Když už není žádný národ schopen se poučit z vlastních chyb, měl by se alespoň poučit z vlastních úspěchů. Největší středoevropský sukces posledních let bylo samozřejmě úspěšné dělení slepence zvaného Československo na dva, sice stále poněkud slepené, ale přesto logičtější státy. Klaus nemohl s Mečiarem, šábli se o to a dílo bylo vykonáno. Dobře vykonáno. Vzpomeňte si přece. Jak se prezident Havel nechal slyšet, že když mu tu federální židli pod zadkem podtrhnou, tak už na truc nikdy prezidentovat nebude... a pak se chudák zase nechal ukecat. Snad se jeden ze zdejších dopisovatelů, který se na dělení podílel, přece jen někdy nechá přesvědčit a něco o tom napíše. Teď se k nám mohou Černohorci jezdit učit. Když už ne Skotové.

Proč tedy nepoužít stejnou metodu na řešení volebního patu? Zde je návrh z mého podkroví, kde jsem stále živ a zdráv, samozřejmě v mezích možností daných věkem a pokrokem medicíny. Delší dobu jsem se neozýval, znechucen mediální scénou, které vtiskl příchod pana Paroubka nevídané rozměry. Přiznám se, že i já jsem jím byl zaskočen, a to se o mně taky říká, že jsem arogantní. Podcenil jsem ho, jak dokazuje i citát z mého článku ze 14.6.2005, tedy právě před rokem, když Francouzi odmítli ústavu EU:

Ten Paroubek ovšem, to je dítě štěstěny. On totiž prohlásil, že zbytek volebního období zasvětí pozitivnímu vyřízení české ratifikace evropské ústavy. No, teď aby si vzal až do voleb dovolenou. Je mi ho skoro líto. Tolik se těšil, jak bude na lidi působit, přesvědčovat a jak završí své působení zvýšením podílu anoříkačů o alespoň 0,5%!

Chtěl bych mít se svojí arogancí alespoň část jeho úspěchu... Dvaatřicet procent! Začínám chápat, jak snadné to měl v osmačtyřicátém roce Gottwald. A to tenkrát lidi ani nevěděli nic pořádného o Stalinovi, neznali Brežněva, Husáka a dokonce ani Michala Davida! O to všechno to měl Paroubek těžší, sláva mu.

No, a co s tím? Poslouchal jsem do nekonečna debaty politiků, politologů a podobných hvězdopravců o nadcházejícíh možnostech. Politici pravdu samozřejmě neřeknou, protože by tím oslabili svoji pozici. Řekne-li například pan Topolánek, že si národ (nebo kdo) nové volby nezaslouží, co tím asi chce říct? Že si zaslouží pat a stagnaci? A nebo že nové volby ano, ale až je zaviní ČSSD? Nejšťastnější jsou ovšem politilogové, ti slaví svůj festival blábolení. A zatraceně si dávají pozor, aby neřekli nic konkrétního, protože by si to třeba mohl někdo i zapamatovat.

Žádné nové volby, žádná krize. Rozdělte republiku! Vždyť je to tak snadné. Použijte osvědčené postupy dělení Federace (tedy myslim dělení à-la Klaus / Mečiar, ne Grant / Lee nebo Nigerie / Biafra) a rozdělte stát na dva, mezi oba bloky. Podívejte jak to po rozdělení fungovalo na Slovensku. Lidem tam hodně rychle došlo, že Vlado ne-e, a dnes mají vládu liberálnější než byl sám Klaus, mají rovnou daň, prosperitu a ženy hezčí než kdy dřív, což ovšem už hraničí se zázraky.

Jistě, najdou se šťouralové, kteří se budou ptát na hranice. Budou mě podezřívat z moravského separatismu. Chyba! Já samozřejmě separatista jsem, navíc royalista a taky mě poslední dobou zlobí prostata, ale kvůli tomu nebudu vymýšlet nějaké hranice. Ne, zaveďme izraelsko - palestinský model. Dva státy v jednom prostoru. Říkejme jim třeba Blue Country a Roseland. Dva prezidenti. Dvě občanství. Dva daňové systémy, dva sociální systémy, dvojí zdravotnictví. Dvě armády. Pouze některé méně důležité oblasti by mohly zůstat společné, například měna nebo organizovaný zločin.

Už si živě představuji ty jemné rozdíly. Napříklat jak by vypadalo dobrovolné přihlašování k občanství oněch dvou států. Můj soukromý průzkum veřejného mínění je zkreslený, měli jsme totiž o volebním víkendu setkání abiturientů SVVŠ, tedy setkání intelektuální elity, přesněji toho, co z intelektu po 35 letech zbylo. I tak se ale holky ani kluci, jakkoliv tlustí a plešatí, nestyděli přiznat, že volili od prostředku doprava, včetně zelené odbočky. Ale ptal jsem se i jiných lidí, a hle, tam se mi celých 0,00016 % voličů přiznalo, tedy přiznal, že teda volil teho Paróbka (byl jsem o volbách v Brně a v Jihomoravském kraji volilo něco přes 600 000 lidí). Zbývající voliči ČSSD se za svůj vlastenecký akt patrně stydí. Kdyby museli s pravdou ven a zajít si pro roselandský pas, bylo by to asi jinak. Zato by tam stála sympatická fronta občanů, kteří se podle barvy pleti patrně právě vrátili z delší dovolené u moře.

Představte si tu krásu. Vidět to, mít to kolem sebe a nemuset v tom žít. Muzeum voskových figur, panoptikum hrůzy, a zadarmo - tedy pro bluecountrysty. Rathovské zdravotnictví, Jandákova kultura, armáda vybavená Kühnlovými pancéřáky. Ty ovšem, konečně, proč ne. Vždyť už Kléma jezdil v pancéřovaném autě, stejně jako dnes například neméně oblíbení demokraté z hnutí Hamas. Tak se na to musí jít. Jak už řekl jiný velikán a konečně demokrat ze všech demokratů nejdemokratovštější: Učit se, učit se, učit se. V nouzi i z vlastních úspěchů.

Salzburg, červen 2006