Tři aktuální zprávy, a ani jedna není pozitivní. Řeč je o českém zdravotnictví a taky o českém přístupu ke zdraví. O tom možná úplně nejvíc.

Zpráva první.
Šéf poslanecké sněmovny odmítl návrh ministra zdravotnictví, který chtěl omezit prodej alkoholu ve večerních hodinách, dejme tomu dvě nebo tři hodiny před půlnocí.

Vůbec to nechci hodnotit, protože se mě to nijak netýká a vlastně mě nezajímá, kolik lidí si před půlnocí potřebuje dát pivo nebo panáka. Vstávám kolem čtvrté ranní, takže tohle téma je úplně mimo moji mísu. Nicméně mě zaujalo, že vysoce postavenému ústavnímu činiteli stojí za to rozporovat návrh člena vlády na omezení přístupu k návykovým látkám. Už proto, že léčba následků jejich konzumace odčerpává mimořádné množství peněz ze státního rozpočtu, tedy z daní nás všech.

Zpráva druhá.
Stada Health Report zveřejnil těžko uvěřitelný paradox: Češi se většinově obávají zhoršení zdraví, ale mezi evropskými národy vynikají v neochotě vzdát se svých nezdravých návyků.

Je to dost těžko pochopitelné, nicméně takové už paradoxy bývají. Jednu teorii bych ale přece jenom měl. Myslím, že naše lenost a neochota starat se o svoje zdraví je prostě daní za to, že máme tolik nemocničních lůžek a tak hustou síť nemocnic. Protože proč bych do sebe nemohl cpát ultrazpracované potraviny, když mi to chutná a léčbu následků mám víceméně zadarmo? A proč bych se měl hýbat, když pro mě přece může přijet sanitní vůz? A proč bych se měl starat o to, jak dobře a kvalitně spím, když moje léky na úzkosti a deprese zaplatí zdravotní pojišťovna?

Jenomže právě tady je zakopaný pes. Buď se dobrovolně omezíme a převezmeme odpovědnost za svoje zdraví, nebo dovolíme, aby nás omezovaly chronické nemoci a vzaly nám svobodu. Což zní strašně pateticky, ale když nemůžete chodit, k čemu je vám právo na svobodu pohybu? A když nemůžete myslet, protože trpíte demencí, k čemu je vám svoboda slova?

Zpráva třetí.
Hospodářky píšou, že léky „násobně podraží nebo nebudou“. Důvodem je americký plán, aby u nich stály tolik co u nás. Jenže u nás v Evropě jsou léky desetkrát levnější. Takže buď opravdu hodně podraží, nebo nebudou, protože farmaceutické firmy budou samozřejmě dodávat tam, kde vydělají víc. Pravděpodobně to mnoho lidí vyleká. Možná tak moc, že budou potřebovat lékaře. Jenže lékařů ubývá. A léky možná nebudou.