Reaguji na článek Proč se (ne)bát drůbežího masa, uveřejněný v LN 28.6.2007. Ústy hlavního českého hygienika Michaela Víta jsme se dozvěděli, že se drůbežího masa nemusíme bát, protože při u nás obvyklé přípravě prochází maso tepelným zpracováním převyšujícím 70 st. C. A to je teplota, při které se ničí obávaný virus H5N1.

Copak to, že maso upečené v troubě nebo usmažené na pánvi, je bezpečné, tomu věřím. Ale jak to probíhá v praxi? Přinesu domu kuře. Chlazené, v igeliťáku. Dám ho do lednice. Když mi už přímo v lednici nevyteče nějaká krev kamsi mezi spodní police (při chodu rodiny se třemi malými dětmi, kdy je obecně času na cokoliv vždycky málo, podobným „nehodám“ nezabráníte nikdy), tak ho před přípravou vytáhnu ven, ve dřezu vyndám ze sáčku (ten odnesu do koše, může z něj kdekoliv ukápnout kapka krve), pak maso opláchnu pod studenou vodou, položím ho na dřevěné prkénko, a začnu porcovat.

Zazvoní mobil, nebo chce dítě čůrat nebo něco podobného, takže si v rychlosti opláchnu ruce, utřu do utěrky (to jsem byl ještě čistotný, kolik lidí to řeší otřením rukou do zástěry!), vyštrachám z kapsy mobil, sundám děcku kalhoty ap. Už v tuto chvíli si nejsem vůbec jistý, kde všude může být nějaký ten virus!

Pak tedy doporcuji maso a dám ho péct. No a co potom? Mám-li čas, což není v rodině s malými dětmi úplně obvyklé, umyji dřevěné prkénko. Ovšem nikoliv ve vodě 70 st. horké nebo ještě pro jistotu teplejší. Jednak bych se při tom opařil, ale ona u nás v paneláku tak horká ani neteče. Budu-li opět čistotný, umyji si nakonec ruce mýdlem. V praxi asi těžko. Ale určitě si je utřu do stejné utěrky, jako před tím, než zazvonil mobil, než dítě něco chtělo...

Mrzí mě, že v zájmu zamezení paniky mezi lidmi podávají naši představení neúplné informace. Třeba se virus na vzduchu zničí sám za několik vteřin a není se čeho obávat. Nestane-li se nějaká „neobvyklá“ situace, jako že vám děcko křičí pod nohama a vy mu v rychlosti strčíte do ruky nějakou hračku, kterou ono v zápětí vloží do pusy (je to hodně neobvyklá situace? – no já jí zažil už mnohokrát).

Osobně kuřata už skoro nejím. Nebojím se viru H5N1, protože pravděpodobnost, že si koupím zrovna já takové kuře, ta je opravdu malá. Ale kuřata nevyrůstají zdravě, preventivně se krmí antibiotiky a moje děti už z jejich masa měly prokazatelně přinejmenším dvakrát dlouhodobé střevní potíže. Asi jsme zanedbali nějaká ta obecná pravidla při zacházení s drůbežím masem...