Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Úsměv

Kolem šedesátého roku jsem chodíval nakupovat do "Slezských mlýnů" pečivo, nějaké zákusky a kakao nebo kafe na stojáka. Jednak jsem to měl po cestě do školy a pak i do práce, jednak tam byla tuze krásná prodavačka. Pihovatá zrzka, ve vlasech bílou čelenku.

Vlastně ani nevím, jestli byla doopravdy krásná, ještě jsem to tehdy neuměl tak nějak odborně posoudit. Ale od všech ostatních prodavaček ve všech ostatních obchodech se naprosto lišila. Ke každému loupáku nebo půlce chleba totiž přidala milý úsměv. Každému, i mi, klukovi. V té době něco tak nevídaného, že si na ni pamatuji dodnes.

lečo

Krásné vzpomínky na lečo po kterým jsem se mohl taky utlouct,dneska taky není špatný,ale už ho musím trochu doladit........

Eskymo za 0,50kč a Míša za 1,- taky neměly chybu a ta chuť.........dneska je to o ničem.

Díky p.Čech

Opět jste mě udělal radost

Vřelé díky pane Čechu.Také jsem při nákupu si nezapoměla vzít něco na zub,maminka se ři placení nestačila divit.Platila jednou týdně,chodili jsme na futro.

Churchill

Pokud vim, tak Churchill pil brandy,a ne whisky !

Lečo s moravskou klobásou...

konzervy a hlavně Lečo fasovali na dráze strojvedoucí blahé paměti. Lečo ale moc nechutnalo, a tak ho táta od jiných bral. Já zase bral víkendové služby dozorčího baterie, kdy se fasovala studená večeře - různé konzervy (paštiky, vepřové nebo hovězí) a protože chlapci byli za holkama nebo v hospodě, a tak v době večeře nevyfasovali a propadlo to státu, tedy mně. A já je vozil tátovi výměnou za leča. Bezva systém. Do leča stačilo jedno vejce a mňam! Bez chleba, brambor, nekazit si chuť.

Dozorčí baterie?

Jak dlouho jsem neslyšel a nečetl ta slova! Já taky rád sloužíval v neděli! Tedy přesněji od soboty večera do neděle večera. A taky u baterie. VÚ 5963 Lešany u Prahy, sedmý dělostřelecký oddíl!

mlsoty

Jojo, suk (sojovy)si koupim kdyz si vzpomenu a chut v puse je stejna jako drive,nutno dat pozor,aby nebyl "jako kamen".Obcas se spletu a vezmu kokosovy, taky dobry, ale sojovy je to prave.U reznika kdyz sem sel s mamkou=se mu libila,mi vzdycky nas pan reznik jmenem Sedlak dal 10 cm konskeho toceneho salamu a rohlik za korunu!!!To byla pochoutka!A velky nakup a "karka", moje detstvi.Pane Cechu, bud zijeme vsichni Vas zivot, nebo Vy zijete nas zivot.Piste dal, mladneme!!!!!!!!!!

Re: mlsoty

Sojovy suk dodnes miluju. Nastesti nikdo nenasel zatim odvahu zmenit jeho recepturu na rozdil od jinych sladkosti.

Vzpominam si, ze jako dite jsme chodili v Rickach v Orl. horach do konzumu s bandaskou pro mliko. Vzdycky se cekalo tak 20 minut na mlikare, ktery je pak odmerkou naleval lidem primo z tech velkejch bandasek. A mama se zlobila, protoze jsme cestou zpatky vzdycky skoro pulku bandasky vypili.

barevní

hadi,vzpomínáte na ně? Citonový a jahodový. Moc nebyly dobrý.

Když jste vzpomínali na ty mlsoty,

tak musímm připomenout šumák v kostce. Bílá kostka byla kyselá a ta barevná, když se smíchala v puse s vodou, tak úžasně pěnila.

Re: Když jste vzpomínali na ty mlsoty,

Ano, ano, moje milované Ti-Ky. Do krve rozežraný jazyk a soutěž o co největší pěnu u pusy..  A Energit neboli hroznový cukr v kostkách - kus za 20 haléřů!

Ach jo, kdeže je čas her a malin nezralých...

Na druhé straně: když jsem po letech uvděla mejdlíčko a s jásotem ho ochutnala, tak se mi z té štiplavosti málem udělalo špatně. Vzpomínky holt barví minulost na růžovo.

Jo, a Lečo s moravskou klobásou miluju dodnes. Vlastní výrobou nikdy nedocílíte tu krásně zaleželou chuť, kdy se do klobásy vstřebá aroma paprik, rajčat a cibule...  Strašně nezdravé, ale božské.

Pěkné

Někdy si přečtu autorovo vzpomínání. Vždy je to laskavé čtení.

O čem to je nejen v Angli

Jak to chodí v Anglii vím jen z doslechu, ale jak je to ve Švýcarsku jsem měl to štěstí poznat na vlastní kůži. Je to tam podobné s těmi malými obchůdky a sámoškami. Krom hyper super marketů tam úspěšně žijí i drobní obchodníci a světe div se spoluobčané k nim chodí pravidelně nakupovat, takže nehynou na úbytě.

Čím to je jsem se dozvěděl od sestry, která tam před lety emigrovala. Daně se totiž platí obci v které občan žije a i daně firem procházejí přes kasu obce. Značná část daní obyvatel zůstává obci, která si sama rozhoduje o využití peněz pro blaho svých obyvatel. A tak podnikatel s firmou v obci je velmi ceněný pro svůj přínos ostatním spoluobčanům. Závist sice může poněkud zavazet v mezilidských vztazích i tak, ale vítězí nakonec stejně prospěšnost existence firmy v obci.

Známé heslo - "Podporuj svého šerifa" je známé nejen v USA, ale i v Západní Evropě. A Švýcaři se jím řídí do důsledků. Podporují své malé obchodníky v obci, pekaře, cukráře, řemeslníky všeho druhu, ale i malé banky v obcích. V cizích než obecních obchodech a službách nakupují Švýcaři spíš výjimečně, protože to cítí jako vyhazování svých peněz. Platí u nich také, že - "dobrý sedlák jde sr/át na své pole". Prostě co je v obci, toho si cení především a do toho vloží své peníze, ikdyž jinde může být levněji. Ale tak krátkozrací Švýcaři nejsou a s penězi to skutečně umí.

A to je vlastně odpověď na otázku, proč to není u nás stejné a proč cizí nadnárodní korporace válcují naše malé i větší podnikatele a řemeslníky. Jednoduše proto, že odvádíme daně státu a ne do obce. Na vrcholu státu pak rozhodují šibalové o tom, jak přerozdělit naše poctivě vydřené peníze!

Re: O čem to je nejen v Angli

dovolím si utlumit vaše nadšení pro výběr daní přes obec. To by museli obecní funkcionáři být slušní lidé. Což v Česku vesměs nejsou (čest výjimkám)...

Jinak chválu na Švýcarsko sdílím, je tam krásně a příjemně. A že aquapark v Davosu stojí míň než stejné zařízení v Berouně je jen taková třešnička na dortu!