Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ten článek se na první pohled tváří jako hluboké zamyšlení nad světem, ale ve skutečnosti se jedná spíše o povrchní soubor myšlenek, které se jen volně drží tématu víry a naděje. Autor se snaží působit jako někdo, kdo objevuje nadčasové pravdy, ale jeho argumentace je často postavená na klišé a vágních zobecněních. Tvrzení, že „technická civilizace je založená na víře a naději“, zní líbivě, ale postrádá přesnost. Civilizace nestojí jen na víře – stojí na empirii, racionalitě, institucích a historicky ověřených principech. Redukovat to všechno na víru a naději je nefér zjednodušení.

Celý text také trpí značným terminologickým zmatkem. Autor směšuje pojmy jako víra, důvěra a naděje, aniž by reflektoval, že se jedná o odlišné koncepty. Víra je spojená s náboženstvím nebo iracionálním přesvědčením, důvěra má základ ve zkušenosti a očekávání, a naděje je spíš emocionální postoj vůči budoucnosti. Zaměňovat je a používat je jako synonymní výrazy vede k pojmovému chaosu. Vrcholem je věta o zloději, který jde krást „v dobré víře“ – to už je spíš stylistický trik než skutečné sdělení.

Celkové vyznění textu se snaží být pozitivní, dokonce téměř povzbudivé – „hýčkejme si naději“ – ale mezi řádky je spíš latentní pesimismus. Pokud je vše založené jen na víře, důvěře a naději, tak pak je svět křehký, nejistý a neustále hrozí kolaps. To by samo o sobě bylo zajímavé téma, ale autor se této temnější myšlence raději vyhýbá a tváří se, že stačí „věřit a doufat“.

Navíc je celý text velmi jednostranný. Nenabízí žádný kontrapunkt, žádnou kritickou otázku. Co když je víra zneužitelná? Co když slepá naděje brání skutečné změně? Co když právě důvěra v instituce umožňuje jejich nečinnost nebo korupci? Autor se těmto otázkám vyhýbá, jako by je raději ani nepokládal, protože by narušily celkový harmonický tón.

A nakonec, ačkoliv se text tváří jako filozofický, je to spíše útulné čtení pro ty, kdo se chtějí chvíli utvrzovat v tom, že „svět nějak funguje“ a že „je to tak vlastně dobře“. Jenže právě ta absence pochybností a alternativních pohledů z něj dělá esej, která zní moudře, ale ve skutečnosti málo říká. Je to útulné, hladivé, ale myšlenkově mělké.

Každá fungující civilizace věří v nějakou ideu. Pokud ji zavrhne, rozpadá se. Zlaté tele není idea, ale symbol úpadku.

Jasně. Zlaté tele není dostatečně dobrá Idea. Která pak to tedy je?

zvláštní článek, zvláštní úvahy.

1. kazdopádně nekonečně lepší než věřit je vědět.

2. a ještě lepší než vědět je něco chápat.

takže asi tak.

No a čím víc si myslíme, že toho víme víc, tím zjišťujeme, že toho víme míň. Pomaloučku směřujeme zpět k Bohu, včetně Vědy. Věřím, tedy jsem....

Navíc pošetile se pokoušíme přesvědčovat muslimské spoluobčany o tom, jaká má být jejich víra, aniž bychom naslouchali jejich skutečným potřebám a požadavkům.

Muslimové rozumí pouze tvrdé ruce

Všechny fašisty na Ukrajině pozabíjet!