Za vším hledej ženu. V roce 1740 na rakousko-uherský trůn usedla Marie Terezie a krátce poté přivedla na svět povinnou školní docházku. Povinná školní docházka však neznamenala jen pokrok, představovala i problémy. Výchova dětí, do té doby závisející pouze na rodičích, se proměnila ve výchovu závislou na partnerství školy a rodičů.

Slovo partnerství používám záměrně, protože jeden není všemohoucí. Výchova potomstva se zkrátka nemůže ponechat jen rodičům a dokonce ani škola roli jediného vychovatele účinně nezastane. To Marie Terezie musela dobře vědět, protože současně se zavedením povinné školní docházky nezrušila rodičovství, ale donutila školu a rodiče spojit se v tým. A tady se právě rodí již zmíněný problém: Jak tedy rozdělit práci mezi rodiče a školu? Co škola zvládne sama a co ne? Například ve Velké Británii je situace takováto: Školy se předně zaměřují na kázeň i uniformovaný zevnějšek studentů, což rodiče vede k mylnému dojmu, že škola je vychová, a proto svým potomkům po škole dopřávají prakticky absolutní svobodu. ,,Ve škole musíme nosit uniformy, nesmíme si barvit vlasy, ani se dotknout chlapců. Když přijdu ze školy, občas se jdu projít s kamarády nebo chodím tancovat. Spát většinou nechodím v určený čas, spíš podle toho jak jsem unavená,‘‘ říká studentka státní školy z Lincolnu.

Jak jsem již řekla, úloha rodičů není jen v šacení a sycení svých ratolestí. Rodiče by neměli být jen sponzory, ale i takovou autoritou, jakou se škola nikdy nestane. Vztah s rodiči je nezbytným odrazovým můstkem pro úspěšné soužití s budoucími partnery, ale i později s vlastními dětmi. Zkrátka, měli by jednou pro vždy zapomenout na větu:,,Chodí přeci do školy, ta je od toho, aby ho vychovala!‘‘ Tady vyvstává ještě jeden problém, a tím jsou internátní školy. Jsou pro děti vhodné? Není život prakticky bez rodičovského aspektu neúplný? Osobně se domnívám, že internátní školy jsou vhodnější pro starší a vyspělejší děti, jsou již trochu seznámené s okolním světem, vědí si ve většině situací rady, a proto se nebudou bez rodičů cítit ztracené. U menších dětí bývá však jejich vztah s rodiči po delší době eliminován. To způsobuje, že si v dospělosti v mnoha případech neví rady. Není to lehké.

A co je tedy klíčem k úspěchu? To se ještě ani nejslavnějším filosofům nepodařilo objasnit, jisté však je, že s jasnou myslí a čistou rodičovskou láskou se dá k tomuto klíči přiblížit.

(autorce je čtrnáct a chodí do tercie na PORG)