Neviditelný Pes

ZDRAVÍ: Pozor, práškaři, pojídači léků i vy, kdo bojujete o přežití!

8.10.2007

Přišel jsem na tento problém čistě náhodou, když jsem si povšiml, že existují určité nepravidelnosti v práškování, které každý den ráno provádím, abych potěšil ošetřující lékaře. Jako správný sebe dbalý pacient jsem proto udělal to, co má dělat každý, začal jsem pátrat na internetu a mnoho jsem se dozvěděl.

Je to totiž obrovitý problem. Současná věda pokročila natolik, že dokáže vyléčit mnoho nemocí, které byly dříve smrtelné a tajemné. Problém je, že výroba léků na tyto nemoci je složitá a nesmírně drahá. To se odráží v jejich dosažitelnosti i ceně. Nové léky si ne každý může dovolit. V rozvojových zemích je například rozšířená malarie, ale lék na malarii si tam může koupit málokdo. Této tragické bídy využívají ziskuchtivci všech barev, kteří vyrábějí, často podomácku, přesné kopie těchto drahých léků i s obalem a návodem k použití, jen s jedním malým rozdílem - lék v tabletkách není. Je tam mouka, pyl nebo něco podobného. Dá se to dělat po domácku a pak se takové léky prodávají, jdou na vývoz, devizy z nich plynou do kapes států a jednotlivců. Investice vzhledem k zisku je v tom nesmírně malá – tiskárna a tabletovací stroj. A pak je nutné spojení, aby se “léky” dostaly na trh. To se dá obstarat přes internet a e-mail. Já nevím, jak kdo, ale já dostávám denně na e-mail desítky spamů nabízejících léky levněji než v lékárně, bez předpisu, obratem poštou až domů. Zkuste začíst se do spamů, které dostáváte, místo abyste je hned mazali. Jsou občas zajímavé.

Podle Světové zdravotnické organizace je internet hlavním způsobem, jak šířit falešné léky. Internet je v tomto ohledu naprosto dokonalý, protože nad ním neexistuje ani národní ani nadnárodní kontrola. Americká firma Mark Monitors zjistila, že z 3160 firem, které nabízejí na internetu léky, jen pět má povolení tyto léky prodávat. Neexistují ani záruky kvality. Nikdo se ani neptá, odkud tyto firmy léky získávají. Průměrná cena léků u takových firem je o tři čtvrtiny nižší než u firem legálních. Není divu. Vesměs to jsou padělky. Falešné léky mohou být různé. Nekteré vůbec neobsahují žádné účinné látky, jiné jich obsahují málo, nebo to jsou přebalené prošlé léky nebo dokonce obsahují zcela nesprávné složky, jedovaté a často smrtící.

Spamy, to je jedna cesta. Jiná cesta je přes překupníky, tedy přes tak zvanou šedou ekonomii. Překupníci v šedé ekonomii obchodují s výrobky nejistého původu. Zásilky léků kupují a prodávají, je v tom zmatek, až nakonec se tyto “léky” dostanou do lékáren. Kopie léků je snadné vyrobit, zabalit a lacino prodat.

Ve výrobě padělaných léků vyniká nejvíc Čína a Indie. Nejde o drobky. Falešných léků přijde na trh asi deset procent světové produkce léčiv. Nejvíc se prodávají v rozvojových zemích, ale i ve vyspělých zemích. Celkem se prodá ve světě za rok asi za 35 miliard dolarů podezřelých léků. Odhady se různí. V některých zemích je podíl podvodně distribuovaných falešných léků asi třicet procent. Ve vyspělých zemích je to nejméně jedno procento. Dají se na tom vydělat spousty peněz.

