Svou první šarvátku v kulturní olympijské válce jsem si odbyl, když jsem začátkem července málo spílal natěračským županům, do nichž Jan Černý oblékl olympijskou výpravu. Zmiňoval jsem se v úvodníku Neviditelného psa o internetovém hlasování. Dopadlo poměrem 84:13, vyhrálo mínění „hrůza, odpad‟. Podotkl jsem k tomu, že vždycky to bude volba mezi banalitou a extravagancí. V debatě kolem olympijských mundůrů se objevil argument hodný duchu doby. Někdo zadal umělé inteligenci úkol „vytvoř dresy pro českou olympijskou výpravu‟ a uměloška vyplivla slušivé šponovky a trička v barvách trikolory. Asi takové, jaké koupíte v akci v Decathlonu. V tom to všechno je. Time Magazine vydal o olympijských úborech rozsáhlý článek, Černého kreaci uvedl jako úvodní fotku a pasáž o ní opatřil titulkem „Tým České republiky v úborech ve stylu high-fashion reprezentuje malé národy na světové scéně‟. Šponovky dodaly jiné týmy.

Kulturní válka má teď jiné bojiště a nabyla řádově vyšších grádů. České župany se v úvodním ceremoniálu v počátku přenosu omylem mihly a už to vyvolalo na sítích prudkou odezvu. Na jednom se shodnou všichni: škoda, že pršelo. Francouzi nejsou Čína a neinspiroval je olympijský nápad z Pekingu roku 2008, mraky prostě rozehnat, v duchu hesla „poroučíme větru dešti‟. Bylo tedy nutno si podívanou jaksi přefiltrovat, odmyslet ty clony lijáku. Co tedy jsme viděli? Jak kdo podívanou vnímal.

Je to s tím ceremoniálem asi jako s těmi župany. Taky mohli zadat umělé inteligenci úkol „napiš scénář s odkazy na historii a národního ducha s akcentem regionální různorodosti‟. Ona by toho nevymyslela zas o moc jiného, než co v programu skutečně bylo. Nechyběly by ani střechy Paříže ani katakomby. Možná bychom se i toho kankánu dočkali. Troufnu si ale hádat, že by umělou inteligenci nenapadlo zařadit do závěrečné pasáže burleskní parodii na Poslední večeři Páně obsluhovanou nahatým bohem Bakchem natřeným namodro. Přišli bychom o skandál.

Nuda není nutná alternativa skandálu. Vždyť Londýn v roce 2012 žádný nenabídl a nuda to rozhodně nebyla, dodnes si lidé povídají k královně Viktorii skákající padákem a Mistrem Beanem u piána. Je zbytečné uvažovat, co by bylo, kdyby to bylo jinak. Skandál tu je. Ony ty skandály taky ale patří k francouzskému koloritu. Palais Pompidou byl ve své době skandální a kritikou Eiffelovy věže nešetřil ani Émile Zola. Skandál byl možná zařazen do programu záměrně, jako prvek odvahy a provokace.

Háček to ovšem má. Ona je to odvaha, jak jsme ji znali v dobách minulých, kdy se opěvovala „smělá odvaha‟. Byla „smělá‟ od slovesa „směti‟. Z Poslední večeře si můžete střílet už sto padesát let. Z Mohamedova útěku z Mekky do Mediny by si legraci dělat nemohli. To by těch aktuálních třicet tisíc samopalníků v ulicích Paříže nestačilo.

Psáno pro Poslední slovo Lidových novin