po ministru Válkovi byla vyhláška o drakonických pokutách, pokud zařízení vybere neoprávněně pár stovek. Nezbývá, než smeknout.

Přitom – jak dr Jojko správně uvedl – včasné ambulantní vyšetření a opatření může zabránit vážným následkům z prodlení, které pak musí řešit nemocnice za podstatně vyšší náklady. Což už ovšem ministerské úředníky až tak nezajímá.

Dovolím si na závěr prognosu. Mám ji od kolegy z oboru z Anglie, kde působí asi 20 let. Tam je čekací doba na specialistu v rámci zdravotního pojištění mnohdy třeba 18 měsíců (rok a půl). Pokud však máte zbytečných 200 liber, jdete k němu do týdne. Již dnes u nás jsou kliniky, které nemají s pojišťovnami smlouvu a platí se tam hotově. Vím o kolegovi, který má smlouvu o přijetí do péče s agenturou (vede ji jeho žena), kde se za toto přijetí platí – tedy agentuře a ne přímo lékaři (obešel tím Válkovu vyhlášku). I organizace „Návštěva lékaře“ bere za zprostředkování přijetí peníze, o něž se s příslušným lékařem dělí.

Za pár let budeme ve stejné situaci. Zdravotní daň, eufemisticky nazvaná pojištěním, bude k ničemu, pokud nejste stoicky trpěliví a nevadí vám čekat na ambulantní vyšetření měsíce.

Máte však další možnost – hýbejte se, nekuřte, pijte s mírou, jezte zdravě a sbírejte za úplňku bylinky na lesních pasekách. Budete zdraví a ještě ušetříte hromadu oběživa.