ZDRAVÍ: Od mentální anorexie k „mentální genderii“
Co má společného porucha přijmu potravy a porucha příjetí vrozeného pohlaví? Obojí, potrava i genetická výbava, jsou nutné pro život. Obě poruchy jsou mentální povahy. Ta první „starší“ se léčí. A ta druhá „mladší“ porucha se uměle vyvolává. Vítejte na odhalení tváří dvou příbuzných nervových poruch.
1) Mentální anorexie (lat. anorexia nervosa) je porucha příjmu potravy, kdy postižený výrazně omezuje množství konzumovaného jídla. Kromě toho pacient(ka) někdy nasazuje další „opatření“, kterými si udržuje podváhu, např. vyvolává zvracení.
2) „Mentální genderie“ (lat. non-acceptio sexualitatis nervosa) je porucha příjetí geneticky daného pohlaví, kdy postižený výrazně omezuje projevy své pohlavní identity. Kromě toho pacient(ka) někdy nasazuje další „opatření“, kterými své nezměnitelné pohlaví maskuje, např. vyvolává zvracení vrozené identity, píchá si hormony a mění pohlavní orgány.
Abigail Shrier v knize Nevratné poškození přináší ukázku toho, jak se nová mentální porucha rozšíří mezi dívkami, které se o ní dozví, ač jí předtím žádná v daném místě netrpěla.
„Například v Hongkongu nikdy nezaznamenali epidemii, které se na západě říká „anorexie“ – dívky, které se nedokážou odpoutat od představy, že jsou tlusté, a proto hladoví. Tedy až do roku 1994, kdy místní média zveřejnila příběh dívky, jejíž tragickou smrt různá zpravodajství interpretovala jako příklad ne příliš rozšířené západní choroby s názvem anorexia nervosa. Vzápětí propukla epidemie, při které dívky vykazovaly stejné symptomy. To neznamená, že před rokem 1994 v Hongkongu nikoho nenapadlo, že se vyhladoví k smrti; jde o to, že až poté, co se anorexie stala „kulturně schváleným projevem duševních potíží, začala se rychle šířit.“ (Abigail Shrier, Nevratné poškození / Jak naše dcery propadají transgenderové mánii. Bourdon, 2024, s. 180)
Žijeme už v době, kdy společnost gender přestává schvalovat. Přehodnocujeme v minulých letech kulturně schválené projevy duševních potíží. Některé státy si zvolili jinou cestu než podporovat transgenderovou mánii. Přibývá těch, kteří gender odmítají. Nechtějí poškození mladých žen. Kdo nevidí změnu a bude genderismus propagovat, může se dostat před soud.
Pro mentálního anorektika i mentálního „genderika“ existuje řešení - říct mu pravdu a říct pravdu i lidem, kteří jsou s ním v kontaktu. Nepodporovat zvrácené představy a city je možné. A je to legální. Copak pomůžete člověku, který se chce řezat, s pořezáním zápěstí? Pomůžete člověku, který si chce nechat odoperovat pohlavní orgány s jejich odřezáním? Pomůžete člověku, který si chce nechat odoperovat žaludek s jeho odřezáním? Kdo mentální poruchou produkované vadné vnímání akceptuje, nechrání zdraví porušeného a podporuje jeho sebepoškozování. K jakým reakcím by se mohl uchýlit kamarád, rodič, nebo psycholog akceptující pacientovy nervozní představy?
„Když se cítíš být tlusťochem a chceš, abych ti tak říkal, budu ti říkat tlusťoch. Podpořím tě na cestě k operativnímu odstranění žaludku.“ (ukázka vadného přístupu)
Když ti rodiče dali mužské jméno, ale cítíš se být ženou, a chceš, abych ti tak říkal, budu říkat, že jsi „ona“. Podpořím tě na cestě k operativnímu odstranění pohlavních orgánů.“ (ukázka vadného přístupu)
Kdo přijme mentálního anorektika, jak se vnímá enorektik a mentálního genderika, jak se vnímá genderik, nepomáhá lidem, ale spolupracuje s nervovou poruchou. Možná ho budou mít anorektici a genderici rádi, protože dělá a říká to, co říkají oni. Ale je to laciná oblíbenost za cenu zdraví.
Říká se: „Dvakrát měř a jednou řež“. Nervózní člověk by se neměl řezat ani jednou. Uděláme něco pro druhého, aby „na vlastní kůži“ nezažil svou mentální nervozitu na vlastní kůži?
A hlavně. Neodstraněný žaludek nebo neodstraněné pohlaví se může někdy hodit.
