Název je samozřejmě parafrází na knihu Geralda Durella „O mé rodině a jiné zvířeně“. To abych předešel nepochopení.

Je to jakási reflexe na jeden blog a následné celospolečenské vzedmutí, které vyvolalo jednání jisté gynekoložky (samozřejmě v rámci GDPR všichni známe její jméno a působiště a to na rozdíl od vraha, který je důsledně chráněn jak v identitě tak i lokaci).

Video osobu lékařky ukázalo jako vulgární, impulsivní osobu, která nevybíravým způsobem vyhazuje pacientku z ordinace. Video neobsahuje celou scénu, tedy jakousi ouverturu celého konfliktu, ale jen závěr, kdy excitovaná lékařka používá nepřijatelné výrazy, s nimiž vyhazuje pacientku ven ze dveří ordinace.

Možná zajímavější než samotný konflikt byly reakce čtenářů předmětného blogu. Někteří mají jasno, lékařku je třeba zlikvidovat, vyhodit z komory a nejlépe kamsi odsunout. Jiní – včetně mně – se snaží najít důvod její verbální explose, protože podobné jednání není v ordinacích obvyklé, jde o výjimečné situace, jež pak dostávají zaslouženou veřejnou pozornost.

Je třeba předeslat, že lékař je lidská bytost, stejně jako klempíř či kremační řečník. Naprosto stejným způsobem přijímá stravu a následně vyměšuje, stejným způsobem reaguje na nepříjemné události, jež se mu dějí a úplně stejně si potřebuje po práci odpočinout. Zatímco u zedníka nás nějaký výbuch zlosti či peprný výraz nepřekvapí, u lékaře je to z hlediska společenského nazírání zcela nepřípustné. Jako by byl jinou bytostí, jež je zbavena emocí, bytostí, u které požadujeme za každých okolností vlídné a chápavé chování vzdor našemu přístupu.

Většina lékařů se tak skutečně chová. Časem se naučí skrývanou či viditelnou agresi pacientů vůči sobě eliminovat, ředit a hrozící konflikt efektivně odvrátit. A to často v situacích, kdy by byl razantnější postup naprosto na místě. Kupříkladu opakované ošetřování epileptika, který nebere léky a pravidelně je dovážen RZP ve stavu opilosti na „vyšetření, protože měl záchvat“. Pacient s cukrovkou, který je pracně specialistou „vyladěn“, aby se tu a tam nasytil kremrolemi a poté tvrdil „že léky na cukrovku nefungují“. Pacient, který vzdor upozornění, že mu hrozí nebezpečí z prodlení zákroku, přijde za rok již v nezvratném stavu s tvrzením, „že se na něj doktoři vykašlali“. V podobném duchu bych mohl pokračovat do nekonečna.

Co s tím? Především je třeba říct jasně, že na rozdíl od socialismu neexistuje „národní zdraví“ s jeho ústavy různého typu, ale jen a jen moje zdraví, zdraví mého partnera, mých dětí apod. A že zásadní odpovědnost za ně nesu jen a jen já. V případě, kdy si nevím rady, je tady lékař, který má s daným stavem o cosi více zkušeností a je schopen mi poradit. A je třeba vědět, že ne vždy to jde, že ne vždy se podaří vše vrátit do původního stavu jako je tomu kupříkladu u výměny karburátoru v autě. A že je třeba v tomto případě daný stav pokorně akceptovat. A pokud s lékařským postupem nesouhlasím, mohu svobodně odejít a lékař má právo mě neléčit a nemít za mne odpovědnost.

Že všechno není jen na lékaři mi dnes připomněl přípis z jedné zdravotní pojišťovny. Dostal jsem milé oznámení, že jsem překročil jakýsi limit v zobrazovacích vyšetřeních a že mi pojišťovna z příští platby strhne něco přes 30 tisíc korun. To jsou, milí čtenáři, ta vyšetření, které od pultíku Ministerstva zdravotnictví nabízí šéf resortu a na billboardech slibuje jedna velká pojišťovna její provedení do 14 dní. Jistě, máte na toto vyšetření zákonný nárok, lékař přeci musí vystavit žádanku, když dojdete k názoru, že je to u vás nutné. A to třeba opakovaně, protože, co když se stav po 2-3 měsících změnil, nebo co když se radiolog spletl? Když to odmítne jako neodůvodněné, je třeba vyvolat konflikt a natočit toho zmetka na video a pak pustit do éteru. A občané dojdou k závěru, že tento lékař je darebák, kterého je třeba tak nějak rovněž eliminovat z veřejného prostoru, protože nedal pacientovi to, na co má přeci nárok.

Až tak jednoduché to je.

Pokleslost diskusí dosáhla tak hlubokého dna, že si autor nepřeje diskusní část zařazovat.