Také jsem to překrásné vánoční „divadýlko“ kdysi po léta hrával. I když synáčkové už od spolužáků věděli, že Santa Claus je vlastně jen záminka k velikému nakupování, tak o Ježíškovi si tak jisti nebyli. Jako dědeček se samozřejmě i nadále na ty opravdové Vánoce s vnoučaty těším, ale čím dál tím víc si zároveň uvědomuji, že mi zase přibyl jeden křížek na mapě života. Zdá se mi, že čas ubíhá nějak rychleji a rychleji. Utěšuji se rčením, že prý se stářím přichází moudrost. Obávám se ale, že někdy stáří přichází samo, a tak se domnívám, že neuškodí, zvlaště pro nás už značně prošedivělé, si alespoň jednou za rok - právě na ty svátky pokoje a lásky, o tu moudrost poprosit. A opravdu nezáleží na tom, ke komu se se svou prosbou obracíme - zda to je pro někoho právě ten Ježíšek, pro jiného Bůh či Prozřetelnost, svědomí vesmíru nebo Akašické pole.

Mně osobně níže uvedená modlitbička, kterou prý napsal Sv. František Saleský v roce 1618, už mnohokrát velice pomohla. Oslovení „Pane“ můžete bez obav zaměnit za cokoliv, v co věřite vy. Obsah prosby, alespoň dle mého názoru, nám snad k tomu přibývajícímu věku pomůže dodat onu příslovečnou moudrost...

Modlitba ve stáří

Pane, ty víš lépe než já,
že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý.
Chraň mne před domněnkou,
že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci.
Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých.
Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat,
ale abych přitom nešťoural a neporučníkoval.
Zdá se mi, že je škoda z přemíry moudrosti nerozdávat,
ale ty, Pane, víš, že bych si rád udržel pár svých přátel.
Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže.
Přibývá jich a chuť hovořit o nich roste rok od roku.
Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé,
když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet.
Také se neodvažuji prosit o lepší paměť,
ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu,
když se má paměť neshoduje s jejich pamětí.
Nauč mě té obdivuhodné moudrosti umět se mýlit.
Drž mě, abych byl, jak jen možno, laskavý.
Starý morous je korunní dílo ďáblovo.
Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar,
abych se také o nich dovedl zmínit.

Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat,
ale tobě, Pane, to říkám - bojím se stáří.
Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas.
Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu.
Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými.
Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen.
Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel.

Ale ty, Pane, říkáš: "Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi".
Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš.
Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející,
ale jako vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš.

A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Amen.

*********

Poznámka redakce: zde je modlitba v podání Kamily Moučkové:

*********

Vancouver