Falšují se analgetika a narkotika, Viagra, léky proti AIDS, tuberkulose a malarii, léky na snižování cholesterolu, léky proti schizofrenii a rakovině a mnohé jiné. Výsledky jsou někdy fatální. V Africe si zoufalí lidé za poslední peníze kupují neúčinné léky. Mezi oběťmi byly ženy v Argentině, dostaly falešný lék proti anemii, v Kambodže ti, kdo brali léky proti malarii, děti v Indii a Haiti, které dostaly paracetamol, do kterého byl přimíchaný antifreeze. Novináři publikují tragické případy spojené s falšovanými drogami. Katie Lewis z The Edmonton Journal popisuje, jak chudá prodavačka zeleniny v Ugandě denně prodávala rajčata, pět rajčat za dvacet centů, až uspořila tři dolary na lék proti malarii. Lék koupila na trhu, ale nezabral, protože tablety neobsahovaly účinnou látku, a malá šestiletá Myriam po třech dnech podávání “léku” zemřela.

Farmaceutické firmy se v této situaci samozřejmě brání. Loni montrealský distributor Alexander Vega nakoupil proužky na testování glukosy k krvi. Myslel si, že to je legitimní product firmy Johnson & Johnson, ale nebyl. Byla to napodobenina. Firma Johnson & Johnson žalovala tedy distributora o 27 milionů dolarů za ušlý zisk. Také to ohrozilo zdraví diabetiků v celé Kanadě a v USA. Takových procesů je dnes víc. Pan Vega se brání, že do tohoto obchodu jej vlákal “velmi přesvědčivě vystupující čínský obchodník”. Johnson & Johnson žaluje také jiné firmy.

Co dělat v této situaci? Doporučuje se dost opatření, ale ilegální obchod s léky zatím roste. Jedním z hlavních způsobů je kontrola výroby léků. Ve vyspělých zemích je výroba přísně kontrolována. V USA se vyžaduje podle zákona “rodokmen” každé dodávky léku, kde je zaznamenán každý krok od výroby přes transport a distribuci až do nemocnice nebo do lékárny. AuthentiGuard On Demand je program, který se take používá, analyzuje kvalitu tisku dokumentů a jejich autentičnost. V budoucnu se to vše bude kontrolovat ještě přísněji, společně s kvalitou a autentičností balení. Existují technologie, které mohou analyzovat škodlivé a neúčinné látky v tabletách, jako radiofrekvenční identifikace, Ramanova spektroskopie a jiné.

Klinické testy účinnosti léku take mají probíhat neustále, aby byla zajištěna kontrola. Toto vše se samozřejmě může falšovat. Protokoly výroby léků se mohou ukrást, pozměnit, okopírovat. Životy mnoha pacientů přitom závisí na tom, jak je lék vyroben.

I Ćína v tomto ohledu spolupracuje. Zabavili kupř. 18 000 tablet Viagry a tunu léků proti impotenci, ptačí chřipce a malarii, sera proti vzteklině a dokonce falšovanou zubní pastu. Čínská media denně uveřejňují zprávy o nových nálezech a zatčení. Média upozornila také na nebezpečné látky v potravinách po zvířata a o smrti dětí z podvýživy, když děti dostávaly náhražku sušeného mléka bez jakékoliv výživné hodnoty.

Otázka padělků léků se nás také týká. Hlavně si nekupujme léky přes internet. A pak je tu hlavní otázka: Jak vlastně se dovážejí léky do České republiky? Kontroluje to někdo odborně? Jak se určuje jejich kvalita? Monitoruje se průběžně? Pořád se píše o tom, že se u nás spotřebovává mnoho drahých léků. Ministerstvo zdravotnictví je pod tlakem politiků, a jak hodně se pak snaží získat pochvalu? Nedávají se úřady, tedy ministerstvo zdravotnictví, unášet levnou cenou? Ztrácíme na kvalitě, co naženeme za lácí? Dostáváme skutečně to, co si zaplatíme, nebo co za nás zaplatí stát? Jak jsme chráněni proti překupníkům, “přesvědčivě hovořícím Číňanům”? Jak jsme chráněni proti podplatitelným byrokratům?



zpět na článek