Neviditelný pes

ZDRAVÍ: Jak si pan primátor nakouřil pěnovku

26.4.2008

Ještě do nedávna jsem byl nejen já přesvědčený, že touha mnohých našich spoluobčanů stát se vlivným politikem je motivovaná pouze jejich hříšným prahnutím po bezmezné moci a kontu s šesti a více nulami na konci řady čísel od jedné do devíti.

Dnes už vím, že to tak úplná pravda není; patrně nejdůležitějším hnacím motorem těchto exhibicionistických občanů je jejich úporná snaha prosazovat provokativní hypotézy s fantasmagorickým podtextem a co nejčastěji se vyskytovat nejlíp v jasně zaostřených detailech na obrazovkách všech možných a většinou nemožných televizí.

„Pro mě je celá (Evropská) unie jeden velký socialistický moloch. Když se rozpadne bez války, tak to budu považovat za úspěch....," konstatuje pozoruhodný pseudoexpert - excentrik přes zvyšování platů politiků a kouření, jimž je teplický primátor a senátor v jedné osobě Jaroslav Kubera.

Žije ve své virtuální realitě a vykouří silou fabriky tři dvacítky cigaret denně, na protest proti zákazům cigaretového zamořování v budovách státní správy si udělal kuřárnu ve vlastní kanceláři, kam zve i ostatní ,diskriminované´ závisláky na nikotinu. A provokativně si na počkání zapálí, kde se dá, aby tím dal jako sebestředný narcista rázně najevo, že zákazy proti kuřákům jsou diskriminací a porušováním jejich svobod a lidských práv.

Trochu mi přípomíná Nerudu, jehož rodiče měli trafiku ,U dvou slunců´, i jeho povídku z těch Malostranských: Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku. Pan Vorel byl krupař a jelikož kouřil od rána do večera, jeho krámek i mouka, kterou nabízel, tak načichly tabákovým odérem, že u něho lidé přestali nakupovat a pan Vorel se ze strachu z bankrotu oběsil.

„Dneska nám zakážou kouření a zítra někdo přijde s tím, že vypít deset piv denně je nesmysl. Nebo proč vlastně souložit, když to není za účelem zplození potomka. Teď se tomu smějeme, ale jenom do chvíle, než se z toho zrodí nový totalitní režim,“ zní další verbální perla pana Kubery, jak se s ní svěřil nejmenovanému bulváru.

Kouření je pro něho náboženstvím... V EU jsou podle něj prý všichni zastánci lidských práv, proto členové jeho náboženské společnosti kuřáků prohlásí cigaretu za součást svého náboženského rituálu a během mše v jejich kostele, jimž je pro ně hospoda, budou kouřit cigarety. Nikdo si pak z EU netroufne jim zakazovat tuto činnost, protože náboženská svoboda je jedním ze základních atributů listiny práv a svobod...

Říká pan senátor a neustále velkoústně vykřikuje další své ,objevy´ a kdyby mu v tom nebránily obavy ze ztráty hlasů svých voličů, tak by řekl, co už má dávno na jazyku, že kouření cigaret je v podstatě neškodný jev, který nezpůsobuje rakovinu plic ani jiných částí lidského organismu. Že není pravda, že by byly vynakládány mimořádné sumy peněz daňových poplatníků na léčbu chorých kuřáků, natož aby následkem kouření lidé předčasně umírali.

Že víc peněz jde na podporu tabákového průmyslu než na protikuřáckou osvětu... Tragické číslo, že z českých pacientů zemře každý čtvrtý na rakovinu, z toho každý druhý na následky asfaltem a nikotinem zničených plic, by nejradši bral jako výmysl zaujatých statistiků a ideologickou diverzi ,protikuřáckých agresorů´.

A čím zdůvodnil svůj platový návrh, aby čeští poslanci dostávali 275 tisíc Kč měsíčně...?

„Proč by to nebylo adekvátní, když všude jinde rostou platy o pět procent? Lidi si musí zvyknout, že to tak je. Samozřejmě, uklízečce se to bude zdát hodně, ale průměrný manažer malé firmy o pětadvaceti lidech bere třikrát nebo čtyřikrát tolik co my, politici,” hájí imaginární růst svého platu tento pan senátor za ODS.

Ano, má pravdu, znám několik průměrných manažerů malých firem o pětadvaceti lidech, kteří brali až čtyřikrát víc, než pan Kubera, tedy bratru čtyři sta tisíc korun měsíčně. Problém této zaručené pravdy tkví v tom, že dnes je těch několik hrdinů českého veksláckého manažerství nezvěstných, možná na Bahamách, v Jihoafrické republice, na dně Orlíku či ve Valdicích, Heřmanicích a na Mírově. Jeden pravidelně lyžuje v rakouských Alpách.

Nejvíc si zadělal pan teplický primátor na trapas, když prohlásil, že spíš bude europoslancem za Albánii, než by se profesor Švejnar stal českým prezidentem. Pan Švejnar mu proto přinesl na setkání se senátory ODS dárek - Albánsko-český slovník. Inu, nikdy se neví, jestli ho nemůže jednou využít. Slyšel jsem, že v Tiraně už pro pana senátora chystali albánské občanství.

Naštěstí se Jan Švejnar prezidentem nenechal zvolit, jinak by to měli u teplického primátora velmi složité; ono naučit se perfektně hrát ,skořápky´ není nic s medem, i když rychlokurz albánského kuplířství lze absolvovat hned za Teplicemi v Dubí...

Takže, proč se tedy nestát významným politikem. To se to potom i navzdory ,nízkým příjmům´ zviditelňuje, kde se dá, i když pouze donquijotským bojem proti ,protikuřáckým agresorům´ a chatrnými verbálními konstrukcemi, jimiž se tak lehce ohlupuje prostý lid v podzámčí i podhradí.

Bretislav-Olser.enface.cz



zpět na článek