Co je svět světem, tak lidé k něčemu vzhlíželi, věřili a doufali. Nejprve v bohy a nadpřirozené bytosti a snažili se být s nimi zadobře v naději na klidný a úspěšný život. Později věřili svým vůdcům, že přivedou jejich říši, stát k prosperitě. Zdálo by se, že technický rozvoj přivedl lidi k racionalitě, ale není tomu tak.

I technická civilizace sama je založena na víře a naději. Pracujeme často v potu tváře a dostáváme za to papírové bankovky ve víře, že nám za ně někdo další dá jiné hodnoty. Není to samozřejmé a cesta od prosté směny přes zlato a stříbro byla dlouhá. Žijeme v naději, že jich ten „někdo“ nenatiskne moc, aby neztrácely hodnotu. V poslední době nedostáváme ani ty papírové bankovky. Jen nám kdesi v bance někdo zvýší číslo na našem účtu a my jsme spokojeni. Pak věříme, že banka nezbankrotuje nebo naše peníze nezcizí a ochrání je před podvodníky. V čem spočívá hodnota firem jako Google, Apple nebo Microsoft? Je to přece jen trocha betonu, něco strojů a skupina lidí a přesto má miliardové hodnoty. Ty jsou dány vírou lidí, že tato skupina bude mít i nadále dobré nápady, které se uchytí. Pokud by tato víra opadla, akcie a hodnota by padaly strmě dolů. Investoři vloží své jmění do nových továren a výrobků proto, že věří, že se jim to vyplatí a vrátí. Věříme, že většina subjektů bude dodržovat pravidla hospodářské soutěže, stejně tak garantovanou kvalitu zboží a potravin. Proto nás výjimky tak iritují – ohrožují nás. Lidé doufají, že nové objevy a vynálezy budou zlepšovat jejich životy a nezpůsobí negativní důsledky.

Všichni si nějak důvěřujeme navzájem. A pokud ne, vznikají krize a války. Víra a naděje je všudypřítomná. Věříme, že zůstaneme zdraví a ta víra je tak silná, že pro to často ani moc neděláme. Najdeme si partnera a doufáme, že nám to s ním bude klapat po zbytek života. V mládí vyděláváme na důchody penzistů a doufáme, že až zestárneme, zas někdo vydělá na ty naše. Oddychli jsme si, že jsme jako malí v NATO, a že nás v případě ohrožení někdo zachrání. Život bez víry a naděje by byl hrozný a šedý. Dokonce i zloděj se vydává krást v dobré víře, že ho spravedlnost nedostihne.

Lidé stále doufají, že instituce státu jsou tu pro ně, i když vládám samotným často už moc nevěří. Přesto chodí k volbám, protože doufají ve zlepšení.

Celkově lze říci, že civilizace, jak ji známe, je v mnoha ohledech postavena na důvěře a naději. Tato důvěra je často implicitní a nespecifická, ale její narušení může vést k vážným důsledkům. V dnešní globalizované a propojené společnosti se tento mechanismus vzájemné důvěry stává stále složitějším, ale také klíčovým pro stabilitu a rozvoj.

Svět není deterministický a nikdy na něm nemáme předem nic jistého, s výjimkou toho posledního a neúprosnosti přírodních zákonů. Tak buďme rádi za tu naději a hýčkejme si ji.