Žijeme v šílené době, která si vybírá svou daň v podobě duševních nemocí. Neustále roste výskyt ADHD u dospělé i dětské populace, což se projevuje především poruchami pozornosti, neschopností efektivně plánovat nebo dokončovat rozdělanou práci. Ve všech vrstvách společnosti přibývá lidí trpících depresí, úzkostí nebo panickými ataky. Mezi řídícími pracovníky se objevuje čím dál víc psychopatů, kteří svým podřízeným dělají z práce peklo.

Prokrastinaci proslavil Petr Ludwig, psychopaty v oblecích (snakes in suits) zase František Koukolík, psychiatrii starého střihu asi nejvíc Miloš Forman. Jeho slavný film z roku 1975 (v orig. s půvabným názvem One Flew Over the Cuckoo´s Nest) je někdy charakterizován jako komediální drama.

Když sleduju, jak probíhá v České republice reforma ústavní péče o duševně nemocné, viděl bych to na podobný žánr. Je to hodně dramatické, protože jde samozřejmě o hodně, ale současně to nepostrádá komediální prvky. O ty se svými veřejnými výroky starají především někteří ústavní psychiatři. Jejich úkolem je doprovázet pacienty na dlouhé cestě ke zdraví, ale pokud se oni sami nechtějí hnout z místa a úzkostlivě trvají na tom, že na svých desetiletí zažitých léčebných metodách nemají co měnit, je to prostě komické. Zřejmě do jisté míry platí: postavte psychiatrické ústavy pro léčbu duševních poruch a výsledkem bude ústavní mentalita pacientů a odborného personálu. A ta se léčí velmi obtížně.

Ale pojďme k tomu novému hnízdu. Vzniklo v Berouně a jmenuje se Centrum duševní rehabilitace. Už z toho názvu je každému patrné, že nad tím někdo přemýšlel. Chtějí léčit duševně nemocné, a chtějí to dělat úplně jinak než státní psychiatrické ústavy. Ostatně stát do tohoto projektu nedal ani korunu, což byl jeden z důvodů, proč se 20. června při otevření tohoto zařízení sešli významní členové české vlády v čele s premiérem Fialou. Přišli, aby složili poklonu muži jménem Sotirios Zavalianis, podnikateli, který stojí za soukromou investicí 1,2 miliardy korun. Tolik stálo supermoderní psychiatrické pracoviště, které se má stát referenčním centrem péče o duševně nemocné v rámci střední Evropy.

Bude moc zajímavé sledovat, co se tam bude odehrávat a jestli se ty velké ambice naplní. Ale už teď se dá říct, že v jedné věci je tento projekt skvělý a ukazuje cestu dalším. Pokud totiž na růst počtu duševně nemocných nemůže z důvodu nepříznivého stavu veřejných financí adekvátně reagovat stát, „je skvělé, že na to reaguje soukromý sektor“, jak řekl premiér.

Prostě pokud u nás máme úspěšné firmy, které mohou investovat do veřejně prospěšných projektů – a my je máme - tak teď je ten správný čas, aby to udělaly.

Svůj obdiv během slavnostního otevření Centra duševní rehabilitace vyjádřili i přítomní členové vlády. „Vidíme příběh neoblomného člověka, který dokázal dotáhnout do konce svoje vize. Takové pozitivní příběhy léčí“, prohlásil ministr Kupka. Pražský primátor Bohuslav Svoboda ocenil výjimečný interiérový design: „Pokud je prostor takto krásný, je uzdravení daleko rychlejší, člověk dostává chuť se uzdravit“.

Chuť se uzdravit. Ve vědecké literatuře najdeme nekonečné množství studií prokazujících, že právě tohle je možná ta nejdůležitější ingredience v celém uzdravujícím procesu. V Berouně to evidentně ví a tuhle myšlenku do svého projektu důsledně zapracovali. Prostory Centra duševní rehabilitace vypadají tak krásně a harmonicky, že prostě mají léčebný potenciál, takže uzdravující proces může začít okamžitě po vašem vstupu do téhle nemocnice. Stačí, když tu krásu a harmonii dokážete vnímat.

A jak vlastně chtějí v Berouně léčit? To je také velmi zajímavé. V technicky nesmírně sofistikovaném baráku za miliardu budou terapeuti pracovat s těmi nejobyčejnějšími médii: s vodou, hudbou, jídlem, pohybem nebo světlem. Když k tomu přidáte laskavý přístup odborného personálu, což je ten absolutně nejúčinnější lék na světě bez jakýchkoli nežádoucích vedlejších účinků, myslím, že by to ve výsledku mohlo velmi dobře fungovat.