Na pravidlo, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly upozorňuje více lidí, nežli jen já, ale je to marné, je to marné, je to marné. Prokazuje to neustálá snaha nejen českých zákonodárců zavádět zákony, které podle jejich tvrzení (a mnohdy jim to lze i věřit) mají ochránit demokracii, svobodu a práva lidí, ale které ve finále mohou zafungovat přesně opačně a vše výše zmíněné zlikvidovat.

V současnosti rezonují společností dvě právní normy, jedna namířená proti dezinformacím, druhá pak proti napomáhání cizí moci. Obě jsou ovšem nastaveny tak gumově, že je lze s úspěchem použít k nastolení diktatury (my, co jsme zažili Husákův socialismus a tehdy platné zákony o protistátní činnosti zažíváme určitý návrat do časů našeho mládí).

Co je to dezinformace? Je to prosté nepravdivé tvrzení? Když bude někdo prohlašovat, že 1+1=3, bude se jednat o dezinformaci? Tak to zákonodárce určitě nemyslel, přestože zákon to přesně nedefinuje, patrně měl na mysli úmyslné nepravdivé tvrzení týkající se společenského zřízení nebo domácí či zahraniční politiky. Vtip je ovšem v tom, že téměř jakékoliv tvrzení z této oblasti lze zpochybnit. Jakmile se na obrazovce TV objeví nějaký politik, ať již vládní či opoziční, je téměř jisté, že cokoliv řekne, nebude pravda nebo alespoň ne celá pravda. Všechna vyjádření politiků jsou především propagační, a proto jsou nepříjemné informace zamlčovány a ty žádoucí naopak zdůrazňovány tak, aby výsledné tvrzení posloužilo zájmům daného politika. Prakticky komplet veškeré materiály prosazující Green Deal jsou v takovém případě dezinformacemi, protože obsahují nepravdivá tvrzení technického a technologického charakteru, měly by být zakázány? Měly by být zakázány předvolební spoty, protože sliby kandidujících politiků nebudou naplněny, což všichni víme předem (i ti kandidující politici)?

Kdo rozhoduje o tom, co je to dezinformace? A kdo o tom bude rozhodovat v případě, že příští volby vyhraje někdo typu Orbána nebo Fica? Co pak bude zakázáno šířit s odůvodněním, že se jedná o dezinformaci? Je zarážející, že ani politici ze zemí, které ne tak dávno setřásly okovy komunistické diktatury, nechápou, jak strašně důležité je neomezovat svobodu slova, a to i když mi to slovo zrovna nevyhovuje. „Nesouhlasím s tvým názorem, ale budu bránit tvé právo jej říkat,“ to jste nikdy neslyšeli?

Zákon o napomáhání cizí moci je podobně gumový a podobně zneužitelný. Trestá snahu „poškodit ústavní pořádek“. Ale jaký ústavní pořádek? Režim, který zde vládl do roku 1990, byl také ústavním pořádkem, na základě tohoto zákona by vládnoucí KSČ mohla pozavírat všechny protestující studenty, protože ohrožovali ústavní pořádek a napomáhali tím cizí moci. A nemusela by v tom zákoně změnit ani písmenko. Zákon trestá předávání citlivých informací, aniž by bylo ovšem jasné, které to jsou. Jestliže někdo předá informaci o tom, v kolik hodin bude v sídle vlády začínat zasedání a svolá na tuto dobu před úřad vlády demonstraci proti nějakým vládním krokům, bude to šíření citlivé informace? Úmysl ohrozit ústavní pořádek to bude zcela určitě.

Zákon je jen nástroj, záleží na jeho uživateli, jak jej použije. A i kdyby úmysly tvůrců zákona byly jakkoli ušlechtilé, komu ten nástroj vloží do rukou? Kdo se ujme vlády za rok, za pět, za deset let? Jaký režim nastolí ten svůj ústavní pořádek, který bude chráněn zákonem, kdo použije zákon proti dezinformacím, aby umlčel nepříjemnou kritiku nebo zabránil opozicí vést předvolební kampaň? A ujišťuji vás, že v jakémkoliv textu (i v tomto) lze nalézt nepřesnosti či chyby, na základě kterých jej prohlásíte za dezinformaci.

Obhájci těchto zákonů by si měli přečíst Orwellovu farmu zvířat, pokud je to pro ně příliš náročné čtení, existuje i animovaný film. Krásně ukazuje, jak lze zneužít ušlechtile znějící pravidla. Stačí je vhodně vyložit. Je hezké, když nás vládní politici ujišťují, k čemu zákony určitě použity nebudou. Dovoluji si upozornit, že jejich pohled na věc platí jen do příštích voleb. Po nich bude jmenována jiná vláda, s vlastním pohledem na to, co je žádoucí a co ne a použije platné zákony podle svých potřeb a zájmů.

Základní pravidlo totiž zní: pravomoci státu nesmí být nastaveny pro situaci, kdy vládne moudrý, obětavý, spravedlivý a ušlechtilý demokrat, ale pro situaci, kdy se k moci dostane hamižný, sobecký, bezohledný tyran. Zákon mu nesmí umožnit upevnit moc a nastolit diktaturu. Zákony, která jsou nyní v ohnisku zájmu, tomu budoucímu tyranovi dávají do ruky bič a okovy k umlčení opozice a servírují mu to na stříbrném podnosu. Nic hloupějšího snad zastánce demokracie udělat nemůže.

P.S. Oba zákony jsou kritizovány opozicí a to i takovou, která se na ně ve skutečnosti celá třese. Ona totiž ví, že na schválení zákonů to nebude mít žádný vliv, ale trochu to vylepší její image, protože se ostentativně bere za občanské svobody. Které, za pomoci těchto zákonů, okamžitě oseká, jakmile se dostane k moci.

Ona totiž, na rozdíl od tvůrců těchto zákonů, domýšlí, jaké budou důsledky v druhém či třetím kroku. Říká se tomu umět vidět za roh.