Martin Kuba. Netřeba rozvádět, kdo to je. V srpnu 2026 dokončil Half Ironman v Hradci Králové: 1,9 km plavání, 90 km na kole a 21,1 km běhu. Dal to celé za 5hodin a 31minut. Přípravu jel podle svých slov celý rok a výsledek pak sdílel na sociálních sítích. Je mu 53 let.

Proč to uvádím? Protože mě zaujal ten výkon a ta transparentnost. U vrcholových politiků v této zemi posledních 37 let něco téměř raritního! Vlastně jsem to ještě nikdy neviděl.

Ale dnes už není tak úplně sám. I někteří další významnější politici začali v poslední době něco dělat sami se sebou. Běhat delší tratě než ty do Sněmovny, shazovat přebytečný tuk třeba tím, že snížili krmnou dávku (bývalý ministr práce, citát). Jiní začali nabírat svaly. A někteří dokonce běhají maratony.

A protože jsme v době sociálních sítí, dozvíme se o tom samozřejmě všechno.

Ale zajímá mě na tom něco jiného.

Martin Kuba se netají tím, že by mu nevadilo být premiérem. A moje nekorektně sugestivní otázka zní: Neměl by politik, který chce řídit zemi, nejdříve umět řídit sám sebe?

Existuje slavný výrok připisovaný Margaret Thatcherové:
Když neumíš řídit svou váhu, jak chceš řídit stát?

Samozřejmě nevím, jestli to opravdu řekla, ale myšlenka je to pozoruhodně dobrá. Protože řízení vlastního těla fakt není jen otázka vzhledu. Je to otázka disciplíny, vytrvalého odkládání okamžitého potěšení, schopnosti přijmout nepohodlí a pracovat s dlouhodobými cíli. Dělat něco dnes, i když se výsledky dostaví za rok, za dva, nebo taky nikdy.

Mnohem víc lidí, kteří se starají o svoji kondici, najdeme mezi manažery. Pravděpodobně proto, že manažer má k realitě mnohem blíž než politik. Musí každodenně řídit lidi, procesy, strategie, rozpočty, porady, komunikaci. A být absolutně zodpovědný za výsledek, protože čísla neokecáš. Takže si hlídáš svůj spánek, pohyb, váhu, fyzickou sílu a duševní kondici.

Ne proto, abys vypadal dobře na LinkedInu, ale protože tvoje tělo je tvůj pracovní nástroj.

Peter Attia, jeden z nejznámějších propagátorů longevity medicíny, mluví v této souvislosti o síle, svalové hmotě, stabilitě a kardiorespirační kondici. VO₂ max podle něj patří mezi velmi důležité ukazatele fyzické kondice a pro dlouhý aktivní život nestačí jen „nebýt nemocný“. Je potřeba být připravený na to, že věci se mění a člověk musí reagovat, mimo jiné na to, že stárne.

Což samozřejmě neznamená, že bychom měli trénovat na důchod. Měli bychom trénovat na život - po padesátce, šedesátce, sedmdesátce, osmdesátce. Na to, abychom dokázali v každém věku pracovat, přemýšlet, rozhodovat se, nést odpovědnost, vyběhnout schody bez zadýchání nebo zvednout dítě.
A jednou si třeba ještě zaběhnout maraton.

Říká se tomu longevity a konečně je tady něco úplně jiného než to otravné, drahé a nudné wellness. Je to profesionální přístup k vlastnímu životu založený na osobní odpovědnosti.

Formu člověka poznáte i podle toho, jak formuluje svoje myšlenky

Člověka můžete změřit mnoha způsoby. Výška, váha, tlak, VO₂ max. A pak je tu ještě jeden zajímavý způsob měření: Podívejte se, jak formuluje své myšlenky. Někdy z toho poznáte, v jaké je člověk formě.

Když Martin Kuba minulý měsíc dokončil Half Ironman, nebyla to jen fotografie politika v cíli závodu. Byla to veřejná demonstrace určitého životního postoje: dlouhodobý plán, disciplína, pravidelný trénink, schopnost snášet nepohodlí a hlavně ochota odpracovat si výsledek.

A když si pak si poslechnete, jak formuluje svoje myšlenky jako šéf svého hnutí Naše Česko, vidíte určitou souvislost. Jeho myšlenky jsou stručné, srozumitelné, energické, mají tah na branku a jasný cíl: stát nemůže lidem zařídit šťastný život, důchody nemohou růst donekonečna, člověk musí převzít větší díl odpovědnosti za svůj vlastní život. Jakoby to diktoval, když běží nebo jede na kole. Logicky, přesvědčivě, pořád dokola. A dává to smysl - už proto, že jinudy cesta dopředu prostě nevede.

Životní styl a politické myšlení mohou mít společný kořen.

Já osobně všem těm politikům, co se hýbou, hrozně fandím. Protože kdo jiný by měl jít příkladem a rozhýbávat zemi? Tím nechci říct, že kdo neběhá, není dobrý politik.

Chci říct něco jiného: Životní styl a politické myšlení mohou vyrůstat ze společných kořenů. Člověk, který je zvyklý trénovat, ví, že kondici za něj nikdo neodpracuje. Můžete si koupit trenéra, hodinky, běžecké boty. Ale nikdo za vás neuběhne posledních deset tisíc metrů v závodě, který měří 42 kilometrů. Něco o tom vím.

A podobně je to se životem.

Stát může pomáhat. Firma může vytvářet podmínky. Manažer může podporovat zaměstnance. Ale některé věci za vás prostě nikdo neudělá. Nikdo za vás neodspí osm hodin, nikdo za vás nezvedne činku, nikdo za vás nezmění jídelníček, nikdo za vás nepřevezme odpovědnost.

A právě tady vidím silnou paralelu mezi kondicí a politikou.

Kondice je výsledkem malých rozhodnutí opakovaných dlouhou dobu. Stejně jako prosperující země, prosperující firma, prosperující člověk.

Možná proto bychom měli přestat považovat fyzickou kondici manažerů a politiků za jejich soukromou věc. Protože tady vůbec nejde o to, jestli má politik břicho nebo jestli manažer uběhne maraton. Jde o něco hlubšího: Jaký vztah má člověk k vlastní odpovědnosti?

Když někdo dokáže rok systematicky trénovat na Ironmana, je to pro mě informace o jeho charakteru. Stejně jako když někdo roky zanedbává vlastní tělo. Ani jedno samo o sobě nedokazuje, že bude dobře řídit stát nebo firmu. Ale obojí něco říká.

www.longevitypro.cz