28.9.2021 | Den české státnosti


Z TELEVIZNÍHO DIÁŘE: (Ne)zrušme Českou televizi

13.6.2020

Pro zrušení ČT – televize veřejné služby (dále TVS) - nejsem. Ovšem jsem pro její zásadní programové („veřejnoprávnější“) i organizační (účelnější a ekonomičtější) přeorientování.

Z vyspělých zemí před časem TVS zrušil Nový Zéland a velmi brzy ji zase obnovil. Jinak všude TVS jsou. Proč zrovna my bychom se zde měli stát světovými lídry?

Též se často argumentuje, že TVS vůbec není v USA. Ale není to pravda. Jsou tam televize nejen jednoho „soukromého“ subjektu, ale i „veřejnoprávní“, financované „obcemi“, oblastmi (i většími než Česko – takže vlastně „celoplošné“), pospolitostmi a hlavně širokou obcí mecenášů. Stejně jako pro nás neuvěřitelně třeba i ty nejvěhlasnější umělecké instituce nebo nemocnice... S tamější mecenášskou tradicí u nás vůbec nelze počítat, a tak tento americký příklad, byť by byl i dobrý, v Česku nemůže být vzorem.

Pamatuji, jak před léty se svými americkými sponzorskými dobrými zkušenostmi šéfa tamějšího „veřejnoprávního“ symfonického orchestru do České filharmonie nastoupil šéfdirigent Zdeněk Mácal. Z takových jeho dobrých „amerických“ mecenášských představ se mu zde nepodařilo realizovat snad vůbec nic.

Mimochodem, teď mne napadá – kdo by chtěl ČT rušit, tak rozhodně ne jen nějak polovičatě. Ale když už, tak pořádně! A určitě třeba obdobně i Národní divadlo, Národní galerii, Českou filharmonii, Národní muzeum... Vždyť jak máme soukromé komerční televize, což podle názorů těch proti ČT prý i stačí, tak máme i soukromá divadla, galerie i symfonické orchestry – tak snad by to též mohlo i stačit a ušetřilo by se na veřejných zdrojích.

A že by šlo takto o ohrožení vážených kulturních institucí? Ale vždyť ČT by též měla být váženou kulturní institucí. Že je jen málo – to je jeden z úkolů oné potřebné změny, o které jsem se výše zmínil.

Proti ČT se kdysi vyslovila nová členka rady ČT Hana Lipovská – ona ale, myslím, spíše ve smyslu „národohospodářské“ účelnosti. A též se svým názorem o nesmyslu ČT nijak netají další radní – tentokrát z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání – Ladislav Jakl.

Ale já oběma fandím. Oba jsou kompetentní a přispívají k demokratickému názorovému tříbení a nesmyslné útoky proti nim jsou nejen nedemokratické, ale i účelové a navíc i k smíchu tj. ti nejapně útočící jsou k smíchu a prezentují se zcela nedemokraticky, což v demokratické společnosti, jakou chceme být, je jistě na pováženou.

Vše se v podstatě točí kolem otázky – co má vlastně ČT vysílat, aby to bylo efektivně „veřejnoprávní“. A řešení této otázky já chápu jako hlavní úkol televizní rady jako kultivovaného a moudrého zástupce kultivovaného a moudrého televizního diváka. Nikoliv tedy každého diváka i od každého hospodského stolu, byť i ten platí koncesionářské poplatky, stejně jako svými daněmi solidárně platí i ono ND, NG, ČF.... Že se tímto směrem podle mne rada tuží málo, je ovšem jiná.

Odpovědí na onu klíčovou otázku „veřejnoprávnosti“ – co vlastně „veřejnoprávně“ vysílat - se již léty nakupila řada. Ale žádná bohužel doposud nepřesvědčila:

1/ Co má ČT vysílat, řeší vlastně už i Zákon č. 483/91 Sb. o České televizi. Jenže tam ta odpověď je tak všeobsáhlá, že zaštítí v podstatě cokoliv, a tak pro praxi to je málo použitelné.

2/ Protože Českou televizi si platí koncesionáři, což znamená, že skoro všichni, tak by ČT též měla prý vysílat pro všechny a všechno – včetně reklamy, protože i ta je regulérní novodobou televizní programovou formou (mimochodem s tím se hodně ztotožňoval i GŘ Ivo Mathé). Nu, není snad nutno se úporně přesvědčovat, že všechno pro všechny již z praktického hlediska vysílat nelze.

3/ Dávná programová ředitelka Kateřina Fričová zase volala po definici „veřejné služby“ s tím, že pokud taková definice neexistuje, tak nějaké „veřejnoprávní“ ideje vysílání jsou nesmyslem.

Tak jsem tehdy žádal definici pro každého tak jasného pojmu, jako je třeba slovo „židle“ – co ještě židlí je a co již nikoliv. Prostě kdy (jakým zásahem) se židle stává „nežidlí“. Kdo si to zkusí definovat, zjistí, jak obtížný je takový úkol. Natož v případě definice „veřejnoprávností“.

A i kdyby se nakonec taková definice podařila, byla by tak všeobsáhle komplikovaná, že v praxi opět k ničemu.

4/ Je zde i pragmatický názor Vladimíra Želeného – ČT má vysílat, co nevysílají televize komerční. Pochopitelně je v tom cítit i účelovost tehdejšího GŘ naší hlavní komerční televize. Ovšem zcela mimo tento pohled jistě není. Proč by si koncesionář měl u ČT platit něco, co mu komerční televize nabízejí často i kvalitněji a jen za strpení reklamy. A i tomu se lze již vyhnout.

5/ Nu a samozřejmě názor má i současný GŘ Petr Dvořák. Nedávno se jím pochopitelně již velmi neoriginálně opět prezentoval – je to programové heslo BBC z r. 1922, takže skoro sto let staré – informovat, vzdělávat, bavit.

Jistě heslu nelze upřít značnou a lapidární moudrost. Ovšem po 100 letech ve zcela jiných mediálních podmínkách než tehdy jde již o ideu zcela formální a v praxi též nepoužitelnou – především s oním „bavit“.

A tak bych zakončil, že zásadní řešení otázky co „veřejnoprávně“ vysílat, aby úvahy o rušení ČT se staly nesmyslem, očekávám od obměněného složení rady a se snad i schopnějším předsedou (ještě nebyl zvolen – asi jsou v tom nějaké hrátky). A jsem přesvědčen, že to řešení (ta nedefinovatelná „definice“) je možná jen přes praktické programování.

Já mohu možná jen trochu inspirovat - především:

1/ ČT jako pluralitní zpravodajec. Tj. nikoliv pouze převážně pro-unijní, pro-migrační, pro-multikulturní, proti-zemanovský, proti-babišovský, pro-kalouskovský, proti-ruský, pro-ukrajinský, proti-čínský, proti-trumpovský, pro-palestinský atp.

2/ ČT jako výrazná kulturní a osvětová instituce.

3/ ČT jako audiovizuální paměť národa. Tj. nevyrábí pořady, o kterých se již při zadávání do výroby ví, že nemají šanci reprízovatelnosti minimálně třeba po deseti letech (pochopitelně kromě nějakých aktualit).

Autor je televizní režisér



Narodilo se vám miminko? Zahrajte si s Pampers o ubrousky New Baby
Narodilo se vám miminko? Zahrajte si s Pampers o ubrousky New Baby

Pampers New Baby jsou dětské vlhčené ubrousky určené pro citlivou pokožku, bez alkoholu, parfemace a s neutrálním pH. Jsou tak ideální od prvního...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.