Když údajně Achimedes objevil svůj slavný zákon, běhal po městě a volal Heureka. Vědění se stalo hodnotou, někdy se sdílelo svobodně, jindy vytvářelo tajemství. Cechovní či výroba hedvábí nebo porcelánu. Ti co věděli, získávali výhodu nad nevědomými. A tak říše bohatly a rozrůstaly se. Později se dostávaly do problémů a rozpadaly se. Tou poslední, která je ještě stále na výsluní (ale jak ještě dlouho) je euroatlantická civilizace. Vymyslela kapitalizmus a technickou revoluci, která nabírá až zběsilých obrátek. Ovlivnila celý svět. Paradoxně vytvořila demokracii i kolonializmus.

Dokázala toho hodně. Elektrifikovala svět, zavedla leteckou dopravu, postavila počítače a dala nám je dokonce do ruky. Zanechala otisky bot na Měsíci. Ale také vyvolala dvě nejstrašnější světové války, sestrojila nukleární a chemické, či biologické zbraně. Vylidňuje venkov a přeplňuje obrovské městské megapole. Zanáší svět odpadky. Dařilo se jí a vytvořila blahobytnou společnost.

Možná proto nabyla dojmu, že má patent na rozum. Ale to je relativní. Auto je lepší, než jízdní kolo, ale jen do chvíle, dokud má benzin. GPS navigace nás dovede, kam potřebujeme, ale když dojde baterie, musíme spoléhat na domorodce. Všechno chce své. Takže naše demokracie a hodnoty se vyselektovaly v naší technické společnosti. Potřebovaly k tomu zázemí tradice a historie a i tak jim to trvalo.

My jsme teď okouzleni tím, jak to funguje (no možná spíš, jak to fungovalo) a šíříme to jako Aspirin. Tady máte zázračný recept, stačí ho přijmout a řídit se tím, a taky budete mít blahobyt. A ono to nefunguje. Ti „oni“ měli jiný historický vývoj, někteří sotva vykračují z feudalizmu. Někde jsou kmenové půtky a historická nenávist. Asijská společenství neholdují západnímu individualizmu, ale spíše kolektivizmu. Lidský život tam je jen kolečko v soustrojí. Někde jsou zvyklí poslouchat a tak jedině diktátor tam zaručí klid a pořádek. Žili tak po staletí a nemají potřebu na tom něco měnit. A teď přijde Západ s globalizací, a s jogurty a colou jim nutí i parlamentní systém více stran. Pak se diví, že to nefunguje.

Tak se rozumný poučí a nechá toho. Rozumný ano. Ale ty hodnoty nejsou samy o sobě, jsou součástí něčeho většího a zřejmě i důležitějšího. S nimi se šíří nejen jogurty a cola. Jde o výhodné suroviny a prodeje. Celý kapitalizmus je založen na objevu, že tady je výhodnější vyrobit či pěstovat tohle a tam zase ono. Tak co se toho držet a zbavit se memorující ideologické nadstavby a zůstat jen u toho výhodného obchodování? Ať si doma každý žije po svém. Z počátku století globalizace tak fungovala, než jsme opojeni úspěchem do toho začali házet vidle. Tu se nám nelíbila práce dětí v továrnách, tak pak hladověli na ulici. Jindy jsme hladovějícím nutili ekologii. Jestli někdo jí psy nebo doma bije ženu, je pro nás smutné ale, když je to tam zvykem? My také některá zvířata zahrnujeme láskou a jiná prostě zabijeme a sníme. Buďme rádi, že chtějí naše jogurty a colu a nelajnujme jim, jak mají žít. Nejsme zas tak silní v kramflecích. Nesnažme se jiné vychovávat po našem. Jen jim dopřát vzdělávání. Dělala to už Marie Terezie a osvědčilo se to.

Naše hodnoty jsou našimi hodnotami. Buďme rádi, že je máme a vyhovují nám. Aspoň některé. Nemějme pocit, že je musíme vyvážet, jako bolševici světovou revoluci. Oprašujme je a chraňme před progresivními reformátory, kterých je také dost v naší oblasti. Když to dělat nebudeme, mohly by se časem stát jen pahodnotami